Od nekonečna do rána
Když se soumrak vlévá do tmy tiše,
Já chci jen noc a svoji niche,
Zasněný neměl by světlo dne uzřít,
To, co je mrtvé, nemůže zemřít,
Za jedno svoje zlomím jich tisíc,
Mé tmavé úmysly světlí jen měsíc,
Maluju obrazy z palety noční ozvěny,
Všechny své odstíny dnes vpiju do ženy,
Oči jak lampy v šeru se pojí,
A nápoj omamný dvě číše plní,
Slaďoučké lži smíchané ve slovech,
Topím Ji v líbezných R&B tónech,
Hladím ji na duši, šeptám ji do uší,
Vlákaná do pasti, do mého náručí,
Vládnou ji chutě, paní je hladová,
Své zvrhlé myšlenky sama mi podsouvá,
Co do tmy zaznělo, nedá se posvětit,
Jen čerstvé maso zklidní jí apetit,
Hoduje životem svázaná do kozelce,
Noc jako polibek skutečné existence,
V archivu výkřiků zůstane schována,
Kráska mi patřící od nekonečna do rána.
SN
