Tataku Shinso je anime, která má naprosto vynikající základní ideu – když umřete, vydloubou z vás dranžírákem duši a ta se promění v knihu, no vlastně spíš takový kus šutru.
Kdo na vaši knihu sáhne, může si přečíst celý váš život. Naštěstí jste už tou dobou mrtví, takže se není potřeba moc stydět. Každopádně, aby měli mrtví klid, existuje knihovna. Také bohužel existuje Církev utopení se v Boží milosti, které se knihovna nelíbí. Takže knihovníci jsou ozbrojeni a skutečně to nejsou žádná ořezávátka.
Flashback. Tyhle věci většinou nemám rád. Jenže když je celá ta věc o čtení vzpomínek mrtvých, tak to bez retrospektivních střihů úplně nejde. Celá tahle sedmadvacetidílná série je jeden velký flashback a vůbec to nevadí. Když teď máme tu čínskou chřipku, seděl jsem na firmě sám, tak jsem si pustil jeden díl – stejně nikdo nic nechtěl – v půlce jsem si vzpomněl, že mám v kuchyňce kafe. No, byl jsem pryč dvě minuty a musel jsem to vypnout a večer jsem se na to pak podíval znovu, protože řečeno s Čechem Karlem Němcem – kdo chvíli močil, již močí opodál. Zejména ke konci by se možná hodilo platíčko Brufenu, protože děj, který byl do půlky sledovatelný a od půle velmi komplikovaný, se ještě dost zašmodrchal.
Výtvarně je to fakt podařené (a nemám na mysli jen to, že šéfová knihovníků má velké oči), ale i kdyby nebylo, tak hlavní myšlenka i celý příběh by to hravě vykryl. Co moc nechápu je, že na AniDB to má rating 5.4 – Fullmetal Alchemyst má 9.5 a to mi tedy takoví normální knihovníci přijdou o dost lepší.
Vzpomněl jsem si u toho párkrát na Made in Abyss, jenže tam se jde za nějakým cílem a i když se cestou všechno pomotá a nakonec to dopadne úplně jinak, na začátku je TEN hlavní hrdina, který si postaví hlavu, že nějam půjde a hotovo.
Tady nic takového není – po prvních dvou dílech se začnete děsit, že vás čeká jedenáctihodinový krvavý a nudný souboj dobra a zla. Pak přijdete na to, že nic není černobílé a už se to veze, už se to kutálí – sice nikdo neví kam, ale to je jedno. Rozhodně ale máte dost času říkat si a teď to bude takhle a pak se stane tamto. No, většinou se netrefíte.
