Jak jsem poznal svoje spolužáky
Více než šest desítek výměnných studentů se tento semestr sjelo na Universidad de Costa Rica. Většina zůstává do poloviny prosince, někteří v San José a okolí prožijí i Vánoce, a zhruba tucet zde stráví celý rok. Co do genderového složení, zhruba 2/3 jsou dívky.
Nejzastoupenější obory jsou biologie, hispanistika a cestovní ruch. Studentů mořských živočichů, rostlin či ekologie je tady celá řada – není divu, ohromující biodiverzita Kostariky je přirozeným lákadlem pro ty, kteří se o živou přírodu zajímají, univerzita navíc patří k předním výzkumným institucím v dané oblasti a regionu. Studenti španělštiny (pocházejí zejména z USA a Německa) pak mají výbornou příležitost španělštinu prožít, byť zdejší přízvuk a výslovnost se od kastilské varianty poněkud liší. Je to ale dobrá volba – zdejší prostředí vás prostě donutí mluvit (v tom autobuse se řidiče zeptat na cestu musíte, nebo skončíte v jiné čtvrti / městě / státě) a docela vás zbaví ostychu, protože odpovědi místních jsou většinou povzbudivé. Takže i já si pěkně jedu svůj brutálně tvrdý východoevropský přízvuk jako pán. Studenti cestovního ruchu mají také pré – jejich kampus sídlí v provincii Guanacaste, známé běloskvoucímu plážemi a deštnými pralesy plnými vzácných živočichů i rostlin. Země je vzmáhající se turistickou velmocí se skvělým PR, není divu, že se Paraguayci či Kolumbijci chtějí přiučit. (Kolumbijci se moc divili, proč u nich ten turistický ruch tak nekvete, když mají také nádherné pláže, deštné pralesy a vůbec, neměl jsem to srdce jim sdělit, že za to může asi ta třicetiletá občanská válka s FARC a narkomafie.)
Další hojněji zastoupené obory jsou veřejná správa, ekonomie a pochopitelně práva. Je nás sedm „plnoúvazkových“ právníků (já a šest Mexičanů, nebo, přesněji, já, jeden Mexičan a pět Mexičanek), a k tomu hora dalších lidí bere kurzy práva životního prostředí. Oborů je tady ale zastoupených přehršle – německá socioložka, uruguayská studentka chemie potravinářství (btw., Josefína má úplně nejroztomilejší španělštinu, kterou jsem kdy slyšel, hlásky y a ll vyslovuje jako š, takže na otázku, kolik má Uruguay obyvatel, dostanete odpověď [tres mišónes]), francouzský matematik, tanečnice z Norimberku, …
Nejvíce se tady asi bavím právě s právníky z Tabasca, zejména Valérii, Robertem a Marií Fernandou (jop, tou Marií Fernandou z fotek), potom s mořskou bioložkou Lucero, finskou meteoroložkou Elinou, čtyřmi Němkami, jejichž jména si stále nemůžu přiřadit k obličejům (Lena, Anna, Elena, Silke, kdo si to má pamatovat) a samozřejmě druhým Čechem na UCR, Matyášem, který studuje ekonomii a účetnictví v Pensylvánii.
Už jsem s lidma byl na pláži i v národním parku, brzy z toho budou reporty. Celkově mi přijdou moc fajn – přátelští, otevření, i když sem tam překvapení mým štiplavě cynickým smyslem pro humor. Moje ne tak zase úplně super španělština tak nevadí, nemyslím si, že ji mám tak špatnou, jsou tady lidi na tom i hůř, a hlavně všechny ty přízvuky jsou pekelně české / německé / francouzské. Trávím s nimi všemi čas moc rád.
Od zítřka uvidím, jací jsou moji spolužáci z Kostariky. Snad nějak zapadnu!