Básně a další zbytečnosti bytí

[kuzle]

Jiří Orten - Nenapsaná

Vezmi si plášť, ať neprokřehneš zcela, a zavři oči, abys neviděla, - v takovém nečase, takovou cestou jdu. Ó toho bělma, jež jsem zakrvácel, těch západů, kterým jsem slunce vracel v krutějším západu! A ona prostinká a ona nenapsaná, ona, jež věděla, ta matka mého rána, ne veršem, pláčem sténá. Mluvil jsem slovy, ztichám také jimi. Vzala mi víru, život navrací mi. Jsou odpuštěna.

[kuzle]

Jiří Orten - Touha

Kruhy, kruhy zamotané, ale jeden náhle vstane. Šíří se a pak se úží, podobá se mrtvé růži, otrhané, bez plátků, v sešlém, zimním kabátku. Ale kdo? Ach, ten, kdo klepe na růžové oko, slepé, ale přece vidoucí. Ty se bojíš zatlouci? Pomalu se pootevře, pomalu tě v sobě sevře a ty budeš kolébán jako roztančený džbán, z něhož voda často šplíchne do studny, jež neutichne a dál v hloubi šumí s ní jako slova na písni. Kruhy, kruhy zamotané, ale jeden náhle vstane, než se musí proměnit v ouško, jímž se souká nit.

[kuzle]

Filip Ševčík

Já znám ty chladné dny ty které k nám už přišly taky znám tu vůni vůni pole po dešti vím jak voní vzduch pln hořícího listí znám mráz jenž po ránu v krku prudce pálí a vím jaké to je hledat cíl v ranní mlze a znám beznaděj která plní naši mysl a taky už vím proč proč naše srdce leží ve tlejícím listí skrytá před chladem světa

[kuzle]

Filip Ševčík - Čekání

Citím ranní zápach města, plný cigaret a kávy. Vidím lidi jdouí do prázdna, hloupé, nekonečné davy. Všichni spěchají do práce, pro kus posranýho života. Jenom utíkat a bát se, a spolu čekat na Godota.

[kuzle]

Modrooká princezna ze severských zemí neskonale líbezná v srdci zpívá v duši plení

Rudá Paní v sobě ztracena chudáci se jí klaní bláznem nazývána Bláznem zlomena

[kuzle]

Sladké rýmy ze rtů básníka můžeš cítit špičkou jazyka

[kuzle]

Charles Bukowski

I wish to weep but sorrow is stupid. I wish to believe but belief is a graveyard.

[kuzle]

Charles Bukowski - Alone with everybody

the flesh covers the bone and they put a mind in there and sometimes a soul, and the women break vases against the walls and the men drink too much and nobody finds the one but keep looking crawling in and out of beds. flesh covers the bone and the flesh searches for more than flesh. there's no chance at all: we are all trapped by a singular fate. nobody ever finds the one. the city dumps fill the junkyards fill the madhouses fill the hospitals fill the graveyards fill nothing else fills. 

[kuzle]

František Gellner - Radosti života XIII

Vzdušné mé vidiny, nádherná těla, zuřivým kvapíkem zardělá čela, vzdušné mé vidiny, nádherná těla, která z vás touhu mou ubít by chtěla ?

V krvi mé vyšlehl smyslný plamen dotykem nádherných, smyslných ramen, v krvi mé vyšlehl smyslný plamen, vlastní svou krví já zpit jsem a zmámen.

Vzdušné mé vidiny, nádherná těla, zuřivým kvapíkem zardělá čela, která z vás touhu mou ubít by chtěla ?

Sítě své prostírám vášní se třesa. Jedna mi po druhé v náručí plesá. Má hlava znavena klesá...

[kuzle]

František Gellner - Přetékající pohár

Já držím pohár ve své dlani. Je zpěněný a přetéká. Já držím pohár ve své dlani, jenž čeká na rty člověka.

Jenž čeká, zdali víno jeho se do brázd vyschlých rozlije, na snivých květech v jiných světech zda zavěsí své krůpěje.

Jenž čeká, zda se sehnou květy pod onou tíží ku zemi. Jenž čeká, zdali jiné světy rozzáří svými vůněmi.

Já držím pohár ve své dlani, jenž čeká na rty člověka. Já držím pohár ve své dlani: své srdce, které přetéká.

[kuzle]

Edgar Allan Poe - Havran

...

Jak vzduch těžkl, zdálo se mně, andělé že vešli jemně,

dým že cítím kadidelnic, jež jsou jimi houpané.

Chudáku, tak smím se zváti, Bůh serafy sesílá ti,

s lékem co ti paměť zkrátí a Lenoru odvane,

zapomnění ten lék dá ti a Lenoru odvane.

Pták namítl “Zkrátka ne!”

“Proroku” má duše řekla “ať jsi pták či parchant pekla.

To tě poslal pokušitel v kraje bouří trestané?

Tam kde žiji v odloučení, v pustině kde pranic není,

kde jen hrůza zuby cení na mé nitro sedrané.

Najdu balzám v Gileadu na své nitro sedrané?”

Havran krákl “zkrátka ne!”

...

[kuzle]

Vítězslav Nezval - Manon Lescaut, pátý obraz, scéna třetí

Chtěla bych zlíbat, hlavičko

všecky tvé hebké vlasy

za to, že, drahá hlavičko

na mě tak myslela jsi.

Chtěla bych znát tvé myšlenky,

jež svítí za tím čelem,

kéž jsi vždy u své milenky,

svou duší i svým tělem.

Chtěla bych být tou myšlenkou,

která tě ráno budí.

A zatím jsem jen milenkou,

co trápí tě a nudí... 

[kuzle]

Vítězslav Nezval - Král a vosa

Byl jeden král,

byl starý,

už netěšil ho svět,

netěšili ho dary,

ten král rád jedl med.

Tak rád ho jedl z misky,

a strkal do něj nos,

medu měl plné pysky

a trůn měl plný vos.

Na jeho dlouhém nose,

jenž zářil jako báň,

zalíbilo se vose,

a usedla si naň.

Ten král nehněval se na ni,

ten starý král byl rád,

čechral si bradu dlaní,

a chtělo se mu spát.

Když jednou setmělo se,

a začal padat sníh,

král omluvit se vose,

a třikrát mocně kých.

Ta vosa byla podlá,

ten nevděčný tvor zhrd,

ta vosa krále bodla,

a král měl z toho smrt.

[kuzle]

Vítězslav Nezval - Manon

Manon je můj osud.

Manon je všecko, co neznal jsem dosud,

Manon je první a poslední můj hřích.

Nepoznat Manon, nemiloval bych.

Manon je motýl, Manon je včela,

Manon je růže vhozená do kosleta.

Manon je všecko, co nikdy neztratí svůj pel,

Manon je rozum, který mi uletěl.

Manon je dítě, Manon je plavovláska,

Manon je první a poslední má láska.

Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!

Manon je moje umřít pro krásu.

[kuzle]

Francois Villon

Kdybych já byl studoval,

v své mládí bláznivé - můj bože

a na dobré se mravy dal,

teď měl bych dům a měkké lože

[kuzle]

William Butler Yeats - He wishes for the cloths of heaven

Chtěl bych mít nebem vyšitý šat 

opředený rozbřesky zlata a stříbra.

Modrý, matný a tmavý šat ze tmy a světla svítání.

Chtěl bych rozprostřít pod tvé nohy. 

Ale já, jsa nuzák, mám jen své sny. Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy. Našlapuj měkce, neboť šlapeš po mých snech.

[kuzle]

William Shakespeare - Sonet 66.

Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid, jen nevidět, jak žebrá poctivec, jak pýchou dme se pouhý parazit, jak pokřiví se každá čistá věc, jak trapně září pozlátko všech poct, jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč, jak sprostota se sápe na slušnost, jak neschopní na schopné berou bič, jak umění je pořád služkou mocných, jak hloupost zpupně chytrým poroučí, jak prostá pravda je všem prostě pro smích, jak zlo se dobru chechtá do očí. Znaven tím vším, já umřel bych tak rád, jen nemuset tu tebe zanechat.