Jednoho dne nezbude nic z toho, co vidíme kolem sebe, všichni naši oblíbení zpěváci spáchají sebevraždu, možná i my se zabijem, nebo nás zabije něco jiného, jednoho dne zmizí všechno, co utvořilo naši osobnost i to, co činí naše útočiště.
Ta představa je strašně skličující, až se mi z toho chce brečet, ale záleží na slzách? Záleží vůbec na něčem, když všechno je pomíjivé a křehké, že nemáme potuchy, kdy se to rozpadne na kusy?















