#blackgunrpg

[black-gun-blog1]

Přidání nové pozice

Od dnešního dne je možnost přidat se do našeho města i jako obyčejný obyvatel města, který nemá s gangy nic společného. Je už pouze na vás, jaký si zvolíte příběh. Kdo jste byli před válkou a jak vás válka změnila? Co jste nuceni dělat proto, aby jste se na vlastní pěst zvládli uživit?  Neváhejte a připojte se k nám!  Admin Hyuna & Hyunseung

[black-gun-blog1]

Park Chanyeol

Jméno postavy: Park Chanyeol Přezdívka: - Skupina: EXO Věk: 25 let Gang + postavení v gangu: Jangji + zástupce Sexuální orientace: Heterosexuál  Povaha postavy: Pokud někdy něčím Chanyeol oplýval co nejvýrazněji, bylo to především charisma a přirozená schopnost z lidí dělat pitomce. Odjakživa věděl, jak si podmanit ženy a muže, jak lidi dostat do bodu, kde je přesně chtěl mít a mohl s nimi manipulovat, jak se mu zachtělo. Stačilo vytasit široký úsměv společně s vřelým chováním a hned mohl mít koho chtěl. Díky takovýmto nepěkným manévrům se také dostal na místo, kam se dostat chtěl. Od koho jiného by však takové chování mohl pochytit než od svého drahého otce? Možná, že za tou tlustou, prozatím ničím neporušenou, zdí plnou nezájmu, sarkasmu, ironie a pořádné dávky cynismu někde kdysi dávno byl hodný, milý a přátelský Chanyeol, který by si každého vzal pod svá křídla a chránil ho ať se děje cokoliv. Možná, že se jednou za spousty let snaží hodná část jeho povahy dostat na povrch a nadechnout se čerstvého vzduchu, jenže ta špatná stránka ho pořádně dusí a čeká, kdy konečně zmizí z povrchu zemského. Takový to boj se v něm svádí už pěknou řádku let a jde to na jeho místy bipolárním chování dosti poznat. Společnost, tvrdá výchova a zklamání natolik pošpinily jeho dobrou vůli, že už nikdy ten kousek dobrého muže snad nikdy neuvidíme. Většinu času můžeme tedy vidět pouze tu ostrou, nelítostnou a nepřátelskou stránku, kterou v něm jeho otec vybudoval vůči ostatním lidem. Najde se někdy člověk, který donutí tohoto chladného muže sundat masku a ukázat pravou tvář? Kdo ví. Příběh postavy: Před pětadvaceti lety, v těžkých dobách plných nenávisti, smutku a neštěstí se jedné zámožné, naoko veselé a perfektní rodině žijící v jihokorejském Seoulu narodil neustále plačící uzlíček, jenž podědil jméno po svém díky válce zesnulém praotci. Matka z něj už zezačátku toužila mít mazánka zhýčkaného láskou a otec chtěl přesnou kopii poslušného, neustále v pozoru stojícího muže, poslouchajíc na slovo každý jeho rozkaz jako voják ve službě. Dnes, kdyby každý věděl osud, který tohoto mladého muže potkal, každý by dokázal naprosto odhadnout jaká strana vyhrávala v jeho výchově. Samozřejmě, že byl už jako malý chlapec veden pod pevnou rukou jeho morbidního a bezcitného otce, který se nestyděl své dítě uhodit, když se bálo přejít po rozbitém skle bosýma nohama, či dívat se upřeně do slunce. Jakožto malý chlapec nechápal, proč mu tatínek ubližuje, proč ho zavírá doma v pokoji a nenechá ho poznávat svět tak, jak toužil. Nechápal, proč matka noc co noc zoufale pláče zamčená v koupelně s láhví whiskey, aby si tak zahojila rány na duši i na těle, které jí její cholerický manžel způsoboval. Nechápal, co znamenají bílé stopy na prostěradle manželské postele v ložnici jeho rodičů, když matka každou noc přespávala na gauči a co vůbec znamenaly ty mladé a krásné ženy, které v domě potkával, když matka nebyla doma?  Jakožto malé, životem nepošpiněné, dítě nechápal spousty věcí. Zatímco jeho dětští spolužáci měli pokoje plné hraček a plyšáků, kupovaly si za peníze zmrzliny a bavili se s ostatními, z Chanyeola se postupem času stával naprostý antisociál, díky strachu ze svého otce. A především také díky strachu z biče, který nelítostně prásknul o jeho klouby na rukou, když udělal něco, co si jeho otec nepřál.  Ze začátku, prvních pár let tvrdého režimu, který podstupoval si na to nechtěl zvyknout. Zatímco matka mu neustále tvrdila, že ho bezvýhradně a nenapravitelně miluje, otec mu dokazoval úplný opak. Ještě teď, kdyby se někomu podařilo odkrýt temnou minulost a především odkrýt vrstvy oblečení, spatřil by pár důkazů, které jeho otec bral jako „projevy lásky“. Jizvy a nedokonalosti cigaretového nedopalku, jenž poškodil jeho kůži a i jeho psychiku. Chanyeolovi bylo odjakživa vtloukáno do hlavy pravidlo, že ženy jsou nepodstatná věc, jenž mužům poskytuje pouhé potěšení, když se jim zachce. Matka se mu však snažila vnutit, aby si našel slečnu, pořádně se o ni staral a založil rodinu. Ovšem pro patnáctiletého chlapce otáčejícím se za každou kratší sukní to bylo něco neskutečného. Především pro něj bylo neskutečné utrpení, když se po jeho boku začínala čím dál tím více objevovat malá drobounká dívenka bydlící v domě naproti. Malé drobné děvče ze slušné a bezproblémové rodiny totiž moc dobře vědělo, co všechno musel kvůli svému otci její kamarád trpět. Byl to také první člověk se kterým se po tak dlouhé době začal bavit. Především s děvčetem začal trávit čím dál tím více času, pomalu jí odkrýval stránku za stránkou jeho příběhu, jako kdyby to byla kniha ukradená z oddělení pro dospělé. Zrovna v těch chvílích se tento mladý muž začal trhat na dvě části jako kus papíru o který se dva lidé mermomocí přetahují a byla jen otázka času, kdy se jeho povaha pod dvěma různými nátlaky roztrhne. Bylo to jako, když zhasnete večer světlo v pokoji. V jednu chvíli máte světlo a naději, v druhé chvíli vámi proudí bezmoc, protože nevíte, co na vás v černočerné tmě vyskočí. A do takové černočerné tmy právě upadl Chanyeol. Možná to bylo stádium bezmoci a strachy, co v něm za ta léta naprosto vybublalo a on se začal chovat jako blbec a porušovat veškerá pravidla, která mu byla udělena. Lidé jsou přeci naprogramovaní na to, aby se bavili s ostatními. Poznávali svět, oslavovali život jako tehdy v renesančním období. Nebyli zde od toho, aby byli zamčeni, bičování a ponižováni, protože jejich existence nebyla plánovaná. Proto se ze dne na den jednadvacetiletý Chanyeol sbalil, sebral veškeré možné peníze a utekl na ulici. Bylo to poprvé a naposledy, co se vzepřel režimu, vzepřel se otci a vzepřel se ostrým ranám nelítostného biče. Už ani on sám v paměti nevyloví jaké bylo datum, když poprvé přespával neznámo kde, v ukrutné zimě bez domova. Vzpomínky na toto kruté období byly totiž pořádně otupeny a vymazány levným nekvalitním alkoholem, lehkými drogami a především hustým sněhem, který panoval po celé období, kdy Chanyeolovým jediným místem byla zasněžená, jako led chladná lavička, kterou musel považovat za svůj domov. Postupem času, kdy ho začínaly opouštět síly mu začínalo taktéže docházet, že potřebuje úkryt. Zázemí. Něco, kde by ho lidé nesoudili za to, jakou minulost měl. Protože ve válečném období plném nenávisti a strachu nikoho vaše minulost nezajímá. Všichni se zajímají jen o to, jak si zachránit vlastní krk. Proto se úspěšně přidal mezi přeživší do gangu, kde může být svým vlastním pánem. Nemusí se ukrývat před denním světlem, nemusí se starat o to, aby ho někdo trestal za vlastní chyby bolestí. Teď už nic takového nedovolí. A především už nikdy neuslyší o své odporné minulosti.

[black-gun-blog1]