Chci tak moc?
Chci vážně tak moc?
Chci žít, přestat přemýšlet nad smrtí.
Chci jen vědět, jaké to je, mít v uších sluchátka a ztrácet se v hudbě.
Ne protože mám zlomené srdce, ale protože sakra přeci žijeme v tak skvělé době.
Chci si koupit sladký pečivo a nemyslet na to, kolik kalorií má a jestli si ho můžu dovolit.
Poslat nějaký hubnutí do pekel, protože sakra jaké mám štěstí, že jsem naživu a mám přístup k dobrému jídlu.
Pozvat kamaráda na oběd a nemuset v hlavě počítat, jaký limit mám.
Chci si sednout do kavárny, číst si knížku, usmívat se na lidi kolem sebe a nepřemýšlet nad tím, kdo si o mně co myslí.
Chci koupit mamce květiny, protože si je zaslouží.
Chci mít tolik peněz, abych je mohla rozdávat lidem na ulici, jen tak, protože se na mě usmáli.
Chci psát básničky, které budou tahat lidi za srdíčko.
Chci sedět pod hvězdami s holkou, kterou miluju a malovat spolu budoucnost.
Chci, abychom se líbaly tak, jako kdyby měl celý svět každou chvíli skončit, tak, že nemůžeme popadnout dech, protože vím, že bych se cítila naživu.
Chci se cítit v bezpečí, šťastná a plná naděje, že mě čeká hezký život.
Chci ŽÍT, ne jenom přežívat.
Copak vážně chci tak moc?
