#antikvariat

[mhmhummm]

[voyageblogage]

More walking around in Berlin. Used bookstores, some dodgier than others, some with better science fiction collections. Another Country, Otherland, Kulturkaufhaus. Tentacles poking out of walls, vans of Berlin etc., the usual...

[chodi-sama]

V hlavě náběh na příběh, ale ne

Nejistoty v mojí hlavě přerostly do podoby nutkavého puzení vzít si před půlnocí notebook a začít do něj zapisovat. Stalo se toho moc. A nebo možná málo. Každý je trochu něčím posedlý. A ty posedlosti život zpestřují, ale když už je jich moc, tak mi přijde, že to kvalitu života celkem ničí. A záleží samozřejmě od druhu posedlosti, ale dost pravděpodobně vaše posedlost bude ničit život nejen vám, ale i někomu blízkému, možná i někomu dalekému. Záleží, jestli jste třeba americký prezident nebo spíš jen matka na maloměstě. Takže od toho se odvíjí prakticky všechno, jestli třeba jen kvůli nedostatku trpělivosti způsobíte utrpení milionům lidí, nebo jen třeba vlastnímu synovi. Na rozdíl od prezidenta světové velmoci ale vůči své netrpělivosti vnímám vysoký stupeň sebereflexe. A taky se synovi pravidelně omlouvám za svou neschopnost udržet nervy na uzdě, když už jsem ho desetkrát poslala do koupelny a on nic. Absolutně nechápu, jak se musí cítit někdo, kdo vládne milionům lidí, když mně dělá problém jeden mrňous. Dceři bude za chvilku pět a už zpochybňuje moji autoritu provokativní otázkou: "Proč ty pořád rozhoduješ?" Oponuji jí, že to není pravda, ale ve skrytu duše vím, že má v něčem pravdu. Participativní rozhodování začíná doma a i když se snažím, po desátým "běž si čistit zuby" už prostě bouchnu a tuhle větu zakřičím. A to mě fakt štve. A prezident? Bouchne a seběhne se sebranka pámbíčkářů, aby mu požehnala. A v Íránu válka, stovky mrtvých civilistů, dětí, jako vždycky, když je válka. Vyhrožuje vlastním spojencům, že obsadí Grónsko. Spolupracuje se strůjci genocidy v Gaze, ale pořád si přijde v pohodě? Trochu mu závidím to sebevědomí, ale je to sakra děsivý. Narcisy mám ráda jenom v záhoně. V Česku teď po volbách sledujeme v čele rezortů naprosto nekompetentní smečku barbarů. Nemluvím ani tak o tom, že neumí třeba anglicky, což mi dnes přijde jako tak trochu základ a ufff, i kdejaká matka od sporáku by reprezentaci našeho státu zvládla líp, ale spíš o tom, že ti "brm brm autem až na hrad" se dostali k moci pro to, aby rozvrátili struktury, které se tu vytvářely několik desítek let. A nejde jim úplně věřit, že jsou jejich záměry čisté. Když je vaším kmotrem mafián, asi se úplně nezdráháte ke kdejaký špatnosti, třeba propouštět ze státní správy odbornictvo nebo šikanovat občanský sektor. Proti tomu obří demonstrace na Letný, jako já tomu celkem fandim, ale bez jasných cílů a bez toho, že ti lidi, co tam přišli, začnou ve svém životě skutečně být aktivními občany, se to asi jen tak nezmění. Kámoška mi píše opakovaně, ať se přidám do strany. Vzpomenu si na tátu, na dědu, na babičku, rodinná až dědičná nedůvěra ke stranickému politickému systému. Za to, že nikdy do politiky nešel, jsem tátovi fakt vděčná, přemlouvali ho mockrát. Volíme spíš cestu občanský společnosti, opravdu, už prapraděda prý žil v našem městě bohatým spolkovým životem (a taky hrál na harmoniku), takže máme v rodě spíš asi tohle.

Pojem politická neziskovka mě dovádí k šílenství. Každá činnost člověka je politická, dokonce i volba toho, jakou čokoládu si dáváte na palačinky - jestli tam třeba je palmový tuk, nebo férové kakao. Každá neziskovka je politická, každá potřebuje něco měnit, aby se jí dobře fungovalo, dokonce i příspěvkovka jako třeba naše mateřská škola, je politická, protože se vzájemně ovlivňuje s fungováním obecního úřadu - chce od něj finance, přináší za to místní komunitě služby, zlepšuje kvalitu života v obci. Nad příspěvkovkou má zřizovatel, tedy třeba obec, nadvládu. Ale pak jsou tu nestátní neziskové organizace, spolky, ústavy, nadace, a ty by měly být nezávislé na státu, mnohdy však plní to, co jim stát zadá prostřednictvím dotačních programů. Fakt mě dere, že tohle lidi vytáčí. Přitom nejvíc peněz od státu dostává česká fotbalová asociace, myslím, že ta je taky hodně politická. Všichni tlačí na svý zájmy, i sportovci. Neziskovka znamená, že negeneruje zisk, ne že nedělá nic důležitýho. Bohužel je to tak, že někdy jsou neziskovky jen pračkou na peníze, jasně, děje se to, ale myslím, že to nebude případ těch nejznámějších neziskovek, který prochází audity, zveřejňují výroční zprávy a mají donory třeba z EU - tyhle projekty administrovat je prý hodně náročné, vše musí být doloženo. Vůbec nechápu, proč jsem se rozhodla to tu rozebírat. Jde o technikálie, ale smysl je jinde.

Svoboda netkví jen v tom, co můžeme dělat, ale i jaké jsou pro to podmínky. Zda máte třeba zázemí. My ho na sile měli a už rok nemáme a citelně to chybí. Nad tím přemýšlím usilovně. A čím dál víc mi tohle třetí místo chybí, chybí mým dětem, chybí nám všem. Místo, kde bychom mohli hořet. Kde by mohl hořet oheň. Myslím na to, představuju si to, jaký by to zase mohlo být. Třeba bude... I tahle naše prťavá lokální neziskovka je totiž v jistým smyslu politická, jako každá jiná neziskovka. Něco chceme a vyvíjíme tlak. Když na to zrovna máme sílu. A tý nám posledně dost vzalo vyúčtování jednoho pidi grantu na třicet tisíc. Přebujelá byrokracie v tomhle státě asi nikoho nepřekvapí, ale když už se to vymyká a je s tím spojena jistá administrativní šikana a pokuty, není to vůbec příjemný. Takže je jasný, že hledáme cesty, jak vydělat peníze pro fungování jinde. Ale jde to těžko. Místní kulturu podráží nadupaný hudební akce na náměstí pro všechny zadarmo, lidi tak nejsou naučený platit, přijít, jde to ztuha, pokud to není fakt nějaká bomba. Ta městská příspěvkovka, co ty akce pořádá, tak má fajn rozpočet, taky vyhlašuje fajn ceny, pak se na ně nominuje a nechává hlasovat o svých akcích s obrovskými rozpočty lidem, zda to skutečně byly ty nejlepší akce. Fajn. My naproti tomu pak doplácíme koncerty z vlastních kapes, to mi úplně radost nedělá. Ale třeba se to zlomí, některý se povedly... DIY totiž jen tak nezlomíš. Nějak to zvládneme i bez dotací, ale díky za to, že aspoň město něco málo na tu kulturu zespoda přihodí. Jen to místo, to naše místo, to mě trápí. Zatím není, ale třeba...

Takže bez zázemí je to těžký, vidím to. A bez zázemí občanskýho sektoru, bez zázemí neziskovek, by se nám těžko přemýšlelo o svobodě. Ani nevím, kdo by si mohl představovat život tak, že by v něm neměla místo žádná neziskovka. Dobrovolničím v neziskovkách s malou přestávkou začátkem mateřství třeba od dvaceti let. Vlastně jsem začala tím, že jsem doučovala v Praze kluka z Íránu česky, dneska už z něj musí být vpravdě muž, co asi dělá? Chodila jsem k nim asi rok, krátce po tom, co sem přišli, on dělal obří posuny vpřed, pokaždé jsem dostala čaj a sušenky. Celá rodina byla hrozně milá. Dlouho jsem si na to nevzpomněla. Teď je mi z toho zase trochu smutno, protože ve zprávách se prostě malý lidský příběhy ztrácí. Přitom nakonec mohou být radostné. A někdy naprosto příšerně tragické. Persepolis je fakt skvělý komix. Realita už tak skvělá není.

Moje putování po neziskovkách mě doválo až do situace, kdy pomáhám s PR dvěma střešním organizacím a jednomu reuse centru. A taky v tom reuse centru třídím knížky. Je to posedlost. Už nechci snad ani dělat nic jinýho, než třídit a posílat dál ty knížky. Vůbec nic jinýho mi totiž už nedává ani smysl. Jenže živit se tím asi moc nedá, nevím, ale třeba... Sny mám velký. Jen to místo a čas a kapacity mi to nějak neumožňují rozvíjet tak, jak bych si představovala. Svoboda má spoustu omezení. A tak si ve svým věku říkám, že jsem snad ještě nezačala ani pořádně psát ten příběh tak, abych s ním byla ještě víc spokojená. Pořád mi tam visí nějaký "to do", to mě vlastně stresuje trochu. Ale na druhou stranu vlastně žiju pořád ten nejlepší život, i když v okolním světě se pořád ještě válčí, pořád umíraj bezbranní, pořád ještě přicházejí lidi o domovy, pořád hladoví, pořád ještě není bydlení právo, pořád si lidi záviděj a jsou na sebe zlí, pořád si v něčem frčí, čemu nerozumím, i tak tvoříme ty malý bublinky, ostrůvky naděje, kde to všechno funguje prostě jinak, jen prostě vznikají a zanikají dle podmínek, pořád ještě jsou moc křehký. Možná, když se spojí do sítí, to je posílí, nevím, zkoušíme to. A není to jednoduchý, někdy to i bolí. Fyzicky od pocitů, který jsou tak silný, že se k nim nechci ani vracet, ani je popisovat. Zklamání z toho, že je člověk jen člověk, mě pronásleduje celej život. Ale pak jsou tady chvíle totální radosti, štěstí, dokázala jsem (i díky povzbuzení od několika málo skvělých lidí, děkuju) před lidma na podzim přečíst nějaký svý texty a někdo posloucha,l a to je pro mně velký, není to velký obecně, ale pro mně jo, tak možná vyjít z tohohle bodu, kdy něco uděláme sami od sebe a pro nás osobně to bude velký, umožní, aby ty velký "zlý" věci už nebyly tak velký proti našim "dobrým" velkým věcem, protože našich velkých věcí bude v sumě mnohem víc a značně převýší ty zdánlivě velký věci velkých lidí, který jsou ve skutečnosti jen malý děti toužící po uznání. Naděje umírá poslední a kytky ještě kvetou, vidím je. Opravdu. Díky všem, kdo ještě můžou a pořád si představují, že to tu bude jednou krásný pro všechny. Už bychom těm oligarchům mohli zatnout tipec, ne jen podporovat jejich třeba zbrojařský nebo zemědělský nebo uhelný nebo jiný byznysy. To by mi přišlo příhodné.

Epilog - Je rok ohnivýho koně, asi se dá očekávat, že to bude letos hodně o práci. Přemýšlím, jak to udělat, abych konečně letos mohla odjet k tomu moři, moje tělo už po tom hodně volá, zatím ale jen doufám, že mi prachy vyjdou na všechny ty dětský tábory, který jsem naplánovala, abych přežila léto. A tak vítej jaro! Zima byla dlouhá. A teď do práce! Protože ta občanská společnost se sama fakt neudělá. Tak makejme.

[chillifather]

K. Marx - o historickém materialismu . #book #books #marx #marxism #antikvariat #chillifatherexlibris https://www.instagram.com/p/CTwynQdt6oq/?utm_medium=tumblr

[tingfinderdenrigtige]

Den store bog om øl 250 sider fra Lindhardt & Ringhof 1977. Tingfinder #komogkig #bjerrevej370 #antikvariat #antikvariskebøger #antikvariatjylland #antikvariathedensted #antikvariathorsens #denstorebogomøl #antikvariatjuelsminde #brugtebøger #gamlebøger #bogbutik #bogsamling #spændendebøger #historiskebøger #samlermani #hyggemedbøger #hygge #horsens #hedensted #juelsminde #tingfinder®ermitnavnogvaremærke26år (her: Tingfinder) https://www.instagram.com/p/CJ8xA1Nh4rl/?igshid=zuwk8bp9pwn

[galleryantonia]

V. Grachov bronze #sleight #ragavas #antikvariat #antikvariat_vintazh_b_haличии #antiquebronzefigure #bronzefigure https://www.instagram.com/p/CHFm4zeJ4iM/?igshid=i1gmi2reoq0x

[galleryantonia]

Club Chairs circa 1900 #clubchairs #periodinterior #antikvariat_vintazh_b_haличии #antikvariat #antiquedesign #antikvariāts #stilamebeles #1900sstyle https://www.instagram.com/p/CDVuzoJJfQE/?igshid=12s4utg30hl2y

[iamsaramodig]

Från en värld som inte längre finns - adventskalender 2019 #7

Repriserar en text som tar mig tillbaka till en magisk värld som inte längre finns - #alfaantikvariat.

Bläddrar bland gamla blogginlägg för att hitta inspiration. Blev påmind om en värld som inte längre finns – Alfa antikvariat är nedlagt numera. När man klev in genom den lilla dörren, in i den trånga entrén, öppnade sig ett universum. Rum på rum, fyllda med böcker. Just det antikvariatet är nedlagt som sagt.

Min kärlek till antikvariat, till bokhandlar och till bibliotek kommer dock nog att…

View On WordPress