Flakam se na noční, ležím si v takovým pohodlným pytli plným miralonovych prokladu, kourim, periferne matně vnímám světlo telefonu sviticiho mi na ksicht a oči mám upřene na kouř plynoucím jak řeka na pravou stranu a říkám si:" Bylo by tak fajn být jako ten kouř. Jedna jiskra, plamínek věnující mi svobodu a pak už se jen rozplynout ve vzduchu."











