Svět podle Williama Abbota
Dojem, který jsem z něj měl se oproti prvnímu čtení nezměnil, naopak, umocnil se ještě víc. Pokud jste knihu nečetli, alespoň nastíním děj. Je jím životní příběh Williama Abbota, původně Williama Francise Deana. Příjmení Abbot získá od svého nového otce, Richarda, jenž se ožení s Williamovou matkou. Richard zanechá ve svém nevlastním synovi mnohem více, než většina jeho pokrevních příbuzných. Naučí ho lásce k literatuře.
Ve svých prvních čtenářských krocích se mladý William zajímá zejména o jedno ústřední téma: "láska k nevhodným lidem". V tu chvíli začíná jeho opravdu zajímavá životní cesta, plná lásky, přátelství, literatury a divadla. Zejména plná lásky. Druhou polovinou 20. století se prokousává jako student, číšník ve Vídní, či později definitivně jako spisovatel. Hlavně ale jako bisexuál. A t v době, kdy je boj za práva sexuálních menšin na největším vzestupu.
Kniha mne nezaujala jen pro typický Irvingův styl. (Po pravdě, ich formu jsem u tohoto autora zaznamenal prvně.) Pro to, jak hluboko je ochoten analyzovat individuální duševní pochody a podrobovat kritice morální zkaženost jej mám rád prostě celkově. Kniha přináší pohled na životní cestu člověka odlišného od většinové společnosti. Tak jako Garp i William je okolím nepochopen, nevyslyšen a odsouzen. Jistě, Garp nebyl bisexuál. V čem se ale hrdinové obou románu skutečně shodují je jejich apel na toleranci a snahu o skutečně hlubokou empatii vůči lidem, jenž poznáváme.
To hlavní co jsem si z této knihy odnesl je pocit, jak hluboko ve mě zakořenila potřebu poznat sám sebe jako člověka. Pokud toužíte po něčem podobném, přečtěte si ji.
"Prosím, nepřisuzuj mi žádnou nálepku - nezařazuj mě do žádné kategorie dřív, než mě poznáš!"
