#myslenky

[cistota]

Podstatou lidského života je kazit.

Je sice pravda, že kdo nic nedělá nic nezkazí, ale je ještě pravdoucnější, že člověk přežívá skrz konání. Kdo nic nekoná, nemá na nájem a chcípne.

Proto je člověk bytost, která již že své podstaty musí konat a kazit.

[another-empty-soul]

„chcem ti len povedať, že si výnimočná. výnimočná presne taká, aká si."

[kopretin-a]

Občas bych si přála zůstat v tom stadiu, kdy panáky byly jen vázičky na fialky.

[dominnnka]

pravdou ostáva

že som len malá dominka vo veľkom svete 

s ešte väčšími snami

chcem mať dom s dvomi psami

ktoré budú spávať v posteli s nami

a keď budeme spolu sami

nikdy sa nebudeme cítiť sami

lebo zaspávať budeme so slovami

milujem ťa

a dotýkať sa budeme perami

za zatvorenými dverami

toto bol môj veľký sen

najväčší

a snívala som ho už tak dávno

alebo to bolo včera?

na stole stojí studená večera

ale ja stojím obarená

prítomnosťou zmorená

tvojou neprítomnosťou zronená

a vlastne už ani neviem

či ten život prežívam ja

alebo to život prežíva mňa

je to ako dostať bombu do temena

bolesť je tlmená

iba vodkou a džúsom

a hlava je teraz slamená

lebo bez teba 

ostala som ako bez mena

bez teba som zmenená

a táto premena

by skolila nielen Gregora Samsu

ale aj toho najstatnejšieho jeleňa

čo ak opustila ma šťastena?

tak vás prosím zbavte ma tohto bremena

cítim bolesť akoby som hrýzla stále do kameňa

nepoddajného a tvrdého

a bez neho

to už nie je s nehou

bez neho je to ako s jedom

bez neho život nechutí medom

bez neho trhám sa svojím stredom

a neochránili by ma ani šarkany

ani s tromi ani so siedmimi hlavami

ocitla som sa medzi mátohami

medzi mnohými prahmi 

mnohých dvier

obklopená miliónmi pier

ale prahnem len po tých tvojich

prahneš po tých mojich?

stojím na svojom prahu

a nechávam ti dvere stále otovrené

otvorené dokorán

[crybaby2386]

Promiň mami, že si tohle musela vidět..

[tonenimojeduse]

Někdy je to potřeba, myslet zase a jen na sebe. Být v klidu, nastavit priority, odpočinout si. Vždy přijdou v životě situace, kdy nás to donutí zase zpomalit na příjemnější tempo a uvědomit si, že takto ano a takto ne.

[tomasvicherek]

Na světě je okolo 7,986,765,886 lidí. Ignoruj jejich názory stejně jako si ignoroval to číslo.

[zaoponoudeprese]

Některé šrámy jsou tak moc hluboko, že si ani nevšimneme jejich přítomnosti.

Nevšimneme si, že nás zraňují stále dokola a že ovlivňují naše chování. Že ovlivňují nás samotné a všechny naše kroky. Nevíme o nich, a tak se je ani nesnažíme zahojit.

Tak moc jsou hluboko, a tak moc bolí.

Dny, týdny, měsíce, roky. Nás ničí.

Trhají nás na kusy.

A pak, jednoho dne, už nejde dál si lhát.

Dál dělat, že tam nejsou. Těch šrámů si nevšímat. A jen se jim vyhýbat.

Najednou to nejde.

Když zjistíš, že tam jsou. A tak začneš pomalu každý šrám hojit.

A i když to bolí a bolí, víš, že jednou přijde den, kdy jejich bolest zmizí,nebo se trochu zmenší, a ty se budeš moct znovu nadechnout.

Tančit. Volně. Bez nich. A v ten den začneš znovu pořádně žít.