Uvězněno ve své rozdílnosti
“Dejvice jsou výstavní čtvrtí pro skvělý život,” praví server iDnes.cz poté, co do vyhledávače zadávám heslo “dejvice”. A kdo by tomu také odporoval, jen se podívejte – univerzitní kampus, výstavní knihovna, dostatek zeleně, prvorepublikové domy, vilové čtvrtě, skvostný výhled na Prahu. Přesto zde lze však najít místo, které vybočuje, nezapadá – místo, které je uvězněné ve své vlastní rozdílnosti.
O komplexu Velvyslanectví Bulharské Republiky v Rychtářské ulici nemusíte vědět vůbec nic, stačí kolem projít, otevřít se mu a je vám hned jasné, že jeho sláva je už (bohužel) dávno zašlá a nadobro pryč. A že vy tam vlastně ani nemáte co dělat. Pocitu nepatřičnosti se nelze ubránit ničím. Není to však kvůli železnému oplocení (či mříži, chcete-li), které prostor lemuje kolem dokola. Ani ne tak kvůli všudypřítomným cedulím “Nepovolaným vstup zakázán!”, které působí spíše směšně a zároveň vlastně hrozně smutně. Je to tou nepomíjivou sklíčeností a studenou prázdnotou zející z každého betonového rohu, z každého okna, dveří, poházených kusů nábytku, odpadků a všeho, na co si jen vzpomenete. Je to tou pomyslnou zdí, která odděluje životy uvnitř a vně.