Odpoutej se
Celý život na něčem lpíme. Nejsme schopni se toho vzdát. Neumíme si bez toho představit život. Lidi, věci, místa, u kterých jen ten pocit, že bychom je měli ztratit vyvolává obrovskou míru strachu. Nejdřív rodiče, potom hračky, školka, škola, kamarádi, telefony, oblečení, peníze, partneři, milenci, rodina. Příkladů si každý z nás vybaví nekonečno. Člověk si snadno zvykne, oblíbí si, zamiluje se a připoutá se. A proč taky ne? Proč se nepřipoutat, když ze všech stran slýcháme, jak je tohle pouto právě ten nejdůležitější bod v životě. “Až si najdeš partnera, až budeš mít hodně peněz, až budeš mít auto za milion a dvacet párů bot, až vystuduješ, až budeš mít děti ... potom budeš šťastná”
Samozřejmě, že bez spousty věcí se nám v životě nebude žít snadno a nepopírám, že jsou důležité. Nemůžeme je ale považovat za středobod vesmíru. Pokud jsme v jádru sebe nešťastnými, nepomůžou nám ani lidé a už vůbec ne věci. Často se na ně za to zlobíme. Viníme partnery že nám nedokážou od trápení ulevit. Viníme všechny ty věci, které, ať už byly sebedražší, nám nedovedou přinést štěstí. Chytáme se jich jako tonoucí pomyslného stébla. Držíme se jich jako klíště a pláčeme když nás opouštějí. Spolu s nimi nás totiž opouští i jistota. Opora, uvázanost a komfortní zóna. Kotva.
Všechny tyhle pouta nás ale svým způsobem dusí. Tlačí se na nás a brání nám se nadechnout. Ty hory věcí a spousty lidí, které odmítáme opustit byť jen na malou chviličku. Do dneška mi utkvěla v paměti věta, kterou mé třídě předal jeden z učitelů. Ta věta byla původně určena (řečena) jen jemu a zněla: “Bratříčku, zbav se lpění.” Jsem ráda, že se rozhodl ji předat dál, protože je to podle mého názoru jedna z nejdůležitějších věcí v životě. Co že to tedy pro mě vlastně znamená? Žít sama pro sebe, nepoutat se. Žít tak, abych byla šťastná, i když ztratím všechno. Mít vztahy, k lidem a věcem, ale nepřivazovat se k nim, nekotvit. Umět nechat jít, když přijde čas. Sbírat zážitky a ne věci. Pracovat na té nejlepší verzi sebe sama. A především žít svobodně.
Lana del Rey v jedné písni říká, že člověk musí získat všechno co kdy chtěl a potom to ztratit, aby věděl co je pravá svoboda. Já říkám, že až dnes, po tom co jsem ztratila to, na čem mi nejvíc záleželo chápu pravý význam jejích slov.