Někdy se to tak semele, že v občerstvovně zbude jediný volný místečko jen u dveří chodbičky, vedoucí na wecka. No co, kolektivní veselí holt doprovází samovolné pozorování cvrkotu. Migrace všemožných pohlaví, mířících odlehčit vlastnímu tělu od kapaliny, kterou do sebe nejprve slastně nalili, pak přefiltrovali a posléze jí snad s ještě větší slastí vypustili zpět na světlo Boží, nemá konce.
Jojo, každej tam musí. Taková obyčejná věc, jako je odskočit si povětšinou jenom na malou a ono ejhle, kolik epizod a kolik příběhů. K zamyšlení, pousmání i zaplakání.
Ovarová tetka, tak padesát plus, co si ve společnosti záchodové mísy odložila škrtící podprdu, to je jen takový safari za polárním kruhem. Ovšem když se k tomu přidá zadní pohled s vykasanou blůzičkou a šňůrkou tangáčů, zírající z hlubiny odvrácených polokoulí, k pousmání. Ale jo, narozky.
Pravdivost prohlášení, že tentokrát tam byl opravdu nával, dozajista nepodtrhnou kalhotky, vláčené na jehlovém podpadku majitelky. Krajkové. Tak tady někde leží částečné řešení neznámé v rovnici, proč většinou holky chodí na onu místnost ve dvojici a některé raději sem tam samy.
On takový posilněný majitel trenýrkové nášivky od Calvina, kropící širé okolí pisoárového zátiší, dozajista kecama o ceně spoďárů nikoho neosloví. Jestli on se ten Klein neměl jmenovat spíš Lang. Klátící se mužské postavy, šumění mušlí, které nešumí, filosofování o životě a sem tam ještě nějaký ten vzkaz, zvěčněný na zdi, tak tohle všechno se může šustnout. V pátek, den zachodování.
kianamaiart
dededos
jacobvanloon
turnnoffyourmind
germansingergirl
snowghoul
discoholicmusic
andulkaphoto
