Slepý náboj.
Přesně, jako moje pocity a mé žití. Střílím se svými vrstevníky do vzduchu prázdnými, nenabitými penězi nebo touhou získat víc. Přebíjím svojí devíti milimetrovou karabínkou na terče, které neexistují a i kdyby existovaly, střelím je snad slepými? Jsem zvíře, hnusná lovná zvěř, která utíká před lovcem, přitom však plýtvá svůj čas. Konzume a touhy jednadvacátého století mě s úsměvem sestřelí do spánku jako upilovaná brokovnice. Bez citů, bez pardonu ani varování. Veškeré mé zásady se rozprsknou přes bílou zeď v krásném dynamickém pohybu a má osobnost zůstane ležet ve svém zbytku na zemi. Pochopitelně, bavím se tady o zbraních v přeneseném slova smyslu. Nechci věřit těm zk*rveným žvástům, že člověk dnes hledá své štěstí jen v penězích, pěkném autě a výletech do ciziny. Přesto však jsem ještě hodně mladý na to, abych pochopil své poslání. Přesvědčujte mě gesty, že s balíkem peněz budu šťastnější. Nemám nic. Šel jsem od nuly bez protekce, od střední školy až po zaměstnání, a teď, v tomto zlomovém bodě se mám lámat? Budete mě natahovat na skřipec? Onen mučící nástroj 21. století, který fyzicky neublížuje? Mám k*rva rýžovat na vás, obyčejní lidé? Mám do prdele přestat dělat dobro kvůli penězům? Válet si šunky na Bali s dobrým pocitem, že společnost potřebuje reinkarnaci? Vy možná konkrétně ne, ale pohybují se mezi vámi takoví, na které se díváte přes prsty a kterých se štítíte. Přesně takovým lidem podávám ruku a vytahuji je zpět, mezi nás, pokryteckou společnost, která je zahleděná na katalogovou a seriálovou dokonalost a která si nepřipouští, že někteří z nás mohou být jiní, přesto lidé. Tak zvedněte ty hlavy z Facebooků, Tumblr a jiných sociálních sítí a udělejte něco pro dobro druhého. Budeme egoistická společnost?! V pořádku. Okej. Chápu. Tvoje volba. I tvoje. Vaše. Já tady budu pořád stát a nabíjet svoji karabínku se slepými náboji, přesto však budu dělat větší rachot než vy. Neleskne se mi Passat před barákem, nemám kolo za 30 tisíc ani nebudu na dovolené v tropech. A nejspíš ani nikdy tyto položky nebudu vlastnit. Přesto budu mezi vámi stát a rvát se. Rvát se za potřebné, rvát se za lidi, kterým budu podávat ruku a tahat je na výsluní, i když budete proti. Konzume, produkte posttotalitního režimu, čerstvě prezidenta Zemana a celkově xenofobní České republiky, pseudo Evropské unie a rádoby ochrany v podobné NATO, jsem tvojí součástí, ale vysmívám se ti. Ve svém věku budu pořád plout proti proudu, budu překonávat hráze nebo si budu vyšlapávat cesty, které ještě nikdo nevyšlapal. Koukejte se skrze prsty. Zacpávejte uši nebo ignorujte. A dál střílejte. Ostrými. Bang Bang 30 tisíc čistého, Bang Bang dovolená v Asii, Bang Bang plné konto. Zraňuješ mě. Krvácím. Přesto však dál kráčím, a krvácím. Ale dojdu až k cíli. Přesto se budu bránit těmi slepými... Páskuji si zásobník do svoji karabínky... Slepými... Ale jednou pochopíš... Že střílet slepými má svoji výhodu... Protože tě je slyšet a vidět... Přesto však nikomu neublížíš... Možná jen pomůžeš. Potřebuji infuzi normálních, morálně správných smrtelníků.