(NE)obyčejná mladost

Rodí se v hlavě a žije na papíře. 2026 Ig @thelifeofsvato

[svatothepoet]

Kruhy, Kruhy v uších, kruhy pod očima

V mých očích dlouho je ztracená,

Každičkou noc vrací se jako ozvěna,

Vpálí mi na hrudník prastarý Ankh,

Každičkou noc vrací se jako bumerang,

Zakousne do peřin, když tasím řemen,

Každičkou noc vrací se jako refrén,

S dotykem paprsků tratí svůj vliv,

Každičkou noc vrací se jako příliv,

Nad ránem v slzách v dveřích se ztrácí,

Každičkou noc vrací se jako stěhovaví ptáci,

Pouto rozpouští světlo v zapomnění,

Stejně se vrací, tak jako hvězdy po setmění.

SN

[svatothepoet]

JePičí sny

Den tě v ránu rozpustil,

Cit se v zpěvu ptáků skryl,

Stěny všemi hlasy křičí,

Vzpomínky se v lebce příčí,

Myšlenky stáčí se v piruetu,

Všechny se pojí v jedinou siluetu,

Sklo dutých lahví kvílí prázdnotou,

Jepičí sny se v spěchu platí nahotou,

Oblačná noc tají přelet černých perutí,

Má železná košile zas tíží ducha do smrti,

V zmačkaných peřinách brzy já smyju tě,

Dávno za obzor odpluly všechny labutě.

SN

[svatothepoet]

Od nekonečna do rána

Když se soumrak vlévá do tmy tiše,

Já chci jen noc a svoji niche,

Zasněný neměl by světlo dne uzřít,

To, co je mrtvé, nemůže zemřít,

Za jedno svoje zlomím jich tisíc,

Mé tmavé úmysly světlí jen měsíc,

Maluju obrazy z palety noční ozvěny,

Všechny své odstíny dnes vpiju do ženy,

Oči jak lampy v šeru se pojí,

A nápoj omamný dvě číše plní,

Slaďoučké lži smíchané ve slovech,

Topím Ji v líbezných R&B tónech,

Hladím ji na duši, šeptám ji do uší,

Vlákaná do pasti, do mého náručí,

Vládnou ji chutě, paní je hladová,

Své zvrhlé myšlenky sama mi podsouvá,

Co do tmy zaznělo, nedá se posvětit,

Jen čerstvé maso zklidní jí apetit,

Hoduje životem svázaná do kozelce,

Noc jako polibek skutečné existence,

V archivu výkřiků zůstane schována,

Kráska mi patřící od nekonečna do rána.

SN

[svatothepoet]

Beauty behind the madness

Sněhové vločky padají z očí na papír,

Noc píše hlavou dolu jako netopýr,

Nachový vlásek přetrhl poblouznění,

Krása se skryla v lásce k osamění,

Ve stínu, ve sněhu, za noci lednové,

Zapadlo v závějích mé srdce ledové,

Soud mého rozumu nekončí přiznáním,

Nekončí oblevou, jarem, či svítáním,

Šlehá mě mrazem, dusí mě pod ledem,

Podvádím a tím jsem já podveden,

Pranýř patří mně, milostnému štváči,

Temná je půlnoc od smíchu k pláči,

Příčetnost tříští se v nádheře šílenství,

Milenky samoty dotyk je nebeský,

Proč měl bych jim lhát,

Že jsem tady sám,

Když tebe mám rád,

Když tebe tu mám.

SN

[svatothepoet]

Siréna

Z jejího krku stáhl jsem pravici,

Vtíravý písek chladne mi na srdci,

Šumivý příliv nese se v ozvěně,

Hlas moře patří mně známé siréně,

Mušle na uchu šeptá mi vzpomínkou,

Zhasínám oči, všechny se promítnou:

Jak plavu v Ní, ale osamělý,

V hlouby duše tlakem potemnělý,

Jak v hloubce lapám po dechu bez síly,

Zmámený na dně, ale jen na chvíli,

Jak něco z nitra vábí mě k žití,

Tou nesnesitelnou lehkostí bytí,

Jak jako lotos deru se ke světlu,

Jak vlny plaví mé tělo ke břehu,

Šumivý příliv nese se v ozvěně,

Hlas moře patří mně známé siréně.

SN

[svatothepoet]

Sold untitled

Za svoje tajemství chci jen pár drobných,

Svěřím ti jizvy ze svých ran bodných,

Řeknu ti, jak moc je dotyk bolestný,

Předvedu, jak že se budí princezny.

Ukážu místo s geniem loci,

Za kousek těla dám ti půl noci,

Sázím vše na pouhé nic,

Při lovu koček čili míc.

Nechci ti prodat pochybnosti,

Prozradím, jak se neztratit v toulavosti,

Jak během noci rezonují stěny,

Když končí krocení zlé ženy.

Bijící orgán vyjmi mi zdarma,

Snaha o obchod bude mi marná,

Už tuším, že mám na mále,

Stojím tváří v tvář Femme fatale.

SN

[svatothepoet]

Room

Znám jedno místo v tajemné mysli,

Znám jedno slovo, co bystří smysly,

Znám jeden pokoj v koutě fantazie,

Snoubím tam touhu s kapkou hysterie,

Tam plním všechny temné představy,

Tam tleje ozvěna milostné popravy,

V kožené bundě nesu pár žolíků,

Cesta je krátká, jen přes pár knoflíků,

Cesta je krátká, jen přes pár skleniček,

Přes dlouhou chodbu, několik světniček,

Jen přes pár dotyků na tvoji schránce,

Jsi v moji moci, snad ne jen krátce,

Cesta je krátká, jen přes pár polibků,

V posteli z sametu padneš do odlitku,

Svléknu ti strach, servu ti pochyby,

S pravicí na krku pošeptám pokyny,

Za světel neonů propadneš neřesti,

Tvé vlasy namotám na levé zápěstí,

Tvou mysl pronesu celou svou představou,

Tvé tělo pro jednou bude mou kytarou,

Tvůj vzdech jak zpěv pak pohladí mé uši,

Na samém konci seance spolykáš moji duši,

Ráno ptej se zrcadla zda-li jsi celá v úplnosti,

Snad odrazil se sen ve tvoji živé skutečnosti?

SN

[svatothepoet]

Pavouk

Sviť, měsíčku, sviť,

Ať mi šije niť,

Ať mi vítr píseň zpívá,

Ať tvé světlo nezhasíná,

Ať ji spatřím u jezera,

Tančit nahou v kráse zcela,

Vlnit se v mých osmi očích,

Jak se drze hýbe v bocích,

Ať se ouškem zamotá do tónů mé kytary,

Ať ji v očích zajiskří z hlouby tužeb zápaly,

Ať se lapí do mé sítě,

Napínám své nitě skrytě,

Svá pevná vlákna pavoučí,

Ať spadne mi v náručí,

Svážu si ji dle libosti,

Odkloním ji z její ctnosti,

Ať vzdych z jeji bolesti,

Nakrmí mé neřesti,

Sviť, měsíčku, sviť,

Ať mi šije niť.

SN

[svatothepoet]

Šerosvitná snovost

Když horká noc se přikrádá,

Naděje bytí chýlí se do stínu,

Zábava blyští se v sklenici tramínu,

Divokost z nitra už mne ovládá,

I snad vlku mám teď blíž než do lidské podoby,

Tiší mě hluboký nádech před skokem do vody,

Její pohled táhne mě do hlubin,

Vstříc její fantazii, rychle, ne pomalu,

Dlaní na krku tisknu ji do peřin,

Tříštím se o ni jak slaná voda o skálu,

Vlní se mi na klíně má malá mořská víla,

Já vpíjím ji tak pod kůži svá umělecká díla,

Její mokré tělo teď na tom mém tak září,

Svou lásku v moje dotyky neschová v sličné tváři,

Podvazky potrhá má snovost šerosvitná,

je tak krutá a jako moře nenasytná,

Tělo už se ji třese jako osika,

Rozbřesku myšlenkou marně utíká,

Teče mi skrz prsty jak čas, co se jí krátí,

Padám v ni postupně jak svěží rosa,

Odchází neslyšně, odchází bosa,

A v ranní mlze navždy se mi ztratí.

SN

[svatothepoet]

Čtvrteční nocturno

Město spí a je pochmurno,

Pokojem prostupuje tiché nocturno,

Kříží své tóny v povědomém hlase,

Padá v mou matraci, ty jsi tu zase?

Pojí nás hříšné přesvědčení,

A noc nám svléká oblečení,

V náprsní kapse schoval jsem vzpomínku,

Ve skříni tančící kostlivec visí na ramínku,

Za tohle brzy skončím vedle něj v hrobě,

Mé nebe leží jen pár čísel v tobě,

Když mne jizva na rtu zebe,

Miluju se s Ní skrz tebe,

Tak nech mé oči zavřené,

Já myslí jinde jsem,

Živím jen mrtvý sen,

Obrazy jinou jsou chycené,

Ty, krásko, uvnitř mého žaláře,

Stejně tak krásně dýcháš mi tváře,

To je mé sobectví ve vší skvělosti,

Vypij všechno z mé přednosti,

A pro mě za mě, měj to tak stejně,

představ si jiného, reálně, věrně,

Jen udrž se v mém tempu,

Přes srdce napni plentu,

Jen zůstaň při mně v opojení,

Tmu sejme z nás vyvrcholení,

Jen spolykej ten smutek,

Tak zase další čtvrtek?

SN

[svatothepoet]

Nedělej naděje

Ta, která umírá poslední,

Dlouho mě vězní v zasnění,

Ve tmě mi svítí, i se s ní snoubí,

Jizvy mé hladí a rány hloubí,

Ta povznáší i svazuje,

Stejně hřeje i spaluje,

Když na srdci mám závěje,

Tíží mě vlastní naděje.

SN

[svatothepoet]

Odi et amo

Má zpověď-víno, ty-pravda na dně sklenice,

Tvůj úsměv-zapsaná inspirace, mé pero-poezie ulice,

Mé prsty-kytara, tvé tělo-píseň,

Má vůle-kompas, Odyssea-tvá přízeň,

Mé rýmy-vlci, ty-měsíc,

Tvůj pohled-kulka, mé srdce-zajíc,

Můj vztek-pěsti ve tmě, tvůj dotyk-svítání,

Tvá vůně-sbírka básní, má ztráta-její vydání,

Mé ego-Titanic, tvá slova-ledovec,

Tvůj nápad-vtip, já znovu-pitomec.

SN

[svatothepoet]

Parfém paměti

Hlava, srdce, základ,

Pohled, dotek, náklad,

Nádech, výdech, bodnutí,

Vzpomínka, slza, polknutí,

Cítím něco, něco neurčitého,

Přivoním něčeho nesplněného,

Esence poněkud štiplavé nostalgie,

Mrazení v zádech ztracené energie.

S soumrakem svléknuté cáry černého prádla,

Požárem spálená šedivá mýtino,

Pod střepy ustlaná uvadlá květino,

Proč ses mi do mysli jak lupič vkradla?!

V bolestech lineš se, mé paměti vůně,

Nech mě být! Proč jsi tak líbezná?!

Proč tančíš pod nosem mi tak moc svůdně?!

Proveď mě časem, má noci bezesná.

SN

[svatothepoet]

Fin

Má drahá melancholie,

Má levná deprese,

Verše jsou vždy jen terapie,

Když už se múza usnese,

Konec přichází nepozvaný,

Nenáviděný i milovaný,

Čas běží a já pospíchám,

Už dohořívá papír,

Pomalu už se rozplývám,

Z hrudi mi trčí rapír,

Kodrcám se a krvácím,

S úsvitem v zem se navracím.

Mé inkoustové srdce rožní se až po jílec rapíru,

Jsem básní psanou ve spěchu na doutnajícím papíru,

Jsem pochybnost i víra, jsem všechno,

Jsem nádoba i díra, jsem všechno,

Jsem útěk i návrat, jsem všechno,

Jsem klid i závrať, jsem všechno,

Jsem den i noc, jsem všechno,

Jsem málo i moc, jsem všechno,

Jsem pláč i smích, jsem všechno,

Jsem pláž i sníh, jsem všechno,

Jsem venku i v ní, jsem všechno,

Jsem sám i s ní, jsem všechno,

Všechno jen o lásce,

Lásce snad v cokoliv,

Vše dal bych v sázce,

Abych ji získal jakkoliv,

Asi mi chyběla jakkoliv,

Asi bych udělal cokoliv,

Abych miloval každičkým coulem,

Nebyl nepochopen ve tmě schoulen,

Abych byl milován, jaký jsem,

Má denní můra, můj noční sen,

Mé trpké pocity,

Obavy o city.

Citlivej rak,

Už je to tak,

Jen plním prázdno po otci,

Otevírám se na konci.

SN

[svatothepoet]

Witches and panthers

Během dlouhého večera,

Bdí ve spárech svého pantera,

Havraní vlasy, oči má temné,

Čtu z nich tu bolest, co dlí i ve mně,

Kouzla a čáry, čáry a kouzla,

Korunka princezny kdysi ji sklouzla,

Zkušenost nutí ji k bdělosti,

Šlape po střepech svoji něžnosti,

V kráse ji nesrovnám s tisícem,

Slunečnice točící se za měsícem,

Přes okna v bytě v betonovém stavení,

Svit luny rozzáří na jejím těle znamení,

Znamení bolesti, znamení hrdosti,

Na duchu, na těle, na kůži, na kosti,

Tak si to maluje, tak moc to miluje,

Po nocích čárá, po nocích čaruje,

Žába je na hlavě, v krabici ještěři,

Sabat je v přípravě, úsvitu nevěří,

Upíná mysl, lektvary míchá,

Polyká žal, bílý kouř dýchá,

Všechno se pojí, mocná je magie,

Stačí jen doušek a kdo se napije,

Je v její moci,

Není mu pomoci,

A já piju rád…

Musí se to stát.

Ke smutku nebo pro štěstí?

Má sladká čarodějka z předměstí,

Během dlouhého večera,

Bdí v spárech svého pantera.

SN

[svatothepoet]

Oceán za sklem

Pozdě bylo včera,

A melodie zněla,

Slzy v dešti,

Kapky se tříští,

Né dnes,

Rušíme plány,

Děs, běs!

Srdce na cáry,

Asi ne zítra,

Šeptá mi z nitra,

Jsem jako klíště?!

Zkusím to příště.

Příště snad dosáhnu cíle,

Teď moře schovám za brýle,

Žene se bouře, vlny pění,

Její strašlivost pro tebe není,

Žel, žal neumím odložit,

Snad jen do ohně přiložit,

Ať spálí všechny mosty,

Už nechci jiné hosty,

Ať propadnu se pod sutí,

Ať propadnu se do řeky,

A její chladné doteky,

Mě snad k pohybu donutí,

Snad mě proud snese daleko,

Voda mi pláče v Falsetto,

Kolikrát člověk může mít rád opravdu z lásky?

Dvakrát či třikrát? I jednou je dost,

Jak spravit sebe jen za pomoci pásky?

Už toho bylo přeci jen moc,

Zas mě to bodá jako včela,

I když bylo pozdě včera,

Stejně to zkusím příště,

Nutí mě něco z nitra,

Bylo by krásné mít tě,

Né dnes, asi ne zítra.

SN

[svatothepoet]

Stargirl

Na svatého Valentýna,

Jsi ta, co se mnou zapomíná,

Na čas, co měl být náš, ale nebyl,

A jak nás oba drápy zjizvil.

Na svatého Valentýna,

Jsi ta, co mi připomíná,

Jak chutná první polibek,

Jak splynutí je požitek.

Na svatého Valentýna,

Jsi ta, co světla pozhasíná,

Já zatím dveře zamykám,

Kde chci, pak se tě dotýkám.

A ráno po probuzení,

Nic pro mne už stejné není,

Tvé smaragdové oči,

V mou fantazii vkročí,

Mám brouka v hlavě,

Motýla v břiše,

Nejde to hravě,

Nejde to tiše,

Snad pro tebe jsem duch,

Jako bych chytal vzduch,

Už sahám do prázdna,

Měj mě i za blázna,

Když do zdi vrazím čelem,

Vždyť prošel jsem tvým tělem,

Prošla jsi mým srdcem,

Zbyla jen díra pod levým prsem,

Osudy se nespojily, jenom se protly,

Já ale bez tebe propadám do tmy.

SN