[tady-veronika]

kdybyste mě chtěli číst dál tak vás ráda budu vídat tady

[tady-veronika]

Ona: Jé, ono nasněžilo.

Já: Zas tak, jak když je pocukřená bábovka?

Ona: No, tentokrát jak kdybych ji cukřila já.

Já: Tolik?!

[tady-veronika]

co když a co kdyby chyby pochyby a prázdný nenaplněný sliby

[tady-veronika]

Nostalgie

Nejkrásnější příběhy nevyprávěj lidi, ale zaprášený polorozpadlý krabice plný starejch lístků do divadla, zašlejch fotek, pohlednic, ubrousků z kaváren, dopisních obálek, mušlí vylovenejch ze dna oceánů a usušenejch kvítků. 

[tady-veronika]

Do roka a do dne

Dneska je to přesně jeden rok a jeden den. A ještě sice nejsme svoje oficiálně, ale rozhodně už jedna druhý patříme. 

Hodně se toho za tu dobu, co jsme se zasnoubily změnilo. Přibyly starosti i jizvy. Ale taky společný plány a sny a hrozně moc šťastnejch momentů. Hodně jsme toho za ten rok rozbily a zvládly zase slepit. Chtělo to jen čas a trpělivost a občas trošku vteřinovýho lepidla. Mám pocit, že není nic, co bychom společně nedokázaly opravit. Ať už jde o něco mezi náma, nebo se jedná o rozpadlou sošku Buddhy, co kočky shodily z poličky ( i když uznávám, že tahle oprava byla tvoje zásluha). Teď, když tě mám vedle sebe, už se tolik nebojím budoucnosti a toho, co bude a nebude. Už se jen těším na to, co přijde. A přejdu si hrozně moc, aby to bylo už jen dobrý a šťastný.

A chtěla bych dneska večer vzít láhev vína a dvě z těch bezvadnejch barevnejch plastovejch skleniček sebou na ohňostroj. Snad se ti ten nápad bude líbit.

Chtěla bych si totiž připít. Na život s tebou.

[tady-veronika]

Déšť občas smejvá všechny starosti.

[tady-veronika]

Trvalo to asi tak čtyři společný snídaně a dvě půlnoční konverzace, než jsem se do tebe začala zamilovávat.

[tady-veronika]

[tady-veronika]

Karty proti lidskosti

Omlouváme se cestujícím za zpoždění vlaku. Vlak je opožděn z důvodu mini prasátka s prťavou pláštěnkou a gumáčkama na trati.

[tady-veronika]

K deníku se člověk nejčastěji obrací, když má slovní průjem a není koho posrat.

[tady-veronika]

Stejně nejvíc lžeme samy sobě.

[tady-veronika]

přeju si aby láska byla stejně jednoduchá jako nenávist

[tady-veronika]

Bojím se, že nejsem dobrej člověk.

[tady-veronika]

Všimla jsem si, že kdykoli se v diáři, nebo v zápiscích přepíšu a udělám chybu, přelepím ji nálepkou s barevným srdíčkem, co je nosím pořád u sebe.

A tak já to dělám vlastně i v životě. Chyby spravuju láskou.

[tady-veronika]

Kašlu na předsevzetí a sliby, že budu někdo jinej jen proto, že bejt svá se nesluší. 

[tady-veronika]

„Co by tě přimělo vyndat si to kolečko z nosu?”  „Magnetická rezonance.” 

[tady-veronika]

To potom

Miluju těšení se na nadílku, štědrovečerní jídlo, rozbalování a rozdávání dárků a pojídaní těch osudných kousků cukroví, o kterých moc dobře vím, že mi po nich bude zatraceně blbě. Ale taky miluju to potom. To, jak si každej udělá svoji hromádku ze všech těch věcí, co dostal a pořád se nima zpětně probírá a prohlíží si je s dětskou radostí v očích. To, jak minimálně jeden člen rodiny usne sotva skončí pohádka. To ticho, co se v noci rozprostře po domě osvětleným hromadou světýlek, když se všichni zachumlají do peřin. To jak se mi klíží oči, ale já bych nejradši zůstala vzhůru, abych to vánoční kouzlo ještě na chviličku zastavila a užila si ho. I to těšení na další ráno, týden, měsíc, rok.

Potom, co už jsou dárky rozdaný, hrnečky prázdný a oči unavený, se ke mně vždycky přitulí uvědomění, že toho mám v životě hrozně, hrozně moc. 

A většina se nedá zabalit.