Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz.
Franz Kafka

Discoholic 🪩

PR's Tumblrdome
hello vonnie
$LAYYYTER
I'd rather be in outer space 🛸
2025 on Tumblr: Trends That Defined the Year

JVL
cherry valley forever
Stranger Things
Misplaced Lens Cap
Show & Tell
art blog(derogatory)
Three Goblin Art
d e v o n

ellievsbear
tumblr dot com
Peter Solarz
TVSTRANGERTHINGS
styofa doing anything
he wasn't even looking at me and he found me

seen from Canada

seen from United States
seen from United States
seen from United States
seen from United States

seen from United States
seen from France
seen from United States

seen from Türkiye

seen from Germany

seen from Germany
seen from Singapore

seen from Pakistan

seen from Pakistan
seen from United States

seen from Malaysia
seen from Malaysia
seen from France
seen from United States

seen from Belgium
@mesmerizing
Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz.
Franz Kafka
ve středu našeho bytí stojí stromy a nebe je láska, tam vane čas, souběžný větrný posel mezi nekonečnostmi, ze kterých přichází, ke kterým uplývá, unášeje nás po té krátké cestě jako podzimní list, abychom tušili, kde jsme se probudili a kam směřujeme, poslové sebe samých; pouze ve středu našeho bytí je vědění o tom, co člověk potřebuje, aby byl člověkem, vědění o jeho humanitě a kultuře, bohabojné vědění, jež je kulturním věděním (…) není to vědění krve a vědění techniky, ale vědění člověka o sobě samém: ve středu našeho bytí, pouze v jeho středu, nikoli v temném opojení hranic, ani v opojení prapůvodem, ani v opojení technikou, nýbrž v našem vlastním bytí sídlí to božské v nás
Hermann Broch, Očarování (via mesmerizing)
Anna Karenina
Krutost, s jakou bořil svět, který si tak pracně vybudovala, aby mohla snášet svůj těžký život, nespravedlnost, s jakou ji vinil z přetvářky, z nepřirozenosti, obojí ji dohřálo.
love it
Čas propůjčuje důstojnost i zrůdám.
Vladislav Vančura (via mesmerizing)
Ludvík Aškenazy - Vajíčko
…
Oba hezký kluci se na něj cynicky zasmáli.
A mně najednou na té divoké třešni přepadla ještě divočejší myšlenka. Vlastně ne myšlenka, pocit. Říká se, že ženy mají důvěru v sílu, která je vidět. V urostlou postavu, v to nápadné, biologické a sebevědomé mužství. Chci na sebe říci, a proto jsem to celé sepsala, že jsem na tom stromě poprvé poznala něco zázračně ženského: cit pro to skutečně mužné. Ten mne od té doby neopustil, i když se ho snažím všelijak zmást. A vy taky.
Pocítila jsem prostě, že ten s tím komickým rozparkem vzadu je mezi těmi třemi jediný chlap.
A z toho jsem poznala, že tu válku Němci prohrají.
Vědomí vlastní ubohosti mne s ubohostí jiných nijak nesmiřuje. Protiví se mi z duše, když k sobě lidé cítí bratrský cit, protože v sobě navzájem spatřili obdobnou nízkost. Netoužím po tomhle slizkém bratrství.
Milan Kundera, Žert (via mesmerizing)