VÝLET (I S VAŠÍ) MAMKOU
Tím, že teď žijeme v Libni, se pro nás otevřel zcela nový směr. Je jím severní výpadovka na Liberec. Prostě sedneme do auta a za hodinu a něco jsme na konci republiky !! Nejsem zrovna osoba co miluje davy, jsem ochotná jít kilometry daleko, abych měla pocit že jsem u moře sama... a tak jsem k letnímu objevování nevybrala České Švýcarsko, kde se v létě hodí prohrnovač na lidi co jdou po krajnici s igelitkou na puťák ... ale krajem číslo jedna je pro mě Českolipsko.
Od doby, kdy se i moje mamka přestěhovala do Prahy, i když ne do Libně, vyrážíme na prozkoumávání Čech stále častěji a já jsem jí nadělila víkend v České Kamenici. Díky předchozím návštěvám, jsem věděla, že toto městečko je ideální startovací místo k objevování okolí. Všude je to blízko. Doporučuji ubytování ve Vile Heide. Ocenily jsme především dokonalý pocit domova, mně samotnou pak tamní čistota a zen vyburcovali dokonalému úklidu ve vlastní domácnosti. Posuďte sami. Doporučuji si k ubytování zakoupit i snídaně, které se podávají v domácí kuchyni a paní majitelka vám obstará i bezlepkovou nebo bezlaktózovou stravu! Domácí vejce i ovoce. Nechte si vyprávět historii vily, která kdysi patřila německému skláři, který byl po válce vystěhován a žil s rodinou ve sklepě, protože jeho domov obsadila dělnická třída. Nakonec odešli do Německa, ale rodina je s majiteli stále v kontaktu. Vždycky si oddechnu, že na světě existuje hodný Čech.
Česká Kamenice je klidné tiché místo, kde jsou noci vlahé i tiché. V těchto vedrech ideální řešení vašich depresí v rozpálené Praze. Zjistili jsme, že návštěvníci často doopravdy jezdí do vily jen spát a odpočívat. Nechodí ani na výlety. Nedivím se, jako já bych to také tak dělala, hlavně když je ve městě dokonalý koupák se skvělou paní provozní, která nejenom že má krásné truhlíky kolem celého bazénu, ale ještě dbá maximálně na čistotu kolem i v bazénu. A nikde nikdo.
Jako nejlepší výlety doporučuji tento okruh. Dopolední válení na pokoji ve Vile Heide a trávení dobré snídaně paní domácí. Následně pak vyrazíte autem do vesnice Vlčí Hora. Tam se totiž nachází domov české kosmetické značky Nobilis Tilia. Z České Kamenice je to 30 minut jízdy. Zde si můžete prohlédnou krásnou bylinnou zahradu, kde všemu vévodí micinka, která ráda lehává v altánu, aby zpěvně mňoukala a poslouchala jak to zní. V areálu je i příjmená kavárna, kde se můžete občerstvi těsně před tím nebo po tom, kdy se rozhodnete nakoupit v tamní prodejně kosmetiky. Já odjela s levandulovým olejem a šalvějovým sérem! Nobilis Tilia má svoji ekologickou kořenovou čističku, kdo o ni přemýšlíte na chalupu, je zde ideální příležitost si ji prohlédnout.
Po “hrozně” vyčerpávajícím poledni v bylinkové zahradě, nasednete zase do auta a věnujete další půl hodinu přejezdu do Volfartic. Krásné vesnice, kterou musíte celou projet až na její konec a ocitnete se u rokokového kostela sv. Petra a Pavla. Hned vedle je fara, u které je zahrádka a v té zahrádce je Mýdlárna Koukol.
Magdaléna Špeldová a její kolegyně se zde pustily do odvážného projektu. V útrobách staré fary vznikl enviromentální sociální podnik! To znamená, že mýdlárna udržuje v obci lidi, kteří zde mohou pracovat a zároveň se opírá o zdejší krajinu a historii. V mýdlárně se vyrábí vše ručně a ekologicky. Mýdla jsou léčivá a dělaná s láskou. Dvě koukolé dámy nás provedly jak celou farou, tak i sousedícím kostelem, kde se snaží o opravu kostelích hodin a znovuobnovení zvonu. Ve vesnici se totiž stále drží zvonění pro rodinu například při smutečním obřadu. Kostel je rokokový, jak jsem již psala, a ty jsou v republice jen čtyři. Takže, jaký pak i copak. Vypoví vám vše o tamním kraji, kde obě dvě vyrostly a mají k němu velký vztah.
Celá fara je využívaná prakticky pro potřeby výroby mýdla. V budoucnu by zde mělo vzniknout i ubytování pro návštěvníky, kteří do Volfartic dorazí třeba na mýdlový kurz. Momentálně v postýlkách přespávají jen tiché mýdlové kostičky a okny se prohání voňavý vzduch ze okolník lučin, kde se sbírají byliny. Nicméně je zde i původní matrika, kde můžete dopátrat své předky pokud nějaké v sudetech máte. Také jsou zde ovečky a jedno štěně. Nevím, podle mě člověk nepotřebuje opravdu už NIC.
Byliny se macerují na slunci. Tohle je momentálně třezalka, která vám vyléčí jizvy a popáleniny. Ale i když ona sama tak miluje slunce, vy s ní na slunce nesmíte. Ani s krémem, ani kdybyste ji užívali v tabletách. Můžete se osypat, nebo... kdo ví, budete vidět skřítky?
Takže, i zde jsme značně pokoupily a vyrazily jsme pomalu zpět do České Kamenice. Stavily jsme se na obědě v dalším evropskou uniií podporoveném podniku v Novém Ondřejově - CVAK. Šopák, řízek a hrancle. Mamka si dala něco jako obří bramborák s tunou sýra a masem. Má to ráda. A pak usíná za volantem. Nicméně, přes týden jsou zde jistě obědová menu, která jsou asi i dost lepší, vzhledem k doporučení, které jsme dostaly. Avšak poměr cena a kvalita a ještě sociální rozměr - jsou v pořádku. Milá obsluha a výhled do krajiny.
Druhý den jsme se rozloučily s Českou Kamenicí návštěvou Kaple Narození Panny Marie. Nádherné místo, které trochu připomíná pelhřimovský Křemešník. Místem vás provede mladý student, který zde má brigádu a vy se tak dozvíte, že je zde posvátná socha Panny Marie, jenž kdysi konala zázraky a o těch si můžete můžete přečíst i v sepsané knize zázraků. Není toho málo.
Díky aktivitám sochy sem proudilo mnoho poutníků a hlavně nemocných lidí. Lehávaly kde se dalo a modlili se za své uzdravení. Někomu to vyšlo a někomu ne, nicméně pro ně vznikly prostorné ambity, které nám teď nabízejí místo na rozjímání, chládek i duchovní stín.
Po prohlídce jsme se vydaly hladové směr Praha. Hladové říkám schválně, neb kdo ještě nezná, tak těsně před hlavním městěm je benzínka OMV! A tam... dámy a pánové, je něco co každý hobit miluje. KANTÝNA! A v ní je všechno tak dobré ... Za pár korun nejlepší plněné knedlíky s fantastickým zelím a cibulkou, moravský brabec, či svíčková, prostě co chcete. Je to malý zázrak. Hlavně dorazíte domů najedení a nehrozí vám kolaps, ani hádky na téma, kam zajít nebo kdo uvaří. Jedná se o náš rodinný rituál už při každém návratu ze severu.
Severní výpadovka je prostě můj oblíbený směr a myslím si, že tam rozhodně nepojedu naposled. Moc jsem si oblíbila klid pohraničí a tamní přírodu. Stejně jako je mi blízka nezdolnost tamních lidí bylinkářů ... hraničářů.