#depky

[tvojadestrukcia]

Nie som smutná, pretože ma trápia ostatní. Som smutná, pretože trápim sama seba.

moja časť mozgu, ktorá túži byť normálnym človekom

[iamalmostsoulless]

Někdy máme člověka fakt moc rádi a bojíme se, že bez něj nepřežijeme. Že už život nebude dobrý. Že nás nebude bavit. Nikdo nás nebude mít rád. Skončíme osamělí. Nikdy nepotkáme někoho takového (což je pravda, protože každý je originál). Občas právě proto děláme ústupky. Tolerujeme tohle a tamto. Říkáme si, že to nevadí. I když nám to vadí. Obětujeme se. Necháme druhého dělat činy, které nám třeba až ubližují, ale nechceme mu bránit. Aby se nenaštval. A neopustil nás.

Možná musíte některé činy tolerovat, protože ten člověk se změnil. Jeho osobnost. Nadále není taková, jaká byla. Chová se jinak. City upadají. Ale my si to neuvědomujeme, protože je to naše zlato, drahoušek, princezna, brouček. Tak asi není nic špatně, ne? Mělo by být? Tou přemírou tolerance se občas měníme i my. A taky si to neuvědomujeme. Je těžké na sobě pozorovat změny. Většinou nám to musí někdo říct. Někdo je na to sám... co se musí stát, abychom si uvědomili, že je něco špatně?

V mém případě to byla depka. Silná depka. Hrozné pocity, nespokojenost se životem, záchvaty úzkosti, nízké sebevědomí, nevyrovnanost, náladovost... nebyla jsem to já. Byla jsem zničená. Bylo to podruhé v životě a tak jsem to poznala. Díky za zkušenosti. Pomohlo mi to velmi. Právě proto si máme vážit i špatných okamžiků v našem životě. Mohou nás poučit do budoucnosti. Ubránit. Viděla jsem šťastné lidi a chtěla být taky. Prvním krokem by měla být redukce stresu. Podle mě. A pokud je stresorem člověk? Měl by jít. 

Je to těžké, je to náročné. Zabolí to. Ale není lepší být sám a milovat sebe, než být s někým a k tomu se nenávidět?

Stýská se mi občas? Rozhodně. Vidím pitomost a mám hlavu plnou vzpomínek. A trápí mě to? Čas od času. Cítím se líp? Samozřejmě. Na tom mi záleží. To jsem chtěla...  Na to jsem hrdá.

Četla jsem příspěvky na Twitter a Tumblr, jak máme za vztah bojovat, nevzdávat se hned, láska je důležitá. Jak je těžké nechat člověka jít a přestat milovat a podobně. To je skvělé odlákání od činů. Bacha na to! Důležité je neřídit se podle zásad cizích lidí. My víme, co je pro nás dobré. Jsme strůjci vlastního štěstí. Osobně chci řídit svůj život. Možná bychom měli všichni, nemyslíte? Když nejste šťastní, udělejte pro to něco!

Já se bála. Ale udělala jsem vše. A cítím se velmi dobře.

[smutnenka]

Jednoho dne nezbude nic z toho, co vidíme kolem sebe, všichni naši oblíbení zpěváci spáchají sebevraždu, možná i my se zabijem, nebo nás zabije něco jiného, jednoho dne zmizí všechno, co utvořilo naši osobnost i to, co činí naše útočiště.

Ta představa je strašně skličující, až se mi z toho chce brečet, ale záleží na slzách? Záleží vůbec na něčem, když všechno je pomíjivé a křehké, že nemáme potuchy, kdy se to rozpadne na kusy?

[hexagom666]

Už nám asi jméno, pro toho druhýho, Eliot, ale pro tohohle pořád nic.

Hlavně tohle se mi ani moc nelíbí, vypadá to dementně, ale co, strávila jsem nad tím docela dost času, soooo...

A stále nevím ani příběh okolo nich. Vím že jsou spolu a nejspíš se i ojebávaj. To je asi jasný, ale nevím proč tenhle umí čarovat. Jakože nechtělo si mi mu dávat nějakou normální se zbraň. Může u toho mít třeba pistolku, nebo třeba kunaje, idk (prostě work in progres) ale ten druhej bude prostě jen mít katanu.

Ty jo, mohla bych o nich napsat knihu. Mohla bych třeba nakreslit víc postav, hahaha... Ne fakt bych mohla začít kreslit něco jinýho a vystát se na depky a obrázky dvanáctileté já. Aspoň jsem produktivní I quess???

No, můžu přemýšlet u toho kreslení, ale asi to bude nějaká sračka kdy jeden z nich zachrání svět, jo... Proč ne. Nebo jedná druhýho. To by šlo, nějaká romantická sračka zabalená do bojového scifi/fantasy. Paráda. Jsem génius.

[unknoldown]

Smutnej tumblr

Zjistila jsem, že většina příspěvků na tumblru jsou ušmudlaný deprese nejakejch kočiček, které neví co se životem. Mám pocit, jakoby takových lidí bylo stále více a více. Dej cicko, pivko a hod si nohy nahoru. Svět je plnej bordelu a já mám úsměv od ucha k uchu protože to nemusím řešit.