Kristyna Benetka

Hello. I am Kristy. Bohemian girl based in many different corners around the World. Wild nature and nice little things make me happy. So I travel, take pictures and look around....

[lookisfree]

Do Norska na dovolenou

Po roce zase do norské divoké přírody. Tentokrát i s přáteli. 

Můžu si odškrtnout poslední resty, norské “must visit” místa, jako je Trolltunga (Trolí jazyk) nebo Besseggen (dvě jezera, z nichž jendo leží asi o 400 metrů níže než to druhé) . A nejkrásnější byla asi chatička v horách Flatbrehytta, která sousedila s ledovcem na jedné straně a s výhledem na fjord na druhé.

[lookisfree]

Melbourne I love you

Do Austrálie jsem jela s jedním jediným cílem. Vlastně dvěma. Vidět koalu a nezamilovat se. Povedl se mi jen ten první.

Melbourne je veliké město, ale brzy se zorientujete a zamilujete si jeho jednotlivé čtvrti. CBD - finanční distrikt s moderními mrakodrapy a mraky lidí, Fiztroy, Brunswick - alternativní čtvrti plné street art, super barů a krámků s lokálním designem, pláže na St Kilda a barevné převlékací kabiny v Brightonu.

Asi první dojem, který bych vypíchla, je složení tamních lidí. Samí hezcí zajímaví lidé, žádná menšina tam nedominuje, je to prostě perfektní mix. Všichni jsou v pohodě a všechny spojuje láska k vynikající kávě. Nikde nedostanete tak dobré espresso úplně všude. Melbourne je tím proslulé.

Je to zábavné originální město, s barevnými hravými budovami a kvalitním street artem. Je to celé taková open air galerie. A poslední vjem - ulicemi zní často hudba, tolik buskerů na metr čtvereční nikde jinde neuvidíte. A když jsme u těch smyslů, tak ještě chuť, jídlo je senzační, všechno na co se vzpomenete ve veganské variantě, seženete cokoliv a nikde jinde jsem neviděla tak levné sushi.

Melbourne, miluju tě! Proč musíš být tak dalako?

Je to láska na dlouhou vzdálenost :-(.

[lookisfree]

Tasmánie je ráj!

Ano, poměřuju atraktivitu zemí podle spatřených divokých zvířat. Tasmánie je nejen z tohoto ohledu jedno z nejlepších míst, které jsem kdy navštívila.

V noci je to teda trochu hazard, protože klokani nejsou úplně chytří a rádi přebíhají silnici těsně před autem, ale i v jiných ohledech je Tasmánie neskutečný kout světa, který si zatím pořád ponechává svoji divokost.

Tak zatím jen pár fotek z té nejvzácnější zvířecí říše.

Pozn.: Žádné zvíře neutrpělo újmu z našeho setkání a nikoho jsem na focení nemusela přemlouvat :-).

/ Tasmania is a paradise!

Yes, I measure the attractiveness of countries according to wild animals I saw. Tasmania is one of the best places I've visited ever.

At night, it's a little gambling because the kangaroos are not quite smart and they like to cross the road just in front of the car, but in other respects Tasmania is an unrealistic corner of the world that still keeps its wildness.

So far, just a few photos from the most precious animal kingdom.

Note: No animal has suffered any harm from our meeting and I did not have to convince anyone to pose :-).

[lookisfree]

The best hike in New Zealand

was the one you wasn't expecting. The one you just mention “let's hike that hill before sunset” and you just take beers and friends to share the joy with.

Moke lake

Nejlepší hike je ten, co nečekáte. Když jen někdo zmíní, pojdťe si vyšlápnout tamten kopec, než zapadne slunce. A tak šlapete, funíte, s sebou jen piva a přítelé, kteří sdílí ty okamžiky s vámi. A pokud to jsou takoví, co se dokážou rozběhnout střemhlav z kopce a dokáží ocenit vůni suché zlatavé trávy, tak si můžete být jistí, že to bude jedna z nejkrásnějších procházek.

[lookisfree]

Great Ocean Road

Velká pobřežní cesta. Tak se nazývá silnice vedoucí podél jižního pobřeží Austrálie. A co od ní můžete čekat? Dlouhé pláže, vápencové útesy, eukalyptové lesy, deštný prales a k tomu nějaké ty endemické druhy zvířat.

Na Velkou pobřežní cestu se nejsnadněji dostanete, pokud jedete z Melbourne, rozhodně si budete muset půjčit auto, kolo nebo skútr. I když pokud jste příznivci pěší turistiky, je tu pro Vás alternativa v podobě Great Ocean Walk, budete jen potřebovat poněkud víc času.  Půjčení automobilu v Austrálii je jednoduchý akt, ale připravte, že budete potřebovat mezinárodní řidičský průkaz.  Na všechna zajímavá místa, především vyhlídky upozorňují značky a stačí si jen zvyknout na jízdu vlevo.

Pobřežní cesta oficiálně začíná ve městě Torqay vzdáleném od Melbourne asi hodinu a půl cesty a oficiálně končí v Allansfordu, což je dohromady 243 km.  Jako první zastávku můžete zvolit třeba vyhlášenou surfařskou pláž Bells beach u Torqay. Další zastávka by mohla být u maják Split Point Lighthouse.  

LORNE

Lorne je rekreační městečko s dovolenkovou atmosférou. Vidět tu můžete spoustu papoušků kakadu. Zvykli si na lidi, především turisty, kteří je krmí. Najdete tu pláž, se sprchami, obchůdky a fajn kavárnu The Bottle of Milk.

ERSKINE FALLS

Jak bylo zmíněno na začátku, velká pobřežní cesta nejsou jen pláže a útesy, ale také deštný prales mírného pásu. Určitě se zajeďte podívat kousek do vnitrozemí. Vysoké stromové kapradí vám vyrazí dech. Prales je hotová oáza. Zpívající ptáci, příjemný vlhký vzduch, všechny odstíny šťavnaté zelené, čisté potůčky a vodopády, roztodivné rostliny a hmyz. Na vodopády Erskine Falls jsme vyrazili hned ráno, je to krátká procházka. Ráno tam ještě nebyli skoro žádní turisté, ale přesto jsme od vodopádů procházeli ještě kousek dál po směru říčky, kde stále vedla stezka a byli jsme okouzleni tamními zákoutími.

KAM ZA KOALOU?

Zdá se, že tato zvířata se pohybují tak málo, že když vám dám nějaký tip, kde tyto roztomilé vačnatce vidět, s velkou pravděpodobností tam opravdu budou. Koala prý 20 hodin denně spí a zbytek času projí. Její jedinou potravovou jsou listy eukalyptu. Často sedí spící vysoko ve větvích a zahlédnout ji, může být obtížné. Velkou nápovědou jsou auta zaparkovaná u silnice a fotící lidi. Jedno takové místo je v městečku Kennet River, zaparkujete auto u kavárny příznačného názvu Kafe Koala a vydejte se na krátkou procházku ulicí Grey River Rd., hned u parkoviště rostou eukalypty a na nich sedávají nejen koaly, ale také papoušci.

Další místo, kde se dají koaly běžně pozorovat, je okolí majáku Cape Otway.  Maják Cape Otway je nejstarší stavbou svého druhu v Austrálii a také nejvýznamnější. Pro většinu přistěhovalců z 19. století cestujícímí z Evropy, Asie a Severní Ameriky, to byla první pevnina, kterou na své cestě viděli. Asi kvůli důležitosti tohoto místa se k majáku platí vstupné skoro 20 AUD na osobu.

Maits Rest Rainforest Walk a Mellba Gully jsou další krátké procházky deštným pralesem. Večer navíc ozvláštněny o tzv. glow worms, což jsou v překladu světélkující červy.

WRECK BEACH

Skalnaté pobřeží jižní Austrálie se stalo osudným mnoha lodím. Pozůstatky dvou z nich jsou k vidění na této pláži Wreck Beach. Procházka je to od parkoviště malinko náročnější, protože k ní vede více než 350 schodů, ale díky tomu stojí za to, protože tam moc lidí nejde. Zbytky kotev na pláži jsou viditelné pouze při odlivu a při přílivu byste na pláž ani neměli chodit.

GIBSON STEPS

Oproti Wreck Beach je schodů Gibson Steps jen asi 76 a vy se tak snadno dostanete z útesu dolů na pláž. Další pláž, která je přístupná pouze za nižší hladiny vody. Udělejte si čas a projděte si ji na obě strany, opět tam už nešel téměř nikdo a výhledy na útesy byly úchvatné.

TWELVE APOSTLES

12 Apoštolů je nepochybně nejznámější scenerie z celé australské pobřežní cesty. Také tu potkáte nejvíc lidí. Ale výhledy stojí za to. Doporučuji si příjezd sem naplánovat na východ slunce nebo podvečerní světlo a západ slunce, kdy budou fotky nejkrásnější. Útesů v moři je v současné chvíli pouze 8 a i další čeká podobný osud.

The Arch, London Bridge, The Grotto jsou další skalní útvary na cestě. Ubývá dopravy,  místa vypadají divočejší. Většina turistů zřejmě končí u 12 apoštolů. Pokud máte čas, stojí za to vydat se ještě kousek dál.

TOWER HILL WILDLIFE RESERVE

Rezervace Tower Hill Wildlife Reserve nabízí různě dlouhé i obtížné pěší okruhy, většinou spíš minimálně náročné vhodné i pro rodiny s dětmi.V kráteru této vyhaslé sopky můžete vidět mnoho druhů divokých zvířat. Nám do “sbírky” chyběli ještě emu.

PORT FAIRY LIGHTHOUSE

Port Fairy Lighthouse je nádherný opuštěný maják na Griffitově ostrově. Vede sem krásná stezka po ostrově, kde můžete pozorovat různé druhy ptáků a klokany. I samotné přilehlé přístavní městečko má své kouzlo.

GRAMPIAN NATIONAL PARK

Vracíte-li se zpět do Melbourne, stojí za zvážení po pobřežní cestě malá změna, a to turistika v pohoří Grampiany. Tento národní park vás ohromí pískovými vrcholky a rozeklanými úbočími. Z jednoduchých jednodenních tras je nejpopulárnější túra s názvem Pinnacle, která vede ke stejnojmenné vyhlídce.

Další oblíbená zastávka jsou vodopády Mackenzie Falls. Opět doporučuji jít z vodopádů ještě kousek dál po proudu řeky a nechat davy za sebou. Ve vodopádu se nesmí koupat, ale tady v krásných tůňkách vás s trochou štěstí nikdo nenachytá.

Nakonec ještě malý tip ohledně ubytování po cestě. Austrálie má plno tábořišť zdarma, kde můžete zaparkovat auto a postavit stan. V sezoně se rychle plní, protože je nemůžete do”předu rezervovat, ale fungují na principu “kdo dřív přijde”. Tyto tábořiště mají toalety bez tekoucí vody a občas ohniště a gril. Na google mapách je najdete pod spojením free camping

[lookisfree]

Keep portland weird

Slyšeli jste o Portlandu v Oregonu? Tak to byste měli, narodil se tu totiž vůbec první hipster :-). Nebo se aspoň říká, že Portland je nejvíc hipster město ve Státech a všichni lidi tam jsou hipstři. Ale rozhodně ne všichni stejní, někde jsem četla, že rozeznávají asi 15 typů hipstrů. Určitě tam nepojedete jen proto, abyste je všechny potkali. Portland nabízí mnohem víc než jen kluky s knírem a holky s tetováním.

Snad máte dost času, protože v Powell's books se můžete ztratit na hodně dlouho. Je to obrovské knihkupectví, kde mají nové i použité knížky.

Čas budete potřebovat i pokud si budete chtít dát něco sladkého. A když jste v Americe, měl by to být donut. A když jste v Portlandu, musí to být Voodoo donut. Místo určitě nepřehlédnete. Ve dne v noci je tam totiž neskutečně dlouhá fronta. My jsme myslely, že odoláme, protože donut není ani naše nejoblíbenější sladké a stání ve frontě nás nebaví. Ale má to něco do sebe, když vidíte, jak tam lidi čekají, tak to prostě má ten efekt, že jste zvědaví. Asi ve dvě ráno jsme šly z hospody s tím, že fronta už třeba bude menší, ale opak byl pravdou.  Ale stálo to za to, fakt že jo, vynikající těsto a chuť. A ráno jsme tam čekaly zas :-).

Určitě se musíte vyfotit u nápisu Portland is weird, jinak jakobyste v Portlandu nebyli. Portland fakt docela divný je, kromě hipsterů je na ulici i hodně bezdomovců. Většina jich spala, ale jedna parta chtěla vyfotit.

Na jídlo si zajděte do nějakého z mnoha food trucků, v Portlandu je jich opravdu hodně. My jsme si dávaly tacos a bylo to skvělé a cena taky moc příznivá.

Moc se nám líbilo pod mostem St. Johns Bridge. Měly jsme to štěstí, že tam zrovna probíhal jazzový festival.

A pokud máte dost města, tak asi 80 km na jihovýchod se tyčí sopka Mt. Hood a nebo si zajeďte asi půl hodiny autem na vodopády Multnomah Falls.

[lookisfree]

Mount Rainier

Vrchol sopky Mount Rainier, 4392 metrů nejde ze Seattlu přehlédnout, pokud tedy zrovna není v mraku, což se asi stává docela často.

Je to nádherná hora, která se takto zlověstně tyčí nad městem a jeden z nejhezčích výšlapů, na kterém jsem byla. A jednoduchý. Hodně vysoko totiž vyjedete autem. Tam budete muset přetrpět davy amerických a indických rodin, které sem vyjedou na piknik svým obřím autem a vytáhnou spoustu jídla z obřích ledniček. Je samozřejmě také restaurace.

Co se týče túry, můžete si stejně jako většina lidí vybrat nenáročnou procházku, začátek vede dokonce po zpevněné cestě, ale když budete pokračovat dál, změní se terén a ubyde lidí. Celý okruh, který jsme šli, měl asi 13 km. A myslím, že jsme si vybrali nejlepší možnou dobu. Místy bylo ještě dost sněhu a místy už vykukovala čerstvá šťavnatě zelená tráva a kvítí všech barev. 

Cestou jsme potkali i kluky, kteří šli až na samý vrchol. Nemělo by to být tak náročné, ale potřebujete vybavení, protože se kousek leze po ledovci. Nám stačily výhledy, které jsme měli, ozvláštněné o přítomnost čipmanků a svišťů.

/ Ominous. That's on of the vocabulary words I learnt during my english lessons at Kaplan University. And ominous is the word that comes up on my mind while talking about Mount Rainier.

It is a beautiful mountain that is possible to see from Seattle. And one of the most beautiful hike I've ever made.

[lookisfree]

NEW YORK ROOFTOP BARS 

Objevování roof top barů je naše nová disciplína. Když jsem byla posledně v New Yorku, vynechala jsem vyhlídku z Empire State Building i z Rockefellerova centra s tím, že tam chci jít až s Jendou. Jenže teď se nám nějak nechtělo čekat frontu a platit vstupný. Takže jsme se spokojili se sice horším výhledem, ale zase jsme k tomu měli drink.

Pod 39 Hotel

V 17. patře tohoto hotelu 1,6 kilometru od Times Square najdete unikátní cihlovou terasu s výhledem na Chrysler building. Kuchyni nabízí mexickou, takže si k drinku můžete dát třeba tacos. Výhled není taková pecka, ale místo je nejstylovější.

230 Fifth Rooftop Bar

Je to největší bar na manhattanské střeše, přímo na 5. avenue. Tohle místo sice naopak není tak stylové, vevnitř to vypadá jako na nějaké staré rádoby moderní diskotéce, červené kožené sedačky a jetý koberec. Ale venku je to pěkný. Akorát mají poměrně vysoký plot, přes který není moc vidět. Výhled na Empire State building za to určitě stojí. Otevřeno mají od 16 hodin odpoledne a až do 19 se můžete těšit za nabídky happy hours.

[lookisfree]

LOLA MARSH in NYC

V New Yorku jsem rozhodně chtěla jít někam na koncert. Hledala jsem, jestli tam nebudou koncertovat nějací moji oblíbení interpreti, ale všichni byli na šňůře po Evropě. Lola Marsh, byla skvělá náhoda. Začala jsem je poslouchat terpve nedávno a zamilovala jsem se do jejich zpěvačky. Roztomilé krásné stvoření s nádherným hlasem. Je to kapela z Izraele, nakonec jsem se zamilovala úplně do všech :D. Jsou všichni moc sympatičtí. Koupila jsem si jejich desku, nevadí, že nemáme gramofon, ale prodávala ji ona ještě mi ji podepsala. Byla jsem fakt nervózní, když jsem s ní mluvila :-).

Na Lola Marsh jsem byla minulý víkend v pražské akropoli, koncert byl skvělý, ale atmosféra v New Yorku byla komornější.

tahle je moje nejoblíbenější:

https://www.youtube.com/watch?v=4kzhLgDmgzg

/ When I was in New York, I was wondering if there is any concert of music I like. And there was. Lola Marsh I really wanted to see live. I started listening to them recently and I fell in love with their singer. She's a beautiful creature with a stunning voice. 

Lola Marsh is a band from Israel, and at the end I fell in love with everyone, with their music and passion and the look very friendly. I bought their album, it did not matter we don't own a gramophone, but she sold it to me by herself and she signed it for me. I was really nervous when I talked to her :-).

Lola Marsh was last weekend at the Prague. Concert was great, but the atmosphere in New York was more peaceful.

[lookisfree]

Ich bin ein Brooklyner

Dlouho jsem se ve Seattlu nenudila, udělali jsme si totiž s Jendou výlet na východní pobřeží. New York jsem si prochodila už před 5 lety a těšila jsem se, až ho ukážu Jendovi. Ten se ale připravoval na konferenci a pak na ni i odjel do Toronta. Tak jsem se většinu času opět procházela sama. Ale v New Yorku nikdy nejste sami ani osamocení. Ubytování jsme přes airbnb sehnali v Brooklynu. Nedaleko několika super kaváren. Brooklyn se mění rychle, ale pořád má unikátní kouzlo. Je to taková galerie pod širým nebem s originálním pouličním uměním a zajímavými lidmi. Brooklyn je jednoznačně moje oblíbená část města!

/ I wasn't bored in Seattle for a long time. After few days we went to the east coast with Jenda. To finally show him New York City. I was there 5 years ago and I was looking forward to going there with him. But he was preparing presentation for a conference and traveled to Toronto afterwards. So I spent most of the time alone. As I'm used to. But I don't mind. In New York you are never alone nor lonely. We were staying in Brooklyn. Which makes it a perfect opportunity to soak the unique charm of the neighborhood. Brooklyn for me is like an open space gallery with amazing street art and interesting people. Definitely my favorite part of the city!

[lookisfree]

Dusty Strings, Seattle

Nudíte se? Kupte si medvídka mývala.

Znáte to podivné rčení? Podle mě by mohlo spíš znít: Nudíte se? Kupte si hudební nástroj. 

Prvních 14 dní jsem se na novém místě docela nudila. Nebydleli jsme přímo v Seattlu, ale v o 20 km vzdáleném městečku Bothell, kde nebylo skoro nic.

Proti trudomyslnosti nejlépe poslouží přátelé a hudební nástroje. Já měla štěstí na oboje. Náš jediný kamarád, kterého jsme tam měli, mi na jeden den půjčil své ukulele a druhý den už jsem byla přesvědčená. Měla jsem zrovna narozeniny a Jenda mi jako dárek dává hudební nástroje asi docela rád, už jsem od něj jednou pod stromeček dostala kytaru.

Vyrazili jsme do downtownu i s naším kamarádem, zablbli si na všechny možné a nemožné nástroje a jeden jsem si odnesla, neměli na něj obal, takže jsem zbytek dne chodila po městě a na pivo s ukulelem v ruce, aspoň jsme mohli vyfotit nějaké ty cover fotky na moje budoucí album :D.

Dny, kdy jsme s kamarádem hráli spolu byly moje nejoblíbenější, nevím, jak pro sousedy.

/ Are you bored? Buy a musical instrument.

For the first 14 days, I was quite bored at the new place. We did not live in Seattle but in Bothell, 20 km away, where there was almost nothing.

I was just having a birthday, and Jenda gave me an ukulele. Our one and only friend became my ukulele guru. And helped to get one and taught me how to play.

[lookisfree]

Home in Trondheim

Tomuto bydlení musím věnovat samostatný článek. Poštěstilo se ná najít na dva měsíce v Trondheimu nejkrásnější byt na nejlepším možném místě. Bakklandet je moje nejoblíbenější čtvrť u řeky lemovaná starými dřevěnými barevnými domky a stylovými kavárnami. A přímo tady v srdci města je dům, kterému jsme mohli chvíli říkat domov. Shodli jsme se s Jendou, že prostě musíme bydlet v nějakém starém domě s příběhem. Tady na vás dýchla atmosféra. A také nikdy nebyl vidět nepořádek. Smetí padalo mezi prkna na podlaze, kuchyně byla tak rustikální, že věci se tam ztratili. A konečně jsme měli i krb. A výhled z ložnice na katedrálu. V práci jsem byla za pět minut... A úplně nejlepší bylo tohle místo pro pořádání párty. Myslím, že bychom mohli být jmenováni nejoblíbenějšími hostiteli, protože vždycky děláme “bar demolition party” neboli, musíme se zbavit všeho chlastu, který jsme si šetřili.

Docela mě mrzelo tohle místo opouštět, ale je to tak, pronajali jsme si kontejner jako úložné místo a jedeme zase dál. Tentokrát za velkou louži.

/ We are lucky to find the most beautiful apartment in Trondheim in the most beautiful place. Bakklandet is my favorite neighborhood along the river lined with old wooden colorful houses and stylish cafes. And right in the heart of the city is a house that we can call home for a while. It has a special cozy atmosphere. And the view from the bedroom on the cathedral is stunning. I am at work in five minutes ... And it is the best place for party. I think we could be named the most popular hosts because anytime we are moving, we have to get rid of all the booze we've been saving.

I am really sorry to leave this place. But the new adventure is coming. We rented the container as a storage place and we go further over the big ocean! Seattle is calling!

[lookisfree]

Snøhetta

is the highest mountain outside the Jotunheimen range. And our another substantial weekend. Exhausted after a long hike, frightened by muskoxen, with faces burned by the sun and butts hurting from many falls... But all was totally worth it! 

/ Vracím se k příspěvku z Norska k jednomu k nejnezapomenutelnějších zážitků. Túra na lyžích k chatě pod nejvyšší horou pohoří Dovre Snøhettě, byla jedna z těch, které jsem vždycky chtěla zažít. Nekonečné dlouhé pláně a celodenní únavná cesta k chatě. Pohoří Dovre je domovem pižmoňů, říká se, že bezpečná vzdálenost k jejich pozorování je asi 200 metrů. My jsme jednomu byli téměř tváří v tvář a další jsme viděli dokonce bojovat. Aspoň se nezajímali o nás, že :-). Byla jsem ráda, že jsem cestu zvládla bez újmy a nic mě nebolelo, ale asi jsem to zakřikla a stalo se mi to nejhorší, co jsem doposud zažila. Obavy ze sněžné slepoty mě nikdy netrápily, teď si budu pamatovat, že na hory musím mít brýle. Dva dny jsem nemohla otevřít oči a měla jsem pocit, jako kdybych měla v očích střepy, což je hrozná bolest. Doteď mám oči citlivější na slunce. Ale spálení už vybledlo, naraženiny už nebolí a zbyly jenom skvělé zážitky.

[lookisfree]

The kindest people of Myanmar

Jak popsat Myanmar? 

Je to neskutečně zábavná a barevná země s těmi nejhodnějšími lidmi. Tady se musíte znovu naučit přijímat. Nejen, že vás nikdo nechce okrást nebo podvést, tady vám věci skutečně dávají zadarmo. Nejsme na to už z našich končin zvyklí. Několikrát jsme obdrželi pozvání od mnichů do kláštera, nemuseli jsme platit silniční mýtné, na benzínce jsme dostali limonádu. Jsou to všechno hodně věřící budhisti a jinde jsem se nesetkala s tak usměvavými a milými lidmi.

Tahle země byla zábavná už na letišti, kde jsme z jedné haly museli jít na druhý terminál po silnici, kde nebyl ani chodník, na správném terminálu jsme dostali rukou psanou palubní vstupenku s natištěným textem s anglickými překlepy. Z Yangonu jsme letěli na sever do Mandalay malým motorovým ledadlem, které bylo skoro prázdné a když jsme dorazili na letiště v Mandalay, několikrát vypadl proud, takže třeba automatické posuvné dveře se neotevřely, pás s kufry nejel.

V Mandalay a okolí jsme mohli řídit skútr a já byla od prvního dne na něm jako ten veselý cyklista s mouchami v zubech, protože jsem se prostě nemohla přestat usmívat. První co potkáte, když vyjdete z hotelu je paní nesoucí na hlavě klec s ptáky, zpívající mnichy děvčata v růžovém rounu prosící o almužnu, klučíčí mnichy tlačící se do jednoho tuktuku, sedící i na jeho střeše. Mniši tady mají jednu specialitu. všude jinde se stydíte je fotit a tady se s vámi chtěji vyfotit oni a klukům se dokonce vrhají kolem krku.

Hodně lidí tu frčí na betelu, to je taková stinná stránka téhle země. Takže některé úsměvy jsou značně zkažené černými zuby a na zemi často nacházíte rudé plivance jako od krve. Občas nás napadne, jestli nejsme zfetovaní i my, třeba když v podvečer jedeme na motorkách na velké silnici a míjí nás náklaďák s slonem na korbě. Doufali jsme, že je to socha, než pohnul chobotem.

Z hlediska památek je to ráj, zlaté pagody jsou hustě rozsypané po celé zemi. A chrámy, které skutečně žijou. Navštěvují je místní turisté. Jinde by to byl trhák, tady děti míčem okopávají zdi polorospadlého chrámu, který by mohl klidně konkurovat chrámům Angkoru. Jenda tu nelenil, pokaždé když jsme někam přijeli, nechal se strhnout a nejednou si zahrál fotbal třeba i s mladými mnichy.

Stejně tak příroda je nádherná a je tu od všeho něco. Jezera, hory, kde pěstují čaj. Nálada nám malinko opadla, když jsme jeli do hor vlakem a uprostřed ničeho, kdy jsme jeli téměř krokem nám vykolejil. Museli jsme tam čekat asi 9 hodin.

V bývalém hlavním městě a v největším městě Myanmaru, Yangonu, to byla už divočina trochu moc, dopravní špička, kulturní a náboženský mišmaš, staré koloniální domy v rozpadu, rušný život na ulici a nepořádek. Ale prý i tady pokud prý někde ztratíte peněženku, je větší šance, že člověk, co vás sleduje vám ji nechce sebrat, ale naopak vrátit. 

Fotit tady portéty byla zábava, troufám si říci, že pro obě strany. Když jsem fotila na nádraží, byli lidé spíš zklamaní, když je jsem nefotila.

Tak se pojďte na některé z těch vřelých osůbek podívat se mnou :-).

[lookisfree]

Back in Norway, back in winter

This year is very special, the seasons take turns in the reverse order. From the hot always summer around the equator in Asia I went to Czechia where I was welcomed by pleasant spring temperatures and now I'm back in Norway, back in the winter.

Honestly, I was looking forward to it, taking warm socks, a sweater, making some tea and settling into the couch. The reality is even better than I imagined! We live in the most beautiful neighbourhood in Trondheim, where are only wooden houses and cozy cafes. And we have a fireplace!

/ Tento rok je hodně zvláštní, období se střídají přesně v opačném pořadí. Z parného pořád trvajícího léta okolo rovníku jsem si zajela do Čech za příjemnými jarními teplotami a teď jsem zpátky v Norsku, zpátky v zimě.

Upřímně jsem se těšila na to, až si vezmu teplé ponožky, svetr, uvařím si čaj a uvelebím se na gauči. Realita je ještě lepší, než jsem si to představovala! Bydlíme totiž v té nejkrásnější čtvrti v centu, kde jsou jen dřevěné domečky a útulné kavárny. A máme krb!

Dnes jsem od rána z okna sledovala jak střídavě chumelí a svítí sluníčko a vyšla jsem si udělat nějaké fotky do sousedství :-).

[love-personal]

[lookisfree]

Cestovatelsky nepřekonatelný rok 2016

Minulý rok byl legendární. Oslavila jsem třicítku a navštívila jsem 13 zemí. Ne že bych chtěla soutežit sama se sebou, ale tenhle rok asi těžko překonám :-).

1. Náš první výlet za hranice byl na začátku února. Jeli jsme se podívat do studeného ale krásného Gdaňsku v Polsku. V únoru jsme také navštívili už podruhé Maroko, kde jsme se ohřáli jen trochu, protože jsme byli i v horách Atlasu a tam na nás čekal sníh.

2. Na začátku jara se nám naskytla příležitost podívat se na sever Itálie, okolo Benátek a do krásného městečka na okraji Alp, Bassano-del-Grappa. Itálie je vždycky dobrý nápad, kdekoliv, kdykoliv.

3. V Norsku jsme vyjeli na pár výletů spolu s kamarády, vydali jsme se třeba do kopců nad Atlantickou cestou.

4. Než jsme Norsko opustili, udělali jsme i větší výlet na jih do Stavangeru, kde jsou dlouhé bílé pláže, kterým Jenda na pár dní říkal domov, já jsem s Tárikem odjela lodí Hurtigruten zpátky do Trondheimu.

5. V červenci měli naši kamarádi ze Španělska svatbu. Kromě Barcelony a jihu Španělska jsme navštívili i Portugalsko. Krasové pobřeží v kraji Algarve a Lisabon nás maximálně nadchly!

6. V srpnu jsme sbalili kufry a krosny a přestěhovali se do Singapuru. Po 14 dnech jsem odjela na dovolenou na Srí Lanku, jízda vlakem třetí třídou čajovými plantážemi bylo to nejzapomenutelnější.

7. V září jsem vyrazila na dobrovolnický pobyt na Sumatru, kde jsem spolu s dalšíma Čechama sbírala odpadky na plážích ostrovů Pulau Banyak a kde jsme dva týdny strávili v džungli. Získala jsem spoustu nových kamarádů a úplně jiný pohled na svět.

8. S kamarádkou jsme se v říjnu sešly v Kambodže, kterou jsme projely a prostopovaly křížem krážem.

9. S Jendou jsme si párkrát dali rande v Kuala Lumpur, kde jsme se po mých cestách sešli, spolu jsme se jeli podívat také na čajové plantáže a džungli v Malajsii.

10. V listopadu jsem se sešla s přáteli v Thajsku, poznali jsme sever i pláž a naučila jsem se na skútru. Sama jsem z Thajska odjela do Laosu, kde jsem se na skútru bloudila po horských vesnicích. A s manželem jsme tam strávili i Vánoce. Na Silvestra jsme byli zpátky v Singapuru. A i nový rok začal slibně, cestováním po Barmě a Vietnamu.

Ráda bych napsala něco oduvšenělejšího o tom, jak jsem za všechny cesty vděčná a kolik jsem se toho dozvěděla a naučila, ale jsem teď zpátky v ČR, v Evropě, v civilizaci a jsem pořád trochu mimo. Určitě mám v plánu se jednotlivým výletům ještě věnovat. Krásný zbytek víkendu.