[odsouzena]

Žiju život!

A jsem šťastná!

Po dlouhé době fakt jsem a je to hrozně krásný!

[odsouzena]

Třeba se stane vánoční zázrak…

Byli jsme spolu na kávě, na večeři a domluvili si i další rande…

Namotala jsem se, ale líbil se mi on, nebo jen ten pocit toho, že se to zase po dlouhé době děje, že by to zase mohlo být třeba i hezký?!

Oboje… rozuměli jsme si, nebo aspoň jsem si to myslela, ale zase neodepsal…

Nechci být záplata na rozvod, chci být konečně taky šťastná a zažívat všechno to hezký s někým kdo mě bude mít rád…

Nevadí, tak třeba příště…

[odsouzena]

Po měsíci a půl se ozval.

Sám od sebe napsal, napsal i důvod proč se odmlčel. Chápu to, každý řešíme xy věcí a nechceme do toho zatahovat ostatní, ale stačilo napsat, teď tu nějakou chvíli nebudu nebo tak něco…

Na jednu stranu jsem ráda, že se ozval, ale na druhou se bojím aby se to neopakovalo… nedokážu žít v nejistotě, že nevím jestli je to je vina nebo se zase něco prostě jenom stalo…

Vím, že si všechno hned hrozně idealizuju a na všechno se rychle upnu, hlavně na to hezky…

Tak snad to tentokrát bude mít lepší ,,konec!”

[odsouzena]

Lepší konec?

Jo, tak ten to rozhodně nemělo… psali jsme si týden a pak se zase odmlčel…

Včera jsem zjistila proč.

Celou dobu co si psal semnou už se dávno vídal s jinou.

No nic, ani chlap kterému je 30 let, má dítě a je rozvedenej, neznamená, že bude mít rozum…

Ja už se tomu fakt musím jenom smát 🤷🏼‍♀️🤣

[kralovna-ne-stesti]

On: "Ty brečíš?"

Já: "Ne, to je alergie."

On: "Na co?"

Já: "Na posranej život, frustraci, nahovno vztahy, depresi, vyčerpání, smutek,..."

[odsouzena]

Třeba se stane vánoční zázrak…

Byli jsme spolu na kávě, na večeři a domluvili si i další rande…

Namotala jsem se, ale líbil se mi on, nebo jen ten pocit toho, že se to zase po dlouhé době děje, že by to zase mohlo být třeba i hezký?!

Oboje… rozuměli jsme si, nebo aspoň jsem si to myslela, ale zase neodepsal…

Nechci být záplata na rozvod, chci být konečně taky šťastná a zažívat všechno to hezký s někým kdo mě bude mít rád…

Nevadí, tak třeba příště…

[odsouzena]

Po měsíci a půl se ozval.

Sám od sebe napsal, napsal i důvod proč se odmlčel. Chápu to, každý řešíme xy věcí a nechceme do toho zatahovat ostatní, ale stačilo napsat, teď tu nějakou chvíli nebudu nebo tak něco…

Na jednu stranu jsem ráda, že se ozval, ale na druhou se bojím aby se to neopakovalo… nedokážu žít v nejistotě, že nevím jestli je to je vina nebo se zase něco prostě jenom stalo…

Vím, že si všechno hned hrozně idealizuju a na všechno se rychle upnu, hlavně na to hezky…

Tak snad to tentokrát bude mít lepší ,,konec!”

[odsouzena]

První silvestr kdy jsem doma.

Sama.

Je to divný, vždycky jsme byli s partou kamarádů a letos prostě nic, není ani s kým vlastně…

Bolí to?

Ani vlastně nevím… na začátku prosince jsem si myslela, že bych silvestr mohla trávit s nim, ale bohužel, nevyšlo to.

Takže si o půlnoci připiju sama se sebou a hlavně na sebe, že jsem zvládla přežít další rok!

[odsouzena]

Zjistila jsem, že když celý dny koukám na seriál v angličtině, tak aspoň nemam čas přemýšlet nad ním a tím, jestli mi konečně odepíše nebo ne…

[odsouzena]

Třeba se stane vánoční zázrak…

Byli jsme spolu na kávě, na večeři a domluvili si i další rande…

Namotala jsem se, ale líbil se mi on, nebo jen ten pocit toho, že se to zase po dlouhé době děje, že by to zase mohlo být třeba i hezký?!

Oboje… rozuměli jsme si, nebo aspoň jsem si to myslela, ale zase neodepsal…

Nechci být záplata na rozvod, chci být konečně taky šťastná a zažívat všechno to hezký s někým kdo mě bude mít rád…

Nevadí, tak třeba příště…

[odsouzena]

25.9.2025

Včera to byly 2 roky co jsi na moje narozeniny odešla… i po dvou letech si stále vzpomenu na tvůj smích i hlas, tak strašně moc mi chybíš… chtěla bych ti říct co je nového, co všechno se za tu dobu stalo…

Včera jsem oslavila svoje 25.narozeniny a večer po tom všem ti zapálila svíčku, vzpomněla si na tebe a na tvoje každoroční přání k mým narozeninám, které mi tak moc chybí…

Chybíš mi, babi… a vím, že tam na mě ze shora dáváš pozor.

[duhovaavila]

chtěl bych bejt obyčejnej

třeba bys byla obyčejná

nevadí, můžem si na to hrát

roleplay

my dva

roleplay

speedrun

[odsouzena]

Je až vlastně docela vtipný, kolik kluků mi zamotalo hlavu a kolika klukům jsem jí zamotala já.

Když si tady tak projíždím svoje posty, tak většina z nich už má dlouholeté vztahy, jsou šťastní a já jim to přeju.

S většinou z nich se už vidím maximálně 1-2x do roka, když se potkáme někde na akci.

A co já?

Já, já už jsem šest let bez vztahu. Mezi tím tam byli ti kterým jsem pomotala hlavu já a nebo ti kteří pomotali hlavu zase mně, ale nikdo s kým bych si to dokázala představit dal…

Asi si celou dobu vybírám špatně… nebo to teprve prostě přijde…

[odsouzena]

Je pro mě hrozně těžké číst si svoje posty po několika měsících

I když se vrátím rok nebo dva zpět vím přesně s kým jsem v tu chvíli byla a co jsem k němu cítila. Vrátilo se mi to všechno a pamatuju si všechny detaily...

[odsouzena]

Po několika letech jsem to udělala znovu a znovu přesně vím, co jsem k nim citila…

Šílený!

[odsouzena]

LOL

Pokaždé když si ten film pustím, vidím v tom nás dva. A po tom co se stalo ve čtvrtek, když jsme jeli domu a už i na několika akcích, vím, že to mezi námi dopadne asi úplně stejně jako v tom filmu.

[odsouzena]

Po dvou letech jsem si ho pustila znovu a vzpomněla si na tenhle post.

Dva roky uplynuli, bavíme se spolu pořád, i když byly časy kdy jsme se nevídali vůbec (měl holku). Teď se občas vidíme, napíšeme si, ale sama moc dobře vím, že to není a asi už ani nebude tak jako dřív…

To co se stalo ve filmu v Paříži, tam jsme se my dva zatím nedostali a tak nějak doufám, že se to vlastně ani nestane, zkazilo by to, to co mezi námi je/bylo… i když občas je to mezi námi hodně zajímavý… (ale o tom asi jindy)

[odsouzena]

Myslela jsem si, že si jím nemůžu nechat zkazit silvestr, ale asi jo… plakala jsem 2x, z toho jednou před nim… zajímalo by mě, jestli si na to ráno vůbec vzpomene…

[odsouzena]

A tak rokem 2024 skončilo i naše přátelství…

Bolí to? Možná trochu, a možná už ne tolik. To, co mezi námi bylo, bylo výjimečný, byl pro mně trochu jako brácha, který se mě zastal když jsem potřebovala, ale taky jsem k němu postupně začala cítit něco co k nikomu jinýmu ne…

A možná to byl ten důvod, už to z mojí strany nebylo jenom o přátelství, jenom bylo těžké si to připustit…

Neměla jsem žádné právo, promiň…

Bude mi to chybět, ale vím, že takhle je to lepší.

[perfectquote]

“Love didn’t hurt you. Someone who doesn’t know how to love you hurt you. Don’t confuse the two.”

— Unknown

[odsouzena]

LOL

Pokaždé když si ten film pustím, vidím v tom nás dva. A po tom co se stalo ve čtvrtek, když jsme jeli domu a už i na několika akcích, vím, že to mezi námi dopadne asi úplně stejně jako v tom filmu.

[odsouzena]

Po dvou letech jsem si ho pustila znovu a vzpomněla si na tenhle post.

Dva roky uplynuli, bavíme se spolu pořád, i když byly časy kdy jsme se nevídali vůbec (měl holku). Teď se občas vidíme, napíšeme si, ale sama moc dobře vím, že to není a asi už ani nebude tak jako dřív…

To co se stalo ve filmu v Paříži, tam jsme se my dva zatím nedostali a tak nějak doufám, že se to vlastně ani nestane, zkazilo by to, to co mezi námi je/bylo… i když občas je to mezi námi hodně zajímavý… (ale o tom asi jindy)

[odsouzena]

Myslela jsem si, že si jím nemůžu nechat zkazit silvestr, ale asi jo… plakala jsem 2x, z toho jednou před nim… zajímalo by mě, jestli si na to ráno vůbec vzpomene…

[odsouzena]

LOL

Pokaždé když si ten film pustím, vidím v tom nás dva. A po tom co se stalo ve čtvrtek, když jsme jeli domu a už i na několika akcích, vím, že to mezi námi dopadne asi úplně stejně jako v tom filmu.

[odsouzena]

Po dvou letech jsem si ho pustila znovu a vzpomněla si na tenhle post.

Dva roky uplynuli, bavíme se spolu pořád, i když byly časy kdy jsme se nevídali vůbec (měl holku). Teď se občas vidíme, napíšeme si, ale sama moc dobře vím, že to není a asi už ani nebude tak jako dřív…

To co se stalo ve filmu v Paříži, tam jsme se my dva zatím nedostali a tak nějak doufám, že se to vlastně ani nestane, zkazilo by to, to co mezi námi je/bylo… i když občas je to mezi námi hodně zajímavý… (ale o tom asi jindy)

[odsouzena]

Po dvou letech jsem se vrátila zpět do školy.

Dva roky uplynuly od doby kdy jsem se sekla s VŠ protože to prostě na moji psychiku bylo moc…

V září jsem nastoupila VOŠ, na obor o kterém jsem vlastně ani nikdy nepřemýšlela - všeobecná zdravotní sestra. A příštím týdnem mám první semestr za sebou a zatím velmi úspěšně.

Nechápu to, ale věřím, že tohle bude konečně něco co mě bude bavit. Je to náročné, ale po prvé od gymplu bych řekla, že můj život dává trochu smysl a že by to konečně mohlo vyjít!

[odsouzena]

2.11.2024

V týdnu jsme se domluvili, že se o víkendu uvidíme, rozešel se se svojí přítelkyní a potřeboval si o tom promluvit.

Byl to strašně fajn večer a to jsem to původně chtěla zrušit…

Vyzvedl mě v devět, jeli jsme na pár vyhlídek, kde jsme si povídali a probrali naprosto všechno a o půl jedné mě zase odvezl domu.

Jsem za něj vděčná, za to, že i přes to všechno se na něj mužů spolehnout a říct mu všechno.