🐁

Všechno se řeklo.

[neexistuju]

Koukám, že všichni maj podobný bolesti.

Tak bych chtěla jen říct, že děda byl velkej frajer.

A že si na odchod dal panáka, aby to tolik nebolelo.

A kdybych mu to vyprávěla tak se určitě směje a plácá rukama do kolen.

[neexistuju]

Jestli ty naše srdíčka netlučou za trest v žebrovým vězení.

Třeba by chtěly bydlet někde jinde.

Nebo milovat někoho jinýho.

[neexistuju]

Babička každý léto solila slimáky. Ti se pak pomalu rozpouštěli v mokrý trávě tak strašně pomalu a potichu jakoby nic. Občas jsem si představovala, že křičí. A že křičí i ta tráva, něco jako ,Hej brácho, to je hnus’ a že křičí i ta sůl ,Mělas mě dát radši do vepřoknedlozela, krávo!’

Když umíraj lidi, tak je to stejný. Začnou se pomalu rozpouštět, rozkládat. Jakože už při tom umírání. Nevíš jak páchne hnijící maso na zadku živýho člověka. Zároveň je tam neklid, pot a nepřítomný oči. Koukaj někam nahoru. Na někoho? Něco?

Na Petra Pana, kterej je prej anděl smrti.

[neexistuju]

Asi jsem už úplně pohlcená šedí dospěláckýho života, protože už nevím o čem bych měla psát.

Medvídek Pú smutně kouká z pytle v komoře.

[neexistuju]

Chci se smát zase od srdce.

Lapat po dechu.

Plácat do stehen.

Počůrat si kalhotky.

[neexistuju]

Je smutno.

Ale ne mně.

Spíš celkově tady na světě.

[neexistuju]

23.4.19

Takže ptáku.

Můj nejlepší ptáku, kamaráde, parťáku.

V druhý třídě jsem dostala takový malý, rozklepaný ďobátko. Pamatuju si, že jsem se hrozně divila tomu, jak divnej máš bobek (to jsem ještě netušila, že těch bobků bude milion krát sto. Prožili jsme spolu 13 let, to znamená celou mojí základku i střední, každej tábor, moje divný vztahy, emo období, sluníčkový období, vlastně celej život, od kdy si ho pamatuju.

Parkrát jsi mi spadnul do vany, zapomněla jsem tě ve skříni, uletěl jsi do třetího patra, spal jsi v leže, dával jsi mi lepší francouzáky než můj kluk, lítal mi v sedm ráno do obličeje, aby sis mi mohl lehnout na prsa, vyprávěl jsi naučený slova, jako kdyby to byl ten nejzajímavější příběh, poslouchal ty moje a já vím vole, vím to lásko, že jsi věděl, co ti říkám.

Předposlední den jsem tě vzala do vodičky a smála se ti, že zase hrozně smrdíš (hůř než mokrej pes hh), večer jsme si spolu četli Babičku, ráno jsem šla na praxi, ty sis přivstal, šel se proletět, tak jsem nechala rozsvíceno a odešla s tím, že až se vrátím, tak tam budeš někde sedět a zpívat si, protože přece každej den je důvod si zpívat.

Jenže tak to nebylo. Můj nejlepší kámoš, pták legenda, nejchytřejší andulák na světě umřel s kalhotkama v zobáku, v posteli, když si hrál.

Ferdíčku, ty broučku, tobě se chce spinkat, tobě se zavíraj očička.

[neexistuju]

Když se zabiješ, tak po sobě vlastně uklidíš jenom tělo, protože duše už dávno chcípla.

[neexistuju]

V jablku asi nebyla hvězdička.

[neexistuju]

Vysávaj mě lidi, co mám kolem sebe.

Hledám nový.

[neexistuju]

Čas nehojí rány, to je blbost. Jen najdeš věci, kterýma ty rány zaplácneš. Začneš u zmrzliny, pak tam napatláš sex a skončíš hádej kde.

Zase na začátku.

[neexistuju]

Rozbil se mi mobil a po dlouhý době slyším svoje myšlenky. Koukám víš, jak si lidi povídaj a po čem se otáčej, co maj na sobě a tak.

Jen chci říct, je to fakt smutný, jak mobily berou duši.

[neexistuju]

24.9. 18

Ležíme na pláži v písku, fouká fakt silnej vítr, moře rozbouřený. Líbáme se, hladíme se ve vlasech.

-Vezmeš si mě někdy?

-Kdykoliv.

-Tak Jo.

[neexistuju]

Když už nezbyl nikdo, komu bych řekla, že ho miluju, tak to budu křičet tady.

Miluju ho.

Miluju ho.

Miluju ho.

[neexistuju]

Když prší a ty pláčeš, je to vidět.

[neexistuju]

Chodím kolem smutečních oznámení v ulici, kde je asi osm pohřebních služeb a hledám jména o který jsem se starala.

[neexistuju]

Usmíval se ze spaní 🖤