O Tatínkovi, kterého zavřeli do vězení
Táta v telefonátech začal opět mluvit o důležitosti komunity a potřeby více lidí na soběstačné uživení. Jenže já i Majk máme soběstačnou komunitu jako trigger dvou slovo z čisté zkušenosti, která není usazená v hlavě čtyřmi lety ležení ve vězení. Jak to asi bude vypadat až tátu pustí v září tohoto roku, roku 2026, pomůže mi napsat dobrý scénář? Bojí se a já se bojím taky, protože, poslední dobou si říkám, možná, kdybych byla úspěšný mladý podnikatel, mohla jsem během těch let, co byl táta v time-outu, vydělat peníze dostatečně na jeho zabezpečení až se vrátí. Mohla jsem ho vzít do Vídně na Anastasiu. Mohla bych mamku při obejmutí nadzvednout, mohla jsem být synem.
I can't figure out the topic for my bachelor thesis, which is so weird because that's all I used to do. (be intersted in different topics)
When do I feel save
When I have all my diaries in one suitcase in my hand, in my car, when I drive on the road that went from my grandparents to Martínkovice, the sun is setting, the radio is playing some song I forgot was from he childhood. When I find some new video footage from my parents rental camera in the early 2000s, When I can look at us. How is it possible that life feels so different from that. Ať dělám, co dělám, nemůžu se zbavit dětství.
