ADHD

Tímto blogem bych se rád 1. připojil k hnutí odcházení, o kterém jsem slyšel a moc se mi zalíbilo. EDIT: Teď je z toho spíš dokument jakéhosi těkavého myšlení v období, kdy mám mnoho volného času

[odhaze]

[odhaze]

[odhaze]

[odhaze]

[odhaze]

corona mood

[odhaze]

RS 2018

[odhaze]

[odhaze]

[odhaze]

https://www.advojka.cz/archiv/2010/3/mstitele-s-papirovymi-meci?fbclid=IwAR3j8RMkTXczqhtVhHzhsweqVl5ndc0iEq5r92EOD8oJT-T0taBrth0rqCc

[odhaze]

Petr Štembera; Přenesení kamenů; 1971

[odhaze]

zdroje

[odhaze]

Deprese? Ne, raději socialismus

Můj dva roky starý piece se objevil ve slovenské verzi Advojky, Kapitálu 05/19 nutno říct, že tam není celé znění :(

[odhaze]

Drobný výpisek k tématu Práce a organizace, mark fisher kapital.realismus

PR, byrokracie, audity - veskere narizeni a vlastni jednani navenek podrizujeme abstraktnimu "velkemu druhemu", "idealnimu konzumentovi", pred nímž je nutne se tvarit skvele, lepe a nepriznavat chyby (o kterych sice dobre verejnost vi)

Instituce inspekcí (tedy možné náhlé kontroly z vedení) v nás vytváří, že se neustále chováme jako kdybychom byli sledováni, což přerůstá v ustavičný stres a úzkost. Jsme "primárně hodnoceni nikoli podle našich schopností, ale spíše podle naší byrokratické snaživosti".

74

Cynismus- Manažer, který si zachovává liberální image, vyžaduje a propaguje veškeré byrokratické novinky a postupy audity, ať už jsou jakkoli absurdní. Tyto postupy může propagovat právě díky tomu, že v ně skutečně "nikdy nevěřil".

Vnějším subjektivním postojem má nepřátelský vztah k těmto postupům, ale z vnějšku je dokonale loajální. A právě tento subjektivní odstup mu dovoluje dále vykonávat práci, která je nesmyslná a demoralizující.

[odhaze]

Z cyklu festival všech přírodních druhů

Stál jsem ve snu na mořské pláži a sledoval na obzoru spokojeně plácající se velryby a mořské ptactvo. S jednou větší vlnou to na pláži vedle mě otočil i obří vorvaň. Při další mohutné vlně, když se na pár vteřin zjevila ta bytost vedle mě, poplácal sem ho po jednom z jeho obřích kožních záhybů. Zabořil sem na pár vteřin ruku do toho monumentálního kusu savcorybí kůže a procítil tu starobylou měkkou vrstvu tuku.

Hej, to je speciální chvíle, asi jediná, kdy jsem tomuhle druhu nablízku, říkal jsem si. Na tuhle tučnou pokožku obalenou korálem nejspíš už nenarazím ani v mrtvé podobě.

[odhaze]

Civilizace je jen sérií špatných rozhodnutí

Z cyklu otevírání mentálních kanálů:

Každej den potkávám hromady lidskejch trosečníku, jsou jich plný tramvaje a ulice. Smrdí z vás buď strach udělat rozhodnutí nebo že jste těch rozhodnutí udělal moc a špatnejch.

Z ostatků civilizačního potenciálu smrdí ztracená vůle a emoční okleštěnost. Zabíjíte svůj potenciál, tím že se narodíte do té nechutné mašiny plné hnusných svraštelých ksichtů jméném společnost. Bílošedý vousy na mě zíraj přes uleptané sklo tramvaje, nasaď si tu čepicu pořádně dědku, pomyslím si.

Body emancipace je v téhle beďarovité lidské společnosti velmi těžké najít, většina z vás se jich buď bojí, stáhne kalhoty moc brzo před brodem a nebo je nikdy nestáhne. Prohráváte svoje ambiciozní konflikty ega pro jistotu dřív než je začnete. Ukliďte se do kartotéky nudnosti smradi.

Zkažené zuby, svraštelé pohledy nikdy nerozvinutých mimických svalů, vypadáš jako tvůj pes, padají ti vlasy strachem, emoce na uzdě a nohama na zemi, stokrát skoro nic umořilo osla, pozor aby ses neztrapnil, nedostal jsi šanci, dostal jsi šanci ale šáhls až do prázdnýho pekáče, je to tragédie a zoufalství, ne ty jsi tragédie, stávající  ideologie té vymáčkla jak beďar. A doba tě založila mezi papíry.

[odhaze]

Výpisky z AD ACTA Patrika Ouředníka “Souvisí to s pylem. Nebýt včel, zmizely by kytkya stromy a kyslík. Neměl by ho kdo sbírat. Ten pyl.” “Nebýt včel, sbírali by ho vietnamci. Hohoho.” “Pan Pražák se uraženě odmlčel. Paní Procházková toho využila a otočila se k Dykovi. “Pročpak nic neříkáte, pane Dyk?” “Mlčení je formou hovoru”, odvětil Dyk. Paní Procházková zrozpačitěla. “A naopak,” neodpustil si Dyk. “Naopak?” “Mluva je jednou z forem mlčení.” Paní Procházkové se zmocnila závrať. “Myslíte?” zeptala se nejistě?” “Já myslím, i když nechci. Je to silnější než já.” --- Oba, matka i otec, se hodlali podílet na proměně poválečné společnosti a vštípili svému jedinému potomku pozoruhodnou zásadu: člověk je ve své podstatě dobrý a lidé si mají nezištně pomáhat, svět záhy dospěje do nové historické doby, která již nebude dobou, nýbrž kategorií. Později, když jim začalo docházet, čím to vlastně potomka vybavili do života, hočce litovali, ale bylo už pozdě. str. 67 ---

Tuze rád diskutoval, čímž se v Česku rozumí společenská operace, v níž jde o to co ejrazantnějí utřít nějakého jiného vola, který se pokouší cosi o čemsi vyjádřit. Teprve zhostí-li se Čech této sociální povinnosti, bude považoán za inteligentního člověka: Česká inteligence povstává z temnot, do nichž jeden poloblb uvrhne jiného poloblba. Argumentovat rovná se pak odmítání čehokoli, co kdo vysloví, jaksi z principu - mě nedoběhnou -; mít názor znamená povaovat si nadevše močálu ve vlastní hlavě. str.88

[odhaze]

Do cyklu ptačí poezie

Tučnáci sou ty vole v prdeli celá kolonie* fakt mě to nebaví tenhle svět * zakázal bych technologie* abych se o tom nemusel nikdy dozvědět*