Sokolov zámecký park-Husovy sady + památníky Vítězslava Eibla
Od rána bylo tak nějak pěkně, a tak jsme si naplánovali vícero kešulí po okolí našeho bydliště. Byli to krabičky, na které jsme měli už delší dobu políčeno. Ale z časových důvodů prostě nešlo jít hledat.
Mysleli jsme, že jich zvládneme víc.:-D To bych, ale asi nesměla jít já. No už prostě potřebuji více pauziček. Ale myslím, že jsme si to náramně užili. V parku Husových sadech a u zámku, jsme prošli samozřejmě několikrát. Ale tolik času samotného, jsme v něm jisto jistě nestrávili nikdy. Podotýkám, že procházka nám zabrala 5 hodin. Park jsme tedy prošli křížem krážem a poctivě počítali cedule a metry na nich zaznamenané. V úkolu bylo počítat veverky, přecházející most přes silnici. Most - lávku spíše. A nebo nevím, jak přesně to nazvat. My jsme ale viděli veverku už před tím, než jsme k lávce došli a byla krásná. Spočítat ty přecházející nebyl problém. Jen jsme tak přemýšleli, že by nás zajímalo, zda to ty veverky chápou. No budeme doufat. pro nápovědu jsme si došli v celku rychlým tempem. Ale najít první mikro keš, tak to jsme opravdu nedávali. S Martinem jsme se ujistili již několikrát, že souřadnice nás vždy zavedou na místo, kde keška je. Přesto jsme pobíhali po okolí, jako veverky shánějící oříšek spadlý ze stromu a zakutálející se bůh ví kam. Až jsme to chtěli vzdát - ZASE!!!
Sedla jsem si na zem, opřela se o strom a pozorovala mé blízké, jak cupitají po místě námi nalezeném a v hlavě omílala otázky. Kde je? Kde je? Až jsem zvedla oči a koukla se. Dvě stejné věci a přeci, každá jiná. Zatáhla jsem a vrátila zpět. Nevěřila jsem. Já ji našla.:)
Byly tam souřadnice k finálce. Opsali jsme je a cupitali zase o kousek dál. Sluníčko svítilo, cestou jsme dostali chuť na přestávku a něco dobrého. Nejdřív ale povinnosti. Na místo jsme došli hned a rozprchli se. Došla jsem k tomu, koukala na to, sahala na to a odešla jsem. Prostě jsem to přehlédla a přitom to bylo tak jasné. Naštěstí jsem na hledání nebyla sama a tak jsme tentokrát nalezli celkem rychle.:) Radost byla veliká, tahle cesta za krabičkou mě zatím asi bavila nejvíc, kdybych mohla dám jí bod. Takhle vím, že se těším až ji půjdu s ToMiKri, LiLu*MaJa a Alias Kačenkou:) A budu se koukat, jak se nad tím trápí a baví zároveň:)
Po mňamce se šlo dál. Další povedená cesta přes naše krásné město, zajímavě pojatá. Památníky jsem nikdy neviděla a to kolem nich chodím denně. Počítali jsme a došli až do cíle a zase ZASE hledali. No jo, když někdo kouká jen na jednu stranu.:-D ještě že mám toho svého geomuže.:) Ale štve mě, že lidi jsou tak zvědaví. Div si krky nevytáhnou do velikosti žirafy, jen aby viděli, co to tam ti divní dva s těmi dětmi dělají? našel Martin, schovka výborná a nápověda perfektní.
Celý den byl díky těmto kešulým jedním z těch milejších v Sokolově. Moc za ně děkujeme.