Není nic krásnějšího, než když se vám splní sen. Ten můj největší, o kterém jsem snila přibližně od svých 12 let (a možná ještě o kousek dřív), měl od začátku naprosto jasné obrysy: povídat se do New Yorku. Do města, které nikdy nespí, do města, kde nic není nemožné, do města, kde žijí Přátelé... do města, kde se sny stávají skutečností. A pak, na konci června 2018, se tenhle SEN opravdu vyplnil.
Jak jsme se měli? Tady máte náš cestovní deníček plný dojmů a zážitků, které nebraly konce... Jen upozorňuju, je to dlouhé čtení :-)
Jak to všechno začalo? O Vánocích jsme si z pobřeží ostrova Sao Miguel na Azorech ukazovali směrem do oceánu, kde asi přibližně leží Amerika.
O 7 měsíců později jsme Azory ve vzduchu míjeli. Musím přiznat, že zážitkem byl už let z Frankfurtu. Po prvním pohovoru jsme nastoupili do obřího Airbusu A380, největšího dopravního letounu současnosti. A teda, pánové, to je paráda. Pohodlí, prostor, super jídlo, filmy, seriály, hry… polštáře, deky i zubní kartáčky... prostě všechno, co se na dlouhé cestě může hodit. Sem tam jsme si zdřímli a po 8 a půl hodinách se pod námi vylouplo to vytoužené velké jablko.
Po úspěšném pohovoru na letišti jsme sedli na Air Train směr hotel LIC v Queensu. Pokoj moc pěkný a docela prostorný, výhled na Queensborough Bridge a úžasná střešní terasa s výhledem na panorama Manhattanu. I dopravní dostupnost skvělá - na metro asi tak dvě minuty, přímá linka E na Midtown a další linky spojující Brooklyn i Manhattan. Takže hned na začátek velký palec nahoru.
Naše první kroky vedly na slavnou High Line v Chelsea.
Hned po výlezu z metra jsme ohromeni a na mě doléhá dojetí. Jsme tu, sakra! Fakt! Stojíme uprostřed Manhattanu, hlavy zakloněné směrem do nebe a šťastné úsměvy na tvářích. První budova, která se před námi tyčí, je Google. :-) Osvěžující ledovou kávu ze Starbucks do ruky a už si to ťapeme rozpálenýma ulicema přímo k High Line. A tam se začínáme do New Yorku opravdu zamilovávat. High Line je oáza zeleně uprostřed mrakodrapové pouště. Nevíme, kam koukat a co fotit dřív a z toho, jak se díváme někam do nekonečna, do nebe, nás za chvíli bude pěkně bolet za krkem. Ale co už: kde jinde, když ne tady!
Vidíme v dálce Empire, Chrysler, obdivujeme cihlová veledíla, fotíme si klasické newyorské ulice plné žlutých taxíků, vychutnáváme si různé vůně, potkáváme plno lidí a je nám prostě fajn. Konečně máme vysněnou dovolenou! Takže prvních skoro 11 km v nohách je dostatečných, dáme si večerní pivo na terase s výhledem na svítící špičku Empire State Building a s nadšenýma myšlenkama na nadcházející dny se můžeme (ve 21:37 místního času) odebrat rovnou do postele. Jsme na nohách už víc než 24 hodin, ze kterých jsme si užili každou minutu. Protože takhle to vypadá, když se nám splnil sen.
Další dny nemůžeme dospat a vstáváme - na to, že máme dovolenou - relativně brzy.
Snídaně pořádně po americku - bacon and eggs, orange juice a coffee a vyrážíme na metro, tentokrát směr Times Square.
Ty kráso! První slova hned po výlezu z metra. Mrakodrapy, mraky lidí, obří reklamy a pořádný šrumec. Prostě Welcome to the Times Square!
Zase nevíme, kam koukat a co fotit dřív, takže se tak trošku motáme od jednoho foto pointu k druhému a nakonec po chvilce vlezeme do Disney Store. Místo, kam se nesmí brát děti (nebo já), protože vás to zruinuje :-) Poprvé si tu pořádně všímáme toho, jak jsou lidi milí. Usmějou se a ještě se zeptají, jak se máte. Jasně, že je to nezajímá, ale je to stokrát příjemnější, než když se na vás v obchodě otráveně dívá prodavačka, protože ji svou přítomností děsně mučíte. Obecně se tu lidi chovají úplně jinak než u nás. Nikoho nezajímáte, můžete si během chůze skákat a zpívat, pouštět si hudbu v metru nahlas nebo telefonovat tak, že to slyší půl města. Na druhou stranu, když do vás na ulici někdo strčí, hned se vám omluví a zeptá se, jestli jste ok. Každý si tu dělá co chce, protože prostě může. Za to ale toleruje i ostatní. A tohle u nás bohužel není :-(.
Z Times Square se tak nějak vymotáme, až dorazíme k Radio City Hall a pak k Rockeffelerovu Centru. A zakotvíme tam na poločas a prodloužení zápasu Rusko x Španělsko (protože MS ve fotbale, že jo). Ano, světe div se, Američani se dívají na klasický fotbal. Na místě, kde bývá tradiční ledové kluziště a vánoční strom, tak i my sledujeme dvě velké obrazovky, které přenášejí jeden z osmifinálových zápasů mistrovství. A je to celkem sranda. Plno Španělů, ale i dalších turistů, sedí na rozpálené ulici a fandí. Sluníčko pálí o stošest, telefon ukazuje přes 36 stupňů. Tak vida, nemusíme k moři, abychom se opálili :-)
Odpolední a podvečerní část dne patří Central Parku. Je to nádhera. Přesně jako ve filmech. Jen místo slavných herců potkáváme rodiny s dětmi, mladé, staré, bělochy, černochy… prostě všechny, kteří jsou v New Yorku, stejně jako my. Procházejí se, piknikují, hrají softball nebo jakýkoliv jiný raketbal, jezdí na kolech, na loďkách nebo se jen tak válejí na trávě. Nedělní pohoda se vším všudy. I my se na chvíli vyvalíme do trávy, jíme hotdog a kocháme se výhledem na Upper West a East Side.
Krátká procházka po Páte, Madison a Park Ave. končí náš den. Začíná na nás doléhat únava, tak si jdem dát pivo na střechu a pomalu spát. Zítra je další den a my se ho už teď nemůžeme dočkat.
První newyorské pondělí po snídani vyrážíme na dlouhou cestu metrem na Coney Island. Okrajová část Brooklynu leží v zálivu Lower Bay a je “rodištěm” pravých amerických hot dogů.
Hodinová cesta se nám prodlužuje kvůli nečekaným komplikacím na trati, kdy metro / nebo spíš vlak nemůže jet. Když se konečně dostaneme do cílové zastávky, praští nás nejen vlna vedra, která venku zase panuje, ale taky pocit, že jsme se dostali do nějakého podivně bizarního místa.
Pláž, moře (oceán), dlouhá cesta vedoucí jakoby odnikud nikam, lemovaná šíleným zábavním parkem, kterému dominuje slavné Wonder Wheel.
Na nacpané pláži si i my najdeme místo a aspoň na chvíli si užíváme písku, slaného moře a pohledu na podivuhodná stvoření, která jsou kolem nás. Míšo si za tu chvilku na pláži dokáže spálit jak nos, tak nárty i chodidla. :-)
Ochutnávka legendárního hot dogu také proběhla. Nathan’s Famous se pyšní slávou nejen v NYC, ale po celé Americe. Dva klasické hotdogy, k tomu sýrové hranolky a obří citronová limonáda, prosím! A je to dobré. Ale asi ne zas tak, abychom kvůli tomu museli podruhé na Coney Island :-)
Mimochodem na Den nezávislosti se tu chystá soutěž v pojídání hot dogů. To nechceš vidět :-)
I cesta zpátky se nám bohužel protahuje. V metru mají problémy s elektrickým proudem, takže skoro půl hodiny čekáme v tunelu a pak se musí jet pomalu. Tohle nás neba, ale co se dá dělat. Celí upocení se těšíme do hotelu na sprchu a pak zase hurá ven. Chceme se dostat na výletní loď, kterou máme zaplacenou v rámci City Passu a podaří se nám to!
Circle Line Cruises a jejich podvečerní plavba kolem Manhattanu a sochy Svobody si nás naprosto získávají. I upovídaný průvodce David (z Pennsylvanie), který ví o New Yorku asi všechno. Aby ne, když dělá celých 24 let jízdy lodí třikrát denně! Ano, to je šílenství.
Ale plavba je dokonalá. Skvělé světlo pomalu zapadajícího sluníčka, panorama Manhattanu z obou stran, výhledy na Jersey City i očekávánou Statue of Liberty.
Díky Davidovi víme, že se například Empire zpočátku přezdívalo Empty State Building. Hned po otevření, v době světové krize ve 30. letech totiž nikdo neměl na to, aby v ní bydlel nebo si pronajímal kanceláře. A tak trošku to trvá dodnes. Hlavní příjmy plynou z návštěv turistů (i my v následujících dnech “přispějeme”).
Po návratu do přístavu panuje tma a my kráčíme směrem nikdy nespící Times Square. Jestli je tahle ulice přeplněná ve dne, v noci je skoro neprůchozí. Narazíte tu na fotící se turisty, oživlé sochy, zpívající cowboye i podivné bezdomovce, kteří vykřikují pravdu o Bohu. Je to dost vyčerpávající, proto lezeme do vroucí podzemky a jedeme směr Queens. V lednici na nás čeká pivo a Snapple (moje nejzamilovanější pití) a prohlížení milionu fotek z výletu lodí. Co víc? :-)
Čím déle jsme tu, tím víc New York milujeme. A další den nám to zase potvrdil.
Po snídani se vydáváme do Rockefellerova Centra, respektive na jeho střechu a vyhlídku Top of The Rock. Neskutečná paráda. Město je po třech dnech plných sluníčka pod mrakem, takže to má zase jinou atmosféru. Výhledy jsou neskutečné. Tu Empire, tu špička Chrysleru, támhle Bank of America, Trump Tower, a další a další… nevíme, co fotit dřív. Sebe radši moc nefotíme, protože jsme upocení, až běda, ale vůbec to nevadí. Jsme tu a vidíme všechnu tu nádheru.
Po sestupu dolů (sjezdu výtahem z 67. patra) zkoumáme 5th Avenue a její krásy (ano, včetně obchodů), ztratíme se při tom, jak máme pořád hlavu zakloněnou a kocháme se parádními pohledy na mrakodrapy, které nám pořád přijdou naprosto neskutečné.
Najdeme Seagram Bulding od Miese van der Rohe, Bank of America Tower i hotel Waldorf Astoria. Ten je bohužel v rekonstrukci, jinak bychom tam bydleli, že jo.
Grand Central je trošku zklamáním hlavně pro to, že je tam relativně málo světla. A ve filmech působí naprosto velkolepě, což ve skutečnosti zas tak moc není. Ale Apple Store, který zabírá celé patro nádraží a vypadá jako čekárna, famózní je :-).
Když je člověk v New Yorku unavený, nemusí hledat dlouho, aby narazil na oázu klidu. My jsme našli Bryant Park, který je hned u New York Public Library. Joo, tady by se studovalo úplně samo.
Po dalším bloudění po okolí se dostáváme do Trump Tower, kde si užijeme vítězný penaltový kop utkání Anglie vs. Kolumbie a musíme uznat, že v něčem se Donald vyznamenal. Mrakodrapy postavit uměl (nebo spíš si na ně uměl vydělat peníze). Okolí Trump Tower na 5th Avenue je lemované luxusními obchody jako Chanel, Luis Vuitton, Valentino. Asi fakt dobrá čtvrť. Je tam i slavný butik Tiffany, kam se také podíváme, ale nic nekupujeme. Aktuální kolekce nás moc neoslovila, tak se radši ani neptáme na ceny :-)
Další zastávkou je opět Apple Store, tentokrát na 5th Avenue, odkud už s prázdnou neodcházíme :-)
Vydáváme se ještě ke slavné Carnegie Hall a k Hearst Tower, což je mimochodem další super zajímavá stavba. Historický základ, na kterém je mrakodrapová nadstavba. Palec nahoru. Ne. Oba palce nahoru!
Probouzíme se do Dne nezávislosti a město i lidi se barví do trikolóry. Od rána potkáváme v metru a na ulicích lidi s vlajkami, v pestrobarevných kloboučcích i tričkách s pruhy a hvězdami. Patrioti jsou tu snad všichni. Od prodejců kebabu, přes hispánské pokojské, čínské kuchaře, až po typického businessmana z Wall Street.
Cestou za naším prvním dnešním cílem poznáme, jak snadno se dá v metru jet úplně jinam, než jste plánovali. Nasedneme na linku metra, která sice jede naším směrem, ale ejhle. Je to express, takže všude nestaví a my se tak rázem vezeme - místo na West Side - až někam do Harlemu. No nevadí, stane se.
Dopoledne nás pohltí American Museum of Natural History. Obří budova plná zajímavých expozic ze světa přírody i vesmíru. Kromě nádherných exponátů zvířat je všude kolem i milion pigmejců (malých uječených dětí), kteří se neustále pletou pod nohama a jsou všude slyšet.
V obchodu se suvenýry se na nás doslova přilepí lenochod s rejnokem, takže si je musíme odvézt domů. Snad se nebudou muset proclít :-).
Odpoledne nás čeká zážitek. Jdeme do divadla. Na balet. Ne, na Balet s velkým B. American Ballet Theatre od května do července vystupuje na scéně Metropolitan Opera House a my si dneska užijeme Whipped Cream.
Lincoln Centre je složené ze tří budov, které patří NY City Ballet (ten už má bohužel divadelní prázdniny), MET Opera a MET Philharmonic. Uvnitř je to spíš moderní divadlo s efektními lustry, které se těsně před začátkem představení vysouvají vzhůru ke stropu. Místa máme parádní, přímo uprostřed, takže vidíme celé jeviště. A představení?
Super. Taková oddychovka, vtipná, nenáročná a fakt hodně přeslazená. Růžových kostýmu je na jevišti nepočítaně :-) Poznámka pro milovníky baletu - tančí i Gillian Murphy, jedna z TOP primabalerín posledních let. Neskutečná podívaná. V jejích letech klobouk dolů.
Po krátké procházce od Lincoln Centra se přesouváme do naší “domovské” čtvrti Queens, kde poprvé usedáme do boxu v typickém americkém bistru a dáváme si burger. Yummy!
Po návratu do hotelu pouštíme breaking news. Celý Liberty Island evakuovali (a asi 4000 turistům zkazili výlet), protože se na Sochu Svobody vydrápala nějaká aktivistka a protestovala. Proti Trumpovi, proti Americe, proti všemu. Nikdo vlastně neví, co chce, ale nechce slézt dolů. Je kolem ní roj policistů, kteří vyčkávají na tu správnou chvíli, aby jim neskočila dolů a nezabila se a zároveň se nezabili ani oni sami. To, co známe z filmů a seriálů se děje i ve skutečnosti! Plno vrtulníků z místa činu, my se na to díváme a děje se to vlastně jen kousek od nás! Celá akce má - asi relativně - dobrý konec. Slečnu (paní) stateční policemani zadrží a bezpečně dostanou dolů. Co se děje pak, to už nevíme a vlastně nás to ani nezajímá.
Večer se - asi jako celé město - chystáme pozorovat slavnostní ohňostroj ke Dni nezávislosti, který tradičně pořádá Macy’s. Naším view pointem je East River Park v Brooklynu. Pro tuhle slavnostní parádu si ho zvolilo asi dalších deset tisíc lidí, proto se jím nekocháme až do konce a vyrážíme na metro, abychom se nikde moc necpali. To, co nás čeká, při výstupu jsme ale nečekali. Davy lidí. Jakože DAVY lidí. Když už se nám podaří dostat z nástupiště, tak nemůžeme ven z areálu metra. Turnikety nepouští nikoho dovnitř, ani ven. Uff, tak tohle je ta nezávislost.
Po pár dnech víme, že výhled z hotelového pokoje nám bude chybět. Nee, že bychom neměli rádi naši Ladronku, ale ten pohled na Queensboro bridge je prostě top.
Další den nás čeká Downtown na Lower Manhattanu a Financial District. Hned východ z metra je famózní, nacházíme se v útrobách stavby Oculus, dopravního uzlu stojícího na původním místě 5. budovy World Trade Center.
Hned venku opět zakláníme hlavy, protože stojíme před nejvyšší stavbou v Americe - The One World Trade Center. Památník 9/11 je silným zážitkem. Dvě do nekonečna stékající fontány stojí na místě věží WTC, které byly zničeny při útoku v září 2001 a nechají málokoho chladného. Po obvodu fontán jsou vypsána jména všech těch, kteří nepřežili. A to je teprve začátek. Uvnitř památníku je opravdu rozsáhlá expozice, která nám zabere skoro tři hodiny, a to si zdaleka důkladně nepročteme a neprojdeme všechno. Je tam totiž neskutečná zima, takže potřebuju ven, na sluníčko, abych rozmrzla.
To je jeden ze znaků NYC. Klimatizace. Venku je horko, to je pravda (už jsme tu zažili i pěkných 36 stupňů), ale abyste se po příchodu do metra nebo do muzea i obchodu museli oblékat, to je až moc. V metru se klimatizují jen vagóny, takže na nástupišti z vás teče, protože je tam nedýchatelno, dusno a vlhko, vlezete do vagónu a dostanete studenou facku. Asi se na to dá zvyknout, stejně jako na všechno.
Od WTC se ubíráme směrem Battery Park. Poprvé v životě jsme v kocher bistru, kde už při objednávce způsobím faux pas. Chci totiž pizzu se šunkou :-) Nakonec se moc dobře najíme, projdeme se parkem a jdeme přes krátkou zastávku u Trinity Church k Wall Street. Pěkné, ale zatím nás to asi ze všech těch míst, které jsme objevili, oslovilo nejméně.
Metrem se zavezeme na Union Square a s melounem v tašce se přesouváme do Washington Square Parku. Další místo, které jakoby z filmů vypadlo. Posedíme, sníme meloun a jdeme dál. Touláme se v nádherných uličkách Greenwich Village (joo, tady by se nám líbilo bydlet) a dojdeme na 90 Bedford Street. Co tam? Dům ze seriálu Přátelé! Chápete to? Jsem tady! :-) Evidentně je to dost turistický místo, protože jen co si uděláme nezbytnou fotku, přihrne se skupinka Italů. Kdybychom tak radši potkali Rachel s Rossem… No nic. Frčíme dál! Podvečer je tu, krásné světlo, a na nás volá Hudson River Park. Krásné místo u Hudson River s výhledem na Financial District a také Jersey City. Chvíli natáhneme unavené nohy (už nás dost bolí) a den jdeme zakončit na High Line.
Z metra už se sotva dovlečeme na hotel a jsme rádi, že jsme rádi. Nachodili jsme přes 15 km, tak ať se nohy i bolavá záda do zítra zase trošku vzpamatují. Mimochodem, každý den tu nenachodíme míň než 10km. Většinou je to tak v průměru okolo 12 a dneska jsme dali asi rekord. A to nejsme ještě ani v půlce :-)
Po pár dnech brutálního vedra jsme se konečně dočkali i deště. Teploty sice moc neklesly, ale vzduch je hned trošku dýchatelnější. Protože mají být přeháňky celý den, rozhodli jsme se pro kulturní zážitky v muzeu. Po snídani vyrážíme do MET (The Metropolitan Museum of Art), které je hned u Central Parku. Vystojíme si krátkou frontu u vstupu, protože kontroly, ale pak už nám nic nebrání tomu, užívat si velkolepost muzea. Procházíme (nebo se spíš motáme) nejrůznější expozice - od starého Řecka a Egypt (kde jsou neuvěřitelné sarkofágy i hrobky), přes první osadníky Ameriky, japonské dekorace i klasiky výtvarného umění, až po současné moderní umění. Je opravdu na co koukat. Tři hodiny utečou jako voda, a tak se přesouváme dál. Venku už neprší, zato je dusno jako v prádelně.
Přes krásné ulice mezi 5th Avenue a Madison, se dostaneme do bistra Dean and Deluca (kdo si pamatuje na seriál Felicity, ví), kde nastává čas oběda. Odtud se přesuneme opět do muzea. V rámci vstupu do MET máme ještě vstup do MET Breuer, které je nedaleko a láká nás na expozici Schieleho a Klimta. Při vstupu opět kontrola (ta je tady skoro všude, takže už jsme zvyklí), při které se mi vysype batůžek a na zem se, kromě nakoupených suvenýrů, vyvalí i plastová vidlička, kterou nosíme na pojídání melounů :-) Tak aspoň nějaký vzrůšo pro ostrahu :-). Expozice v MET dvě jsou zajímavé. Moderní umění především, malůvky Schieleho, Klimta i Picassa jsou vybrané z jejich období, kdy tvořili erotické / sexuálně orientovaná díla. Úplnou náhodou se dáme do řeči s místní hlídačkou, která je z Albánie. Vypráví nám o tom, jak je život v NY těžký, jak už tu žijí s manželem dva roky a jak jí je třeba o Vánocích smutno, protože tu nikoho nemá. Za práci v muzeu je vděčná, protože má i pojištění, což v jiných zaměstnáních není běžné. Máme si to tu prý užít. Dva týdny jako turisti prý můžeme poznat to nejlepší z města. Ale jinak je strašně náročné tu žít.
Cestou k obchoďáku Bloomingdale’s si o tom tak nahlas přemýšlíme. Jasně, že není jednoduché tu žít a fungovat. Je tu extrémně draho, každý se musí prosadit jak umí a když chce fungovat jakžtakž na úrovni, musí se sakra otáčet. A mít děti? To musí být teprve masakr. V Bloomingdale’s se, tak trošku nečekaně, ocitáme ve světě luxusu. Pradu střídá Dior, toho zase Luis Vuitton atd. atd. Jsem docela zaskočená, protože jsem si myslela, že tu nakupují ti “obyčejní” newyorčané. A třeba i jo….
Naší další dnešní štací je Roosevelt Island, mezi Manhattanem a Queensem. Co je na něm zajímavého? Jede se tam lanovkou (tady tomu říkají tramvaj)! Je to super zážitek. Procházíme se po louce, Rooseveltovým Four Freedom Parkem a opět si užíváme sluníčka, které se vrátilo. Pro cestu zpátky na Manhattan váháme mezi metrem a tramvají, ale tramvaj zase vítězí.
Přesuneme se k Union Square a ke slavné Flatiron Building. Další z parádních míst, které si můžeme odškrtnou z našeho must-see-visit seznamu (a ten se nám povážlivě krátí). I tam se nečekaně zapovídáme s dalším místím. Louis, Newyorčan, který navštívil Prahu, příbuzného má v Bratislavě a má rád Budapešť a Dvořákovu Novosvětskou. Pán, který dělá triky s mincemi, umí hrát na všechny hudební nástroje a - přesto, že je Demokrat - tak volil Trumpa. Opět se dozvídáme, jak je těžké se uživit, jak systém upřednostňuje jen určité skupiny lidí a jak nikdo už pořádně neví, co je Rock’n’Roll. Pozoruhodná postava kudranatého pána s brejličkama, o kterém pořádně nevíme, jestli je to bezdomovec nebo prostě jen někdo, koho baví posedávat u Flatiron Building a bavit se s turisty.Západ slunce se blíží, hlad se ozývá, a tak dáme na doporučení Louise a jdeme do Macy’s, dalšího NY ikonického obchoďáku. V šestém patře je prý skvělá italská restaurace. A víte co? Fakt tam je. Výborně vaří, a my si tak vychutnáváme večeři s výhledem na božskou Empire State Building. Můžeme snad líp zakončit náš sedmý newyorský den?! :-)
Už týden jako NewYorčani! :-) Neskutečně to letí! Jsme opravdu moc rádi, že máme ještě týden před sebou, protože do dneška jsme rozhodně všechno nestihli.
Dnešek patřil z velké části Empire State Building. Další z velkých snů se splnil. Stáli jsme nahoře v 86. patře - dneska foukalo, až nám byla chvílemi i zima - a kochali se pohledem přímo ze srdce Manhattanu. Empire je vysoká 381 metrů (včetně antény a základů měří přes 443 metrů) a dlouho si držela prvenství mezi mrakodrapy (nejen v Americe, ale i na světě). Chrysler Building (na který se teprve chystáme) se dostavil o rok dřív a než přišla na svět Empire, držel si prvenství mezi mrakodrapy (i díky anténě, kterou převýšil původní nejvyšší budovu v NYC - Woolworth Building).
Po úžasných výhledech po celém NYC se jdeme trošku podívat po obchodech. Jistě, shopping k našemu plánu také patří :-) A co si budeme povídat, jídlo je tu sice dost drahé, ale oblečení a jiné potřebné věci se dají pořídit za rozumné ceny (navíc, když jsou skoro všude slevy). Takže tak :-) Nakonec se uchodíme a večer se nám už opravdu nikam nechce. A zítra to vypadá na Brooklyn :-)
Plánovaná cesta do Brooklynu se nám hned ze začátku trošku zamotala. Linka G, kterou se tam můžeme dostat přímo z Queensu, má odstávku, takže musíme náhradním busem. Je zajímavé projíždět částmi Williamsburgu a Brooklynu, které se nám zdají tak trošku jak z divokého západu. Vypadá to tedy na dobrodružný den!
Po příjezdu do Brooklynu se vydáváme prozkoumat Brooklyn Heights. Krásnou čtvrť, kde se rodí nejvíc dětí v New Yorku. Je to totiž ideální lokalita - příjemné prostředí, na Manhattan co bys kamenem dohodil (pokud teda přehodíš East River), nájmy zatím stále levnější a školy o nic horší. Ale je fakt, že tu určitě nebydlí “nižší střední třída”, ale spíš ti movitější. Brooklyn se postupně stává novým Manhattanem.
Z brooklynských výšin se dostaneme do Brooklyn Bridge Parku, kde se kocháme výhledem na Manhattan Skyline a samotný Brooklynský most. Kam naše kroky jistě / nejistě směřují, je čtvrť Dumbo, odkud je přímo pohlednicovo-instagramový pohled na most. Ehm. Manhattan Bridge, nikoliv Brooklyn Bridge, jak si oba mylně myslíme a chvíli to vypadá, že takový výhled nikdy nenajdeme :-) Naštěstí naše intuice (říkejme jí třeba Lůca) zvolí správný směr a už se fotíme na dokonalém místě, stejně jako všichni další turisté.
Po krátké procházce po parku se stavujeme v shopu Brooklyn Industries. Na první pohled hipsterský obchod má, světe div se, slevy! A nová kabelka tak na sebe dlouho nenechá čekat. Další check point na seznamu odškrtnutý. :-)
Procházka / nebo spíš chůze v davu po Brooklynském mostě má něco do sebe. Je to parádní most, co si budeme. V době svého otevření byl největším zavěšeným mostem na světě a dokonce první most zavěšený na ocelových lanách. Výhled na Manhattan a vůbec ten pocit stát TAM, patří k těm momentům, které se rozhodně jen tak nezapomenou.
Najednou jsme na Manhattanu, tak jdeme omrknout další ze super skajskreprů. A to přímo od Franka Gehryho. Budova New York by Gehry neboli Beekman Tower působí trošku halucinogeně. Stěny se vám před očima jakoby vlní a když se podíváte až nahoru, úplně se vám zatočí hlava. Nedaleko stojí také první mrakodrap v NYC, který se pyšní i titulem nejvyšší stavbou světa do roku 1930 - Woolthworth Building.
Potom přichází na řadu knižní ráj. Doslova. 29km knih v největším knihkupectví The Strand Bookstore. No nazdar. Takže si dáme limit, kolik toho nakoupíme, jo? :-)
Další zastávkou dne je Bushwick Collective. Jedno z nejznámějších venkovních galerií s graffiti v Brooklynu. Takže šup na metro a zpátky do Bklynu. Původně tovární oblast plná přistěhovalců dostává v posledních letech novou tvář. Žijí tu především mladí umělci, kteří nemají na drahé nájmy na Manhattanu, otevírají se tu bary a žije to tu. A tak si i my vychutnáváme místní atmosféru, ve venkovním baru mezi barevnými graffiti. Poprvé po nás chtějí ID, aby nás tam vůbec pustili :-)
Po návratu na Manhattan se ještě chvíli touláme uličkami Greenwich a West Village, kde potkáváme páry nejrůznějšího sexuálního zaměření. Ano, New York je opravdu pestrý, ve všech směrech. A to je na něm to nejlepší.
Další den startujeme u Guggenheima. Naše druhé Guggenheimovo muzeum v tomto roce, to je docela dobrá bilance. A počkej, to je vlastně maximum, kolik jsme jich mohli stihnout :-) Néé, že by to v Bilbau mělo nějakou chybu, ale tady to umístění na Upper East Side, hned vedle Central Parku má nějaký ten bod navíc. Sice je kolem něj plno jiných staveb, takže tolik nevyčnívá, jako na břehu řeky Nervion, ale i tak je velkolepé. Vnitřek muzea vypadá super. Má spirálovitý tvar a všechny výstavy jsou koncipovány tak, abyste si je prohlíželi zdola nahoru. Ne tak my. Jako vždy jdeme nejdřív úplně nahoru, abychom měli výhled a pak si to scházíme, proti toku času a všech lidí, dolů. Výstava umělce Giacommetiho nás popravdě nenadchla. U pár kousků jsme se zastavili, ale radši jsme si blíž prohlédli část starých dobrých klasiků. Takže “povinná” fotka s Degasovými tanečnicemi do sbírky nechybí ani tady.
Po muzejní části dne nás čeká realita Central Parku. Sluníčko žhne, takže stín stromů je víc než žádaný. Po chvíli procházky jsme na nejromantičtějším mostě na světě. Bow Bridge známe všichni z filmů a seriálů a teď tu jsme i my dva. Kolem park, mrakodrapy a plno člnkujících se lidí. Je docela vtipné je pozorovat, jak s tím veslováním zápasí :-). Kromě pohledu na jezero vidíme i mývala. Opravdickýho mývala, který se schovává před sluníčkem a dělá jakoby nic. :-)
Z parku přecházíme k Dakota House, domu, kde byl zastřelený John Lennon a přesouváme se pěšky na Columbus Cirle a pak metrem do Bowery. Čekají nás údajně nejlepší pastrami sandwiche na světě. A je to tak. V Katz’s Delicatesen opravdu vědí, jak takový pastrami má chutnat. Óó můj bože! Tolik masa a kyselý okurky. Láska na první ochutnání. Sendvič je tak velký, že si půlku schovávám ještě “napak” a dělá dobře. Večeře, jako když najdeš.
Nicméně je ještě odpoledne a my ťapeme Little Italy a Chinatown. Je sranda, jak se pomalu mění vzezření okolních lidí. Chvíli jsme na ulici snad jediní “bílí” (tedy nešikmoocí) a to je docela sranda. Zelezeme do Hongkong supermarketu, kde mají neuvěřitelný výběr všeho! A to často ani nevíme, co které ovoce (nebo zelenina?) vůbec je. Ale hlavně mají dragonfruit, tak pár kousků na večer bereme s sebou (a ceny za hubičku). Na první pohled malý krámek je celkem labyrint, a tak když vylézáme ven, bojíme se, že vyjdeme někde na druhém konci NYC :-).
Počet kilometrů v našich nohách zase stoupá, z Číny se dostáváme do italské (Little Italy), pak duhové čtvrti a dnešek zakončujeme ve Washington Square Parku. Sice je skoro sedm večer, ale sluníčko pořád nádherně hřeje, pouliční umělci hrají songy, fontána stříká a osvěžuje vzduch a my se zase - jako každý den - jen tak máme.
Posledním zpestřením dne je pak ještě basketballový zápas na hřišti přímo u jedné ze zastávek metra. Opravdický obrovský černoši hrají basket. Zážitek.
Mišo další den u snídaně objevuje mini galerii na Upper East Side, takže plán na dopoledne je jasný. Chvíli bloudíme ulicemi a zase si můžeme hlavy vykroutit, ale galerie jako by se nám ztratila. Naštěstí nám ochotný bellboy z hotelu Four Seasons poradí, kudy se k ní dostat. Skrývá se ve 14. patře Fuller Building. Vstupní foyer je vykládáno zlatem. Ty bláho! Howard Greenberg Gallery je malinká, vstup se neplatí, tak mrkneme na fotky Saula Leitera a Arnolda Newmana a zase frčíme dál.
Budova New York Times byla na našem seznamu, a tak jsme na ni nemohli zapomenout! Je totiž nepřehlédnutelná :-)
Změť lidí v centru města je ale už někdy vyčerpávající, proto se uchylujeme do relativního klidu oblíbeného Hudson River Parku blízko High line. V parku si najdeme místečko na trávě, ale když se tak rozhlížíme, jsme asi jediný “klasický pár”. No co už :-) Asi tak hodinku odpočíváme, připalujeme se a díváme se na panoramata Lower Manhattanu v čele s dominující One WTC. Jo, tyhle chvíli nám budou chybět..
Během odpoledne nám dojde, že se vlastně hraje fotbal, a tak ho chceme jít, jako už tradičně, sledovat k Rockefellerovu Centru. Ale cestou od Bryant Parku zjistíme, že už to nemá cenu a posledních 10 minut zápasu sledujeme na ulici, u televize v nějaké bance. Zdaleka nejsme jediní, a tak je to zase jeden z dalších okamžiků, na které budeme s úsměvem vzpomínat. Francie jde do finále. A po ulicích najednou kopec Francouzů. Kde se tady berou?
K večeři zkoušíme jídlo z místní queenské čínské restaurace Fortune Cookies. Bereme si ho s sebou do Queensboro Bridge Parku a připomínáme si výhledy, které jsme poprvé zažili už před víc jak týdnem. A pořád jsou parádní.
Queens day je tady! Už jsme tu 14 dnů a naše “domovská” čtvrť jakoby nám pořád unikala. Tak se vydáváme hned pořádně do vnitra, do Flushing Queens, kde sídlí Mets a kde je obrovský Flushing Meadows Corona Park. Další velký podíl zeleně uprostřed města, plno hřišť a sportovišť a také Queens Museum s panoramatickou expozicí celého NYC. Určitě stojí za návštěvu. Před muzeem je obrovská stavba zeměkoule a kolem tryská fontána, která je příjemným osvěžením v dalším horkém letním dnu.
Z Queensu se přesouváme na Manhattan, do Soho. Procházky uličkami střídá okukování krámů velkolepých značek (které jsme tady moc nečekali). Najdeme Centrum fotografie, kde je moc pěkná výstava Elliotta Erwitta a H. C. Bressona.
Místa ze seznamu “must-see-visit” nám povážlivě mizí, asi už jsme viděli opravdu skoro všechno :-)
Dál se touláme Soho, dáváme si super burger, přitom sledujeme fotbal a pokračujeme do čtvrti Tribeca, až dojdeme k WTC. Tam konečně objevujeme sochu Jeffa Koonse “Red Flowers” a já začínám padat únavou. Co si budeme povídat, dalších 17 km v nohách je cítit.
Chvíli posedíme pod One WTC, pofotíme památník a Oculus v jiném světle a frčíme domů.
Studovat na americké univerzitě chtěl kde kdo. Proto jsme se i my vydali podívat na Columbia University, která sídlí v Harlemu. Je součástí tzv. Ivy League, což je něco jako liga mistrů mezi univerzitami a dostanou se sem opravdu jen ti vyvolení.
Máme štěstí, protože hned po příchodu do kampusu slyšíme “Free Books!”. A opravdu. Venku před knihovnou se rozdávají knihy. Zdarma. Pro všechny. A náš nejkurióznější úlovek? Máj Karla Hynka Máchy v angličtině :-)
Kampus se v létě upravuje a opravuje, takže to je trochu stanoviště, ale i tak zážitek.
Další zastávkou dne je Chrysler Building. Nádherná art-deco stavba na nás celých 14 dnů pomrkává, tak jsme se ji přišli podívat blíž na zoubek. Nebo spíš na foyer, protože se jinam dostat nedá. Zblízka ji člověk moc nevnímá, ale zdálky je to opravdu paní Stavba a určitě si zasloužila být alespoň ten rok ve 30. letech nejvyšší stavbou NYC.
Jsme uchození, tak se jdeme vychillovat do Central Parku. Vybereme si krásnou louku, kde je sluníčko i stín, dají se pozorovat mrakodrapy a není tam zas tak moc lidí. Ale jsou tam čmeláci a vosy. Odpoledne nám tak nečekaně končí dřív, než jsme plánovali. Při mé nešikovnosti a štěstí jsem na jednu vosu šlápla, takže jsme museli zpět na hotel pro prášek a mastičku.
Všechno je ale za chvíli ok, takže po krátké pauzičce v hotelu se vydáváme do Rooftopp baru na 5th Avenue, který nám doporučila kamarádka. Tak trošku posh bar má naštěstí happy hour a my se celkem dobře najíme i napijeme a ještě k tomu koukáme na špičku Empire.
Večerní procházka po Brodwayi na Times Square nás baví, jen je všude nějak víc lidí než obykle… No nevadí. Na Times Square se propleteme davem Mickey Mousů, Spidermanů a nevím kým ještě a dorazíme do metra.
Čas už se nám tu nějak krátí, ale na to se snažíme nemyslet.
Poslední položkou na seznamu nám zbývá MOMA, tak tedy vzhůru do víru galerie!
Máme štěstí, že si na vstupenky nemusíme vystát frontu, i když lidí je tam až až a pořád přibývají.V galerii najdeme nejrůznější expozice, od mistrů kubismu, přes realisty, až po aktuální umění. Takovou sbírku Picassa ani ve Španělsku nemají! MOMA má krásné atrium, kde jsou fontánky, nějaké ty umělecké exponáty a také úžasný rozhled na okolní výškové stavby.
Po třech hodinách si vykračujeme směr České centrum. Procházka je to celkem dlouhá, ale pěkná. Upper East Side zase trošku z jiné strany a v jiných ulicích. A pak, dům s českou vlajkou. Ostraha na recepci (černoch) nás pustí do druhého a třetího patra, kde se hned fotíme s památeční deskou Antonína Dvořáka. Součástí domu je i česká restaurace, ale bohužel má otevřeno až večer, takže si musíme na pořádnou kachnu se zelím a knedlíkama počkat ještě pár dnů domů (ne, fakt na ní v těch 30 stupních nemáme chuť!). Čas nějak rychle ubíhá a my se vydáváme k High Line, tentokrát ze strany od Hudson Yards, tedy tam, kde jsme procházku první večer v NYC zakončili. High Line je úžasná, za jakékoliv denní doby a světla. Pořád je na co se dívat. V Chelsea Marketu se stavíme na skvělou (i když poněkud dražší) pizzu a dál se touláme uličkama Chelsea, až dojdeme k Union Square Parku.
Večer patří tzv. Manhattan Henge. Dvakrát do roka sluníčko zapadá přesně na úrovni 42. ulice (a jí nejbližších). První den byl včera a druhý dnes. Můžeme se jít do města mačkat přímo na 42., ale to se nám moc nechce, protože pěkný pohled nabízí i náš milý Queens. Gantry Plaza State Park je k tomu jako stvořený, jsme přímo naproti OSN, vidíme na Chrysler, Empire i celou 42. ulici. Nakonec si na finální výhled vybíráme cca 39., ale také to stojí za to. Sunset dokonalý, navíc s výhledem k nezaplacení. Celá Manhattan Skyline jako na dlani. Ach.
Say goodnight, not goodbye
I když se nám to nechtělo věřit, poslední celý den v NYC byl tu. Je neskutečné, jak to uteklo. Ale musíme říct, že jsme si to tu maximálně užili. Viděli jsme a zažili plno věcí, takže si odsud budeme odvážet (kromě plných kufrů) hlavně nádherné vzpomínky.
Na poslední sobotu máme vlastně jen jeden plán. Jít se dopoledne podívat k Rockefellerovu centru na zápas o třetí místo (Anglie x Belgie) a pak to, co nás zrovna napadne.
Touláme se městem, ze 6th Avenue je obrovská pěší zóna plná stánků a jídla, objevíme několik nových obchůdků (třeba přímo se suvenýry z NHL), loučíme se s místy, které se vryly do našich srdcí a představujeme si, jak to tu asi bude vypadat, až se sem jednou vrátíme. A my se vrátíme.
New York sice asi není ta opravdová Amerika, ale je to celý svět na jednom místě. I díky tomu je tak unikátní a oblíbený napříč tolika národnostmi a kulturami. Vždyť se tu mluví víc než 200 různými jazyky!
Poslední večer a poslední západ slunce nad Manhattanem, který sledujeme z Gantry Plaza State Parku v Queensu. Už se nám nikam dál nechce, je tu parádní výhled na celé panorama Manhattanu. Idylická atmosféra v kombinaci s místem opět mi přivodí nejednu slzu. Dojetí a trošku i smutku z toho, že tohle všechno končí.
Zítra nás čeká opravdu poslední den, ale ten už se tolik počítat nebude. Dopoledne checkout z hotelu, několik posledních hodin ve městě snů a pak přesun na letiště. Nad oceánem se nám bude usínat určitě dobře - milion vzpomínek i myšlenka na to, že už za chvíli budeme zase doma. A tam to máme taky moc rádi.
Ač je to k neuvěření, náš poslední den v NYC je tady. Poslední snídaně, poslední pohled ze střešní terasy na tu nádheru a nastává čas odhlášení z hotelu. Ani New Yorku se asi nelíbí, že budeme odjíždět, protože pláče (stejně jako já). Po dlouhé době tu fest prší.
Poslední procházku si užíváme v Queensu. Jdeme do Gantry Plaza State Parku, stejně jako minulé dva večery, a loučíme se. Posledním kulturním zážitkem je pak MOMA PS1 (tedy mladší sestra velké Momy). I když zážitek… no, moderní umění v té podobě, jaké tu aktuálně je vystavované, není úplně nic pro nás.
Co dál? Už jen cesta na letiště. V metru nám jízdu “zpříjemňuje” černošská dáma, která vyřvává pravdu o tomto světě a o bohu, bez kterého bychom tu nebyli. No ještě, že to víme. Hned se cítíme klidnější .
Za hodinu jsme na letišti, kontrola, všechno bez problémů. Dokonce i kufry nám poletí rovnou do Prahy, bez toho, abychom se o ně museli ve Frankfurtu starat. Ještě pár posledních nákupů v duty free shopech, něco k zakousnutí a Airbus A380 je opět tu. Na New York padá soumrak, letadlo se pomalu dostává do vzduchu a my naposledy vidíme světla nádherného Manhattanu (což se opět neobejde bez přívalu slz). Dobrou noc a zase někdy na viděnou! Slibujeme!
A pak, o víc než 24 hodin později, jsme tu. Letiště Václava Havla, naše kufry a hlavně my dva. Ruku v ruce, o milion zážitků bohatší, připraveni na další dobrodružství, které nás už brzy čeká.
