ECIL 2015
Chcete vědět, jaká byla třetí European Conference on Information Literacy, která se konala letos v Tallinnu mezi dny 19.–22. 10.? Pro objektivní pohled vřele doporučuji pročíst zprávu od Týny, protože se zde budu zabývat organizací a pocity spíše než přednáškami a tématy.
Ti, kteří mě znají, vědí, že tématu informační gramotnosti jsem se nikdy nevěnoval s výjimkou jednoho předmětu na bakaláři. Ani po ECILu nemůžu říci, že bych chtěl svou kariéru (LOL²) spojit s IL. Nicméně, i přes to jsem ochotně nabídl své síly a vůli k dobrovolničení profesorce Virkus, která byla hlavní organizátorkou z týmu v Tallinnu. Čas pro přiznání! Od dob, kdy jsem roznášel a uklízel talíře během Lindau Nobel Laureate Meeting, jsem fascinován (nejen) vědeckými konferencemi a celým tím pnutím kolem. Na BCS jsem si to jen potvrdil a zde užil. Ehm... skutečně užil? Také se na mém zájmu významně podílela Touha být u toho a nepropást něco důležitého, protože na tom záleží. Však to znáte, ne?
Bylo příjemné vidět opět známé tváře.
Organizace Co jsem tedy jako dobrovolník dělal? ECIL pro mě začal vlastně už v neděli, kdy jsme si to rázovali národním parkem. Respektive nedělní únava ovlivnila pondělí, úterý, středu atd. Dobrovolníci měli sice předem dané činnosti, ale v reálu jsme byli takové děvečky pro všechno. To znamená: technický support, podávání mikrofonu, nošení, chystání a sklízení přednáškových místností, dohlížení na techniku (zvuk, obraz, světlo) atd.
Něco se samozřejmě nevyvedlo, jak bych si představoval. Co jsem se konkrétně naučil?
!NIKDY! více nepoužívat připínací mikrofon jako náhradu za normální mikrofon do ruky a že pokud už jej použiji, tak se naučím to zařízení vypínat místo pomateného vybíhání ze sálu.
Jak manipulovat s různými druhy nastavení obrazovky (vč. multimédií a přepínání do prohlížeče a zpět) a projektoru. Jedna přednášející kvůli tomu nestihla conclusion a publikum nevidělo ani její slidy.
Je zajímavé, jak rád se shazuji. Když pominu tyto dva největší faily, tak vše bylo téměř skvělé. Fakt.
Pocity Co pro mě celá akce znamenala? Únavu, probdělé noci (aplikace v Javě se samy nenaprogramovaly, že), propité noci, uvědomění si některých věcí, ale také pocit potřebnosti a vděk kolegů za pomoc, které skutečně nebylo pomálu. Moc dobrovolníků se organizátorům nepřihlásilo, což se projevilo na míře opotřebovanosti zúčastněných. S díky jsem ve čtvrtek odmítl jeden z několika pátečních výletů a šel spát nebo dělat on-line zkoušku z nejlehčího a nejsmutnějšího předmětu v galaxii.
Menší část dobrovolníků těsně před ukončením konference. Chcete se podívat na další fotky? Najdete je v galerii na FB profilu prof. Sirje Virkus.
Výstupy? Seznámil jsem se s organizátory příštího ročníku, který se bude konat v Praze. Pokud všechno dopadne, třeba se tam potkáme.
Díky nabídce od místní knihovnice/správkyně knihovního FB jsem dostal týden po konferenci možnost vyzkoušet si práci za referenčním pultem ve studijním centru. Moje „praxe“ trvala přesně hodinu bez výraznějších úspěchů či selhání. K fungování referenčního pultu i celého centra bych měl asi 5 výhrad (knihovní systém, design pracoviště, výtahy, bezpečnost), ale o ně se rád podělím osobně. Na závěr jsem obdržel tašku s propagačními materiály, která mimo jiné obsahovala med nebo papírový kyblík hlíny se semínky k vysazení. Díky!
Svetr 4ever <3.