“Proč si všechno pořád píšeš?”
“Abych nikdy na nic nezapomněla.”
🪼

Andulka

if i look back, i am lost
noise dept.
Misplaced Lens Cap

Kaledo Art
AnasAbdin
Sade Olutola

titsay

No title available

@theartofmadeline
Mike Driver

JBB: An Artblog!
Claire Keane
ojovivo
PUT YOUR BEARD IN MY MOUTH

pixel skylines
will byers stan first human second

blake kathryn
Aqua Utopia|海の底で記憶を紡ぐ
seen from Canada
seen from Canada
seen from United States

seen from United States

seen from India
seen from United States

seen from United States

seen from United States
seen from United States
seen from Kazakhstan
seen from United States
seen from United States
seen from United States

seen from United States

seen from United States

seen from Netherlands

seen from Italy
seen from New Zealand

seen from Malaysia

seen from Malaysia
@tadrsnaholka
“Proč si všechno pořád píšeš?”
“Abych nikdy na nic nezapomněla.”
Občas
Občas se povyšuju nad ostatní a občas se považuju za tu nejhorší ve skupině.
Občas si vychutnávam pozornost a občas chci být schovaná před celým světem.
Občas v tichosti tvrdě pracuju a občas křičím do světa, co jsem všechno dokázala.
Občas šetřím každou korunu a občas utrácim ve velkých sumách a ješte platím za druhé.
Občas se strašně stydím a občas ráda vyčnívám.
Občas nevím kdo jsem a co chci a občas jdu hrdě a cílevědome vpřed.
Občas chci mít všechno technicky perfektní a občas si řeknu, že nejdůležitější je, aby to šlo přímo ze mě.
Občas všechny nenávidím a opivrhuju jimi a občas je mám všechny ráda.
Černé a bílé jsem se nezbavila, jen jsem je přeformovala do úplně jiné substance.
Ve dnech, kdy se zdá, že život váží víc, než ramena dokážou snést:
1. Umyj si pokožku teplou vodou.
2. Upeč něco sladkého
3. Napiš dopis sama sobě
4. Přečti si první kapitolu své oblíbené knihy
5. Vypadni z domu. Bez ohledu na počasí, i když jen na pár minut. Čerstvý vzduch spaluje smutek
6. Protáhni se
7. Dotkni se všech svých jizev a vzpomeň si, jak daleko jsi ušla
00:00
Ono na těch bouřkách přece jen něco je.
Křehký vztahy
S tebou to bylo,
jako když
mi dala máma bábovku
na školní výlet.
Hned první večer se rozpadla
a moji kamarádi
vyjídali drobky.
In memory of this great piece found in 80' magazine ❤ (autor neznámý)
láska
to je stav
kdy se všechny krásy světa
spojí
do jedný bytosti
Někdy je nejspíš lepší nechat si bolest pro sebe než tím ničit život i ostatním lidem...
Něžná tvrdost
Chci tě milovat něžně a tvrdě hladit tě konečky prstů a přitlačit ke zdi líbat tě na víčka a tisknout stehno dotýkat se nosem tvého krku a zarývat ti nehty do ramen hladit tě na řasách a kousat do rtu. Chci tě milovat a být milována něžně a tvrdě zároveň.
Já jsem jako takovej ten hnusnej a obyčejnej kamínek, se kterym si celou cestu kopeš, až je ti pak líto si ho nevzít…
❤
smutný oči smutný oči nemůžeš skrýt smutný oči
mimo mimózní mimo zní mimo z ní mimo zem mimozemská
Nestál za to. Teda pokud stál vůbec za něco.
- “A neztratila jsi tam nic?” - “Jenom šálu a velký kus sebeúcty.” - “Tak fajn.”
Má matka
“Nezapomeň, že čínský znak pro slovo ‘krize’ se vlastně skládá ze dvou znaků: jeden z nich vyjadřuje nebezpečí a druhý příležitost.” Dořekla a odešla dál než bych si přál.
Přál bych si, abych s tebou mohl být někde daleko, kde bychom zapomněli na všechno. Jen my dva… I kdyby jen jako kamarádi.
Zničí tě to, ty hloupá holko.
Nemůžu spát
Nikdo nic neví Jak řešit problémy Uvnitř tvý hlavy
Všichni chcem spát Na chvíli myšlenky Do hajzlu dát
Žít a neposrat se ze všeho Mýho, tvýho I našeho