I just want to dance with you.....

Origami Around
Fai_Ryy
Not today Justin

blake kathryn
Aqua Utopia|海の底で記憶を紡ぐ
Noah Kahan
official daine visual archive
★
EXPECTATIONS

Product Placement
macklin celebrini has autism
ojovivo
No title available
Monterey Bay Aquarium

oozey mess
Mike Driver
cherry valley forever
No title available
tumblr dot com
Game of Thrones Daily
seen from United States
seen from United States
seen from Türkiye
seen from Türkiye

seen from United States
seen from Germany

seen from Pakistan

seen from United States

seen from Bangladesh
seen from Türkiye

seen from Malaysia
seen from Philippines
seen from Colombia
seen from Malaysia

seen from China
seen from Australia
seen from Malaysia

seen from United States
seen from United States
seen from France
@leajustlea-blog1
I just want to dance with you.....
First kiss
Once one friend of mine told me, he is little bit jealous of me. Actually not of me, but of my first kiss. It all happened because he read my journal, where I did mention I had my first kiss how I imagined or wished it. What he doesn’t know is, that I had several kisses before. But I chose this one as my first. This kiss had it all, it was perfect, romantic, calm and not planned..... What people would probably imagine is that we started dating right after, and that we are a pretty happy couple and he brings me flowers every week. Truth is actually quiet different. We didnť start dating, we’re not even close. I can say we talk sometimes. What I wanna say by that is we choose what we are. We choose what we accept or what define us. I chose this as my first kiss because it was beautiful and it was the first good kiss I had. Because I always choose what I want in my life or not.
Co se mi to děje? Nemůžu se nadechnout. Chci zas kousek Tebe, abych mohla vydechnout. Tvoje jméno zní mi v hlavě, nenechá mi klid. Zítra to bude právě... právě rok, co zkouším bez Tebe žít.
bídný
Jak zoufalé a hloupé je věřit v lidskou dobrotu, a já přec, zoufalec i hlupák, přestat věřit nemohu. Tak stává se mi, že k nočnímu zpěvu já doufám v pochopení a něhu tak myslím si, v tom spěchu, že snad cítím i lásku... Jak pták němý však nevydám ani hlásku. V temnotě tu dlívám, sama světlo tu vždy plápolá, jak nejhorší noční můra - nedovolí mi naděje se vzdát. Však prý nemám proč si zvykat. Jako nejhorší milenec mě trápí, avšak jistotu nikdy nedá mi. Chce se mi křičet, plakat a prosit! Jenže světlo ne a ne zhasit... Nikdo jen já pomoci mi nemůže, nikdo nedokáže zničit ten nádherný květ růže, jen já a nikdo jiný. Já však nenacházím dost síly. A přestože v to světlo již nevěřím, je tím nejkrásnějším, co kdy zřím. To vím. A tak se kochám a dívám, alespoň prozatím (i když při tom zmírám). Než najdu dostatek síly a vše zhatím.
Darkness has no shadow....
je mi líto kolik čtu denně smutných slov a zlomených myšlenek.
poďme žít. přestaňte přemýšlet nad smrtí, protože ta přijde určitě. ale život? ten musíte zažít. musíte něco udělat proto aby ste si ho užili. here we go, jestli teda chcete.
ve sluchátkách oblíbená písnička a v puse cígo. ne protože ste smutní a potřebujete na něco zapomenout, nebo protože máte zlomené srdce a s cígem v puse si připadáte jak z americkýho filmu. ne, udělejte to prostě proto, že chcete. že tohle je jedna z věcí která mi vždycky zvedna náladu.
vylézt na nějaký vyvýšený místo, nejlíp střecha nebo balkón. vidíte to? to všechno a ještě mnohem víc. všechny ty věci, místa, lidi. to všechno můžete poznat. běžte ven a objevujte.
smát se na lidi. udržovat oční kontakt. většina z nich po chvilce znervózní a podívá se jinam. ale někdo, někdo se bude koukat a koukat a koukat. jako kdyby ve vašich očích viděl galaxie. a vám bude připadat, že vás někdo konečně miluje. a třeba to bude i pravda, usmějte se, navažte nový kontakty.
když si koupíte koláč. serte na nějaký hubnutí. jeden koláč nikoho nezabije. pořádně se do něj zakousněte, jako kdyby byl ten koláč jediný na čem teď záleží. ať de do prdele nějaký hubnutí, vy jste teď šťastný, protože ten koláč je jediný co vás zajmá.
(jestli vás při slově koláč napadlo něco jinýho než real koláč, tak si FAKT BĚŽTE KOUPIT KOLÁČ a nemyslete furt na to jedno)
sedněte si do kavárny. kupte si kafe, odložte mobil. koukejte po lidech, smějte se. vemte si knížku nebo časopis. začtěte se, tak že zapomenete na čas. jen vy, kafe a knížka.
koupit spoustu květin, nebo natrhat a pak je rozestrkat po městě. lidem do kapes, za klobouky, do kabelek a batohů. zastrkat za okapy a zábradlí, za kola, za stěrače aut. nebo napsat spoustu hezkejch slov na kousky papírů a schovat je tak, aby si jich po chvilce někdo všiml. psát básničky na záchody v kavárnách a kinech. a pak si představovat jak asi budou vypadat lidi co to budou číst.
zapomenout na něj/ni, na ty kteří vám lámou srdce. kolik lidí je na světě a třeba právě ten jeden čeká na vaši lásku, zatímco se vy honíte za nedosažitelnym. vim, že to bude těžký, ale zkuste to. na zlomený srdce neni žádnej lék, jen vy samy a čas.
vemte si kolik skvělejch věcí můžete udělat. zkuste to, aspoň předtim než se konečně půjdete zabít. třeba ještě změníte názor.
I don’t forget people. So even if you’ll not be there in the future I will always remember you. Your eyes and your light, even at the darkest times. So if you are lonely just call - I’ll answear. Maybe later but I’ll will. So please be patient with me.
All kids just wanna play.....
zase až moc deep
Chce se mi křičet. Na svět a na ty bezduchý tváře, co po něm chodí. Chci aby se probudili. Všichni spí a mě to děsí. Dochází mi to, když jdu městem a vidím lidi spěchající zaplatit hypotéku na dům. Dům, co vlastně ani nechtěli. Dochází mi to, když vidím pět stejně oblečených holek se stejnou barvou a délkou vlasů, jak společně koukají v kavárně do mobilů. A dochází mi to, když mi lidi vyprávějí, co berou za antidepresiva na to, čemu oni říkají deprese a já smutek a neláska. Je mi z toho smutno. Proč nás v našem světě neučí mít se rád, být spokojený a pozitivní? Proč nás nenaučí, že je normální prohrát a zmýlit se, udělat chybu? Proč nás neučí, že jsme si všichni rovni? Proč nás neučí dělat věci, co máme rádi? Proč?
Chce se mi křičet.....
little paradox
People talk and people stare,
so let them if you dare,
you need some strenght,
to take it until the end.
True is that people lie,
only few amazing ones are kind.
Unfortunatelly that ones are scared
believe in anyone, alive or dead.
What a funny thing right?
‘Cause I realize
they taught us to be caring and kind.
to live for
I have 3 people that I would be able to live for. I know it sounds weird right? It’s because I believe that living is harder than death. I was at the point I wanted to die, I was standing on the roof and I was thinking - it would be so easy to just jump. Because it’s so easy to die, it’s like go to sleep forever. But I couldn’t, I had one person I had to live for. It wasn’t me - I didn’t like myself back then. It was my brother. He saved me so many times and he doesn’t even know it.
Point of it is that it takes me a lot of time, memories and stuff before I’m sure I love someone. So actually I know only 3 people I would live for. Because I like them even more than me. And I would like to be able to do everything to make them happy, to be sure that they have someone to help them, that they don’t stay alone. That’s why I want to live.
Memories
I hate them and love them at the same time.... It’s funny. Some of them we want to forget and some of them we want to experience again. It’s a bittersweet thing, really. These memories make us smile or cry.... sometimes both. They simply make us feel something. They can give us wings or they can throw stones. Actually I didn’t make peace with every of my memories. Some of them are still haunting me, making me cry. But yesterday I’ve been going through some old stuff. I found a picture. It was a girl, probably 6 years old. I have no idea where she was or why she was doing what she was doing. But the girl on the picture believed in herself and I decided to do it too. To be more like the little girl in the picture. To be more like my 6 year old me again. To be more myself.
people
I love to observe people. I like to know what their habits are, what they like to drink, to eat, which music they listen to. I like to know what makes them happy and what upsets them. I like to know their story - whom they loved and whom they are missing. Because when people are talking about themselves it’s not who they are. It’s in this simple little things. And I love to see people without their mask.
Sometimes it dependes on one word....
Books changed my world… I guess not everybody would understand.
Charles Baudelaire, The Flowers of Evil (via the-book-diaries)
Only few.....
✨ The best nights are filled with stars ✨
Do you know that feeling - you are standing somewhere and everything around you is moving, it’s loud and you’re just watching. It can be nice or even bad feeling, it probably depends on your mood. Yesterday I was at the party and this happened to me. I was standing in the middle of dancing people. And it wasn’t bad actually, it was more of beatiful. This evening didn’t happen anything important. Just fun. And it was nice change.