#cočtu

[plicnik]

Čas na sladkou tečku po celém týdnu: ořechová roláda, caro a aktuální četba. Ideální odměna, obzvlášť poté, co jsem úspěšně splnila svou občanskou povinnost… A co vy? Máte odvoleno?

[katerinace-blog]

Have you ever been in love? Horrible isn't it? It makes you so vulnerable. It opens your chest and it opens up your heart and it means that someone can get inside you and mess you up. You build up all these defenses, you build up a whole suit of armor, so that nothing can hurt you, then one stupid person, no different from any other stupid person, wanders into your stupid life...You give them a piece of you. They didn't ask for it. They did something dumb one day, like kiss you or smile at you, and then your life isn't your own anymore. Love takes hostages. It gets inside you. It eats you out and leaves you crying in the darkness, so simple a phrase like 'maybe we should be just friends' turns into a glass splinter working its way into your heart. It hurts. Not just in the imagination. Not just in the mind. It's a soul-hurt, a real gets-inside-you-and-rips-you-apart pain. I hate love.

Neil Gaiman, The Sandman, Vol. 9: The Kindly Ones

[katerinace-blog]

Mezi Tuaregy, kteří jsou zapřisáhlými muslimy, připadnou děti v případě rozvodu obyčejně matce, přestože islámský zákon káže, že patří bezvýhradně otci. Když jsem se tuarégských mužů na tento rozpor zeptal, odpověděli mi s dokonalou důstojností: "My jsme imajaren (šlechtici). Nebudeme rvát děti od matčiných prsou. " Náboženství káže, ušlechtilost zavazuje. V některých případech dochází k odchylce od normy tak často, že je jasné, že místo toho, aby lidé žili podle norem, žijí s nimi či vedle nich. Normy vytvářejí iluzi stability, zatímco si všichni dělají, co chtějí. Hlavní charakteristikou lidstva je skutečně sociální život, který se řídí určitými pravidly, avšak porušování těchto pravidel je rovněž nejstarší lidskou zábavou.

Robert F. Murphy - Úvod do kulturní a sociální antropologie, pojednání o tom co je to kultura; co ji tvoří. s. 33

[katerinace-blog]

"Potřeba samoty totiž znamená, že v člověku je duch, a je měřítkem tohoto ducha. Dočista pitomí lidští netvoři a tvorové sociální pociťují potřebu samoty tak málo, že když mají být na chvilku sami, v tu ránu umírají jako papoušci. Takoví lidé jsou jako děti, které se musí uspávat; musí mít společnost, aby se uklidnili a ukolébali, k jídlu, pití, ke spánku, k modlitbě, k zamilování se atd. V dávnověku či ve středověku se nikdo nad potřebou samoty nepozastavoval a oceňoval její význam; ale v naší bez přestání besedující době mají lidé před samotou takový strach, že ji nedovedou uplatnit jinak (ach, jak krásný epigram!) než jako trestu pro zločince. Nezapomínejme, že v naší době je duchovnost zločinem! Pak je to úplně v pořádku, když se milovníci samoty dostanou do společnosti se zločinci!"

Søren Kierkegaard: Nemoc k smrti, poprvé vydáno v r. 1849 v Kodani. Vydalo nakl. Svoboda Libertas v Praze r. 1993, str. 168