Jak trávit poslední dny Erasmu v Tallinnu? No, přece mimo Tallinn. Ta situace vlastně dost vystihuje můj vztah k estonskému hlavnímu městu.
Helsinky byly jiné. Úžasné v mracích i pod čistě modrou oblohou, radostné v samotě, tiché v noci. Stále mám pocit, že nedokážu verbalizovat pocity, co jsem měl...
při poslechu koncertu spirituální hudby v Helsinki Cathedral;
když jsem procházel hipsterskou částí Puonavuori, která jako hipsterská vlastně moc nevypadá;
když jsem minul malý poloostrov se hřbitovem, z něhož je pěkný výhled na továrny a komíny;
když jsem stoupal k monumentálnímu kostelu ve čtvrti Kallio.
Po Berlínu je to další město, o němž vím, že bych se v něm hned po první návštěvě usadil.
Doprava
Ve všech průvodcích najdete, že pokud už jste dojeli to Tallinnu, tak se Helsinkám prostě nelze vyhnout. Jedna cesta trajektem trvá 2-3 hodiny. Existuje několik společností, s nimiž se můžete na sever vydat. Některé společnosti dokonce staví těsně u nejlepších kolejí Karu 17. Já jel s Viking Line, což znamenalo přesun k jinému terminálu. Tramvají tam jste od univerzity za 8 minut, a k tomu připočtěte ještě 10 minut pochodu pěšky. Asi 3 týdny před cestou jsem si na radu Štěněte nebo někoho jiného zařídil věrnostní Viking Line Club Card. Delší vyplňování formuláře (vše v estonštině) se mi nečekaně vyplatilo, jelikož jsem dostal 50% slevu na zpáteční lodní lístek. Za věrnostní kartu neplatíte ničím kromě e-mailové adresy a osobních údajů.
Prý to vše lze stihnout i za 1 den (přijedete tak kolem 10:00 a odjíždíte kolem 21:00), ale tohle není můj šálek čaje.
Něčím podobným jsem jel. I když je to osmipatrový dům, tak jej noční vlny dokáží hezky rozhoupat.
Ubytování
S kolegy jsme na začátku pobytu v Tallinnu hledali možnosti ubytování ve finském hlavním městě, abychom se tam mohli později vydat. Vysoké ceny nás celkem rychle odradily od hostelů nebo ubytoven. Nechtěl jsem trávit 2 dny vymýšlením žádosti na Couchsurfing a AirBnB prostě sám pro sebe nebudu platit. Chce se říci: „Tak sakra zůstaň doma!“
V tomhle případě mě zachránila Karolina, se kterou jsem se poznal na BOBCATSSS loni v lednu. Na požádání mi nabídla kontakt na její kamarádku, která v Helsinkách trvale žije a pracuje. Asi napotřetí jsme dohodli termín a já dostal důvěru, adresu a číslo na mobil. Ještě než Hilda odjela na Vánoce na sever, tak ochutnala moji první avokádovou pomazánku, u níž jsme v rychlosti probrali její práci v oboru grafického designu nebo problémy švédské minority ve Finsku.
V jednom z těch domů napravo jsem měl přechodný domov – staromládenecký 1+1 v domě z 30. let minulého století. <3
... chodbami, dveřmi, systémem zamykání bytových dveří.. vším.
Ale vše hezky postupně. Ordnung muß sein.
Uspenská katedrála (pravoslavná), kterou zrovna opravovali. Nad interiérem lze vzdychat na Wikipedii.
Lutheránská Helsinki Cathedral na senátním náměstí. Když jsem vešel, tak se ve vnitř začal shlukovat dav, který postupně zaplnil téměř celý vnitřek. Vánoční trh zakrývá většinu slavných schodů.
Univerzitní knihovna, ze které jsem byl tak nadšený, že o ní plánuji napsat samostatný příspěvek.
Památník Jeana Sibelia, který byl sotva pár minut od „mého“ bydlení.
Asi za 15 minut jsem se od památníku dostal k hřbitovnímu poloostrovu. Nejprve se zdálo, že půjde o docela malý parčík s úhledně a až nepatřičně přesně seřazenými řadami rovů.
Češi rádi holoubátka. Finové zase vlaštovičky.
Chvíli mi trvalo, než jsem se dostal do čtvrti Puonavuori. Když totiž minete podchod pod dálnicí o pár stovek metrů, můžete se klidně ocitnout na jiném poloostrově.
Dlouhé rovné ulice nejsou v Helsinkách ojedinělé. Ač se to nezdá, občas se svažují a stoupají. Nic prudkého to není, ale někdy se trochu zadýcháte.
Tohle bylo skvělé místo. Taková „králičí nora“. Prostě vejdete do neznačeného sklepa chodbou, která je lemována starým nábytkem. Najednou jste ve sklepě, kde je nábytku tolik, že z toho oči přecházejí. Nejsou tam jen stlučená prkna ze začátku 20. století za 120 EUR nebo stále lesklé příbory zašlé aristokracie, ale také použité designérské kousky za čtyřmístnou částku. Kdo by se chtěl pokochat, může zde.
Národní knihovna, o které se také krátce zmíním ve vlastním příspěvku. Stará budova s historickými sbírkami a nádherným sálem byla bohužel v rekonstrukci, takže jsem prošel stejně jen část na fotce. Nic neobvyklého, ale na místní poměry dost ušmudlaná instituce na to, že je to národka. Stay tuned.
Budova finské Národní galerie Ateneum, kde probíhala výstava zakladatele moderní žurnalistiky. No, nelze stihnout všechno.
Pobočka městské knihovny, kterou stojí za to navštívit, pokud chcete vědět, jak dělat služby pro širokou veřejnost, děcka a uprchlíky. Mají také vlastní artotéku. Nefotil jsem to kvůli únavě. Z venku to vypadá fádně, ale uvnitř hrají barvy, které přesně zapadají k architektuře. Zajeďte se podívat.
Koncertní dům, kde jsem za 5 EUR poslouchal Sibelia (a málem u toho usnul).
Kiasma, centrum současného umění. Asi nejlepší místo celého pobytu a jediná galerie, kterou jsem za celý Erasmus navštívil. Shame, shame! Když pominu provokativní instalaci kapající rozbité klimatizace, pod kterou se nacházel vařič s pánví (analogie na nesmyslná řešení problémů), líbilo se mi:
formát vstupenky (představuji si, že nejeden návštěvník na ni zapomene a nosí nevědomky po městě poté, co opustí galerii);
promítaný film Squeeze, který reflektoval práci žen v jižní Americe (pole se zelím) a Asii (sběr rostlinné gumy) alternativní formou, tedy nesmyslným bizarním strojem (pokud máte rádi systémy a jejich posloupnost, tohle pro vás bude jako 4D porno - krátký záznam);
slovník piktogramů, které popisují konflikt na Ukrajině (bohužel bez odkazu);
tupý srp, který nerozřízne ani sáček;
Diktatur der Kunst (v podstatě slepená skládka s hrajícími televizory, které zobrazovaly autora);
počátek, vrchol a konec příběhu ve slavném obrazu od Eugena Delacroix (nekvalitní video);
a konečně School of Disobedience mimo jiné s dekapitací sochy Ronalda McDonalda.
EDIT: Mají také skvělou knihu návštěv!
Sledujte claim ředitele školy:
Strávil jsem tam téměř 3 hodiny. Room for interpretation, indeed.
Další zastávkou byla malá knihovna/mediatéka u nádraží, kterou jsem jen proletěl bez focení. Pokud chcete vědět, jak dělat knihovní služby pro mladé lidi, běžte tam. Fakt. Jen krátce: pořádají kurzy z různých oblastí (zdigitalizuji si desku apod.), mají 3D tiskárny, počítače s Adobe programy, zkušebnu pro kapely, ozvučovací techniku i hudební nástroje k zapůjčení, komiksy, slušnou sbírku muziky a místo, kde se dá spát.
Na oběd jsem došel do další části města, kterou Hilda označila za hipster.
O dlouhých ulicích jsem už psal. Obdiv. Čtvrť Kallio.
Asi 200 metrů pod katedrálou jsem našel téměř obsazené bistro, kde podávali na místní poměry levný quiche a saláty. Vše bylo výborné. Nabyl jsem sil pro návrat na byt, k němuž mi pomohla tramvaj s řidičem, který čekal 2 minuty (!!!), než si to ležérně dokráčím ke dveřím.
V případě, že knihoven stále nemáte dost, bylo mi doporučeno zajít ještě do první veřejné knihovny v Helsinkách, kterou zřídilo město na začátku 20. století. Leží hned vedle bistra. Uvnitř nečekejte starý nábytek, ale moderní vybavení.
Nakonec jsem se ještě stavil do kostela, který je vytesaný ve skále uprostřed zástavby. Tam, kde byste čekali náměstí nebo v horším případě parkoviště, je prostě skála. Takové jsou Helsinky.
Neměl jsem od tohoto výletu žádná velká očekávání kvůli neznalosti místa, kam jedu. Nějaké základní informace mi poskytl kolega Vincenzo, který Helsinky však více méně zkritizoval. No, snad je vidět, že mám úplně opačné dojmy.
