Epidemie chřipky (nebo co to tu vlastně řádí)
(Psáno do bloku dne 24.1. 2017)
Ještě včera jsme tu žili v poklidu a i když se jisté náznaky objevovaly - nemocní učitelé, děcka odcházející předčasně ze školy, neustálé smrkání, pokašlávání - nějak jsme je nebrali na vědomí.
Zatím co teď jakoby se z našeho domu rázem stalo úplné senatorium pro nemocné tuberkulózou, ze školy děcka prakticky vymizeli a pedagogové je nejspíš brzy budou následovat, všem je blbě, všichni jsou protivní, a tohle všecko se stalo doslova přes noc... Toť realita dnešního pošmourného chladného dne.
Nespíš nás zachvátila jakási epidemie chřipky, nebo co to vlastně je (trochu mi přijde, že se lidově chřipka říká kde čemu), asi je to jedno.
Jak už jsem naznačil, doma to není jiné. Voda na čaj se prakticky nepřestává vařit, sípavé kašlání se ozývá ze všech nečekaných míst, dochází další sklenice medu, všechny citrony už jsou vymačkané, prožíváme zoufalý nedostatek kapesníků. nejhůře jsou na tom bráchové - kašlající, červení horoucí a žhnoucí, v horečkách, a na nás už to taky leze. Dokonce i já sám (a to si sebevědomě myslím, že mě jen tak něco neskolí) ležím a píšu tohle v posteli.
Brzké uzdravení všem kdo taktéž bojují s touhle zákeřnou chorobou.
P.S.: To jsem ještě nevěděl, že hned další den budu kašlající, červený horoucí a žhnoucí já, že stupně na teploměru přesáhnou čtyřicítky že se budu potit zabalený v obkladech, svaly, kosti a klouby mě budou bolet a vůbec,že mi bude tak špatně jako už opravdu dlouho ne.
Teď už je to lepší, teploty skoro nemám, sice kašlu, smrkám, ale jinak si už přijdu celkem zdravý. - Proto to tady taky přepisuju.
Váš Harry Marqez
