Státnice z trojboje
Většinou o sobě nerad mluvím v nějakých superlativech, ale tentokrát udělám výjimku, jelikož tuto státnici jsem si opravdu zandal. Můj předstátnicový stres se projevoval stejně jako před jakoukoli větší zkouškou. Už týden před zkouškou jsem téměř nejedl, snídal jsem trojité espresso , kousek bábovky, celé dopoledne jsem lítal na záchod a obědval jsem jen polévku, aby se mi zbytečně neodkrvil mozek. V posledním tažení jsem se učil 10 – 12 hodin denně. Moc jsem to psychicky nezvládal být takovou domu zavřený v pokoji se špuntama v uších, sám, odříznutý od lidí. Večer před samotnou státnicí jsem měl brífink s Kačou, se kterou jsme si jen sedli do pokoje a nahazovali si témata a zkráceně říkali osnovy jednotlivých otázek. To je úplně skvělé, jelikož každý bere jako podstatné trošku jiné věci, každý se učí trošku jinak… Noc před státnicí jsem spal asi 4 hodiny, možná ani to ne. Moc jsem nesnídal, cestou do školy jsem si pustil motivační hudbu a vydal se vzhůru za dobrodružstvím. Do školy jsme přišli s Kačou cca 6:50, jelikož státnice byla na 7. Byli jsme bláhoví, když jsme si naivně mysleli, jak půjdem hned na začátku, jelikož někteří naši spolužáci tam čekali už od 6. Stres se zvyšoval, čekal jsem možná 2,5 hodiny, než jsem šel vůbec na potítko, kde jsem strávil další hodinu a půl. Skvěle jsem si vytáhl, v epidemiologii: Epidemiologie neurodegenerativních onemocnění a Infekce ve světě. Úplně jsem se ze sebe solil diagnózy, přenašeče, počet nemocných, počet úmrtí. Občas jsme se trošku zasmáli a pokračovali v krasojízdě. Na sociálním lékařství jsem si vytáhl Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Zkoušela mě paní z WHO, která byla moc hodná a skvělá. Na medicínské právu jsem si vytáhl Disciplinární delikty, kde jsem vykládal, jak každý lékař musí být členem České lékařské komory a jak musí platit poplatky, za které mu pak posílají časopis Tempus medicorum. Čímž jsem je zřejmě pobavil. Ze státnice jsem odcházel s úplně skvělým pocitem. Byl jsem šťastný. Na chodbě jsem pak ještě potkal doc. Loyku, který mi nastavil ruku na high five, tak jsem si s ním plácl a v euforii jsem mu říkal, jak byl skvělý a jak celá komise byla skvělá a on, že já jsem byl skvělý, jak jsem všechno věděl…. Úžasný feedback. Na oběd jsme šli do Kamelu, kde jsme následně potkali i doc. Loyku s vnučkou, tak jsme si s ním dali panáka a všechno bylo sluníčkové. I když jsem tuto státnici přehrotil (jelikož byla první), jsem rád, že to mám za sebou a i přes celý podivný rok 2017 jsem se cítil pár dní šťastně.