1. Mám univerzální výmluvu omluvu pro pozdní příchody. Mám dítě. Mám malé dítě. A že jsem se zrovna dneska před odchodem z domu asi desetkrát převlékla? No a co? Kdo to na mě práskne? Batole?
2. Mám univerzální výmluvu omluvu vlastně pro všechno. Mám dítě. Mám malé dítě. A nebojím se ho použít.
3. Téměř na každý zdravotní problém jsme doma připraveni. S dětskými mastičkami a sirupy si totiž vystačíme i my dospělí.
4. Počet nezdravých potravin vyskytujících se v naší domácnosti jsme srazili téměř na nulu. Ne že bychom si tak moc frčeli na vlně zdravé výživy, důvod máme jiný a mnohem prostší. Co dítě nevidí, to nesežere.
5. S největší pravděpodobností se už nikdy nebudu nudit. Nebo alespoň příštích osmnáct let ne.
6. Mám denně k dispozici jednu z nejlepších věcí na světě. Dětský smích. Jeho hodnota je nevyčíslitelná, přestože jej dostávám zcela zdarma. Stačí jezdit s autíčkem po pomyslné vzdušné dálnici a dělat k tomu zvukový doprovod brrrm, brrrm. Nebo se rozběhnout a zakřičet, „až tě chytím, tak tě sním”. Kolik dospělých rozesmějete takhle snadno?!
7. Můžu klidně celé odpoledne sedět na písku nebo se hodinu klouzat na skluzavce na dětském hřišti, aniž by se na mě někdo divně díval. Hraji si přece se synem. Samozřejmě ho nesmím zapomenout doma nebo hodinu před tím předat jedné z babiček na hlídání.
8. Přirozeně se mi změnil denní harmonogram. A pravdou je, že věnovat se povinnostem i koníčkům za denního světla je prostě lepší. Samozřejmě pokud nepatříte k nadšeným astronomům. No a i když bych ráda zase někdy vstala až v době oběda, na tuhle změnu nenadávám. Světe div se.
9. I přes zdánlivý nedostatek času mám své koníčky a rozptýlení. Byť jen v malých nepravidelných dávkách. Samo o sobě to ještě nic není. V mém případě jde o to, že bych se v bezdětném režimu jistě nepustila do delšího psaní, focení, šití a úprav zahrady v průběhu jednoho roku a navíc současně.
10. Nepodmíněná láska. M. má rád mě. Já jeho. Jen proto, že jsme.
