Naše cesty za keškami

[jitumar-blog]

Sokolovská náměstí, Staré a Růžové

Psal se den 20.5.2013 a my jsme se konečně dostali také do našeho města. Krabičky skoro za barákem a my je tam necháváme ležet ladem.:-) Myslím, že je čerstvě obnovili.:-) Nejdřív jsme se vydali na Růžové náměstí. Hint byl magnet hned z kraje.:-) To bude brnkačka... No na místě jsme byli asi třikrát. Nepodařilo se nám najít. Byli jsme slepí, a moc se nám tam nelíbilo. Až jsme si požádali o radu, ostudně, ale už se nám na to místo nechtělo vracet. Našli jsme hned a po hořkém zklamání, že jsme sami nenašli, vydali jsme se na náměstí staré. Tam už to byla brnkačka spojená s procházkou po cyklostezce, kolem bezdomovců.:-) Místo známe dobře... Našli jsme hned, odlovili a utíkali zase domů...

[jitumar-blog]

Svatošské skály

19.5.2013 Ten den bylo krásné počasí, napadlo nás projít se na Svatošské skály. Dlouho jsme tam nebyli a neměli jsme už představu o délce pochodu. V závěru nám to samozřejmě nevadilo. Procházka je to vskutku krásná. Jen s dětmi se musí dávat pozor na cyklisty a občas na nějaké to projíždějící auto. Došli jsme na místo a byli ohromeni, skály jsou krásné a stojí za pohled. Zjistit pár informací do Earthky nebylo, tak těžké a vyfotit se byla jen otázka času.:-)  Krabičku svatební průvod jsme objevili v klidu a pohodě, byla bokem a v krásném příjemném stínu.:-) Víc neprozradím, jeďte se tam podívat.:-)

tavu

[jitumar-blog]

Hadovo bláznivé Wherigo, Zámecký dub v Chlumku, Svatá studánka v Chlumu sv. Máří

čím začít, asi tím čím jsme předešlý den skončili (15.5.13) a ten následující začali. Hadovo bláznivé Wherigo. pro mě, jakožto milovnici adventur, prostě super Keš, strašně mě to bavilo. A je mi strašně líto, že nejbližší další wherigo v okolí je až v Německu. No alespoň tohle jsem si mohla pořádně užít. Opravdu super vynález. Chodili jsme sice dokola centrem Sokolova, ale opravdu mi to nevadilo, lepší než lítat po úřadech.:) Krabička samotná pak byla jednoduchá, trochu mě vylekalo, že ji střežil pavouk, ty já moc nemusím, ale naštěstí jsem s sebou měla zase toho mého hrdinu Martina, a ten krabičku vytáhl beze strachu. Hned po Wherigu jsme se vydali do Chlumku, přešli houpací most a vydali se do příšerného kopce, abychom zjistili, že na jeho vrcholu stále není konec.:) K Dubu samotnému to nebylo už daleko. horší bylo najít lípu mezi olšemi, prostě mají podobné listy. Nakonec jsme lípu objevili a měli opět radost.:) Třetí a konečná zastávka a možná také nejkrásnější, byla v Chlumu svaté Máří. Kde jsme zastavili 200 metrů od místa a táhli se přes louku a čekali, co se za svatou studánkou bude schovávat. Nevěřili jsme svým očím, když jsme viděli to nádherné místo, pod loukou v lese. Neuvěřitelná krása. Doporučuji všem navštívit.:) samotná krabička, pak opět byla lehká. Zaradovali jsme se rychle a pak jsme se jeli stejně tak rychle nadlábnout.:) Už nám po té cestě opravdu vyhládlo...:)

[jitumar-blog]

Sokolovska namesti - 3. Namesti Budovatelu

Dneska jsme se rozhodli sednout si do Henriety na něco dobrého, pršelo. Ale od kešky, kterou nedávno obnovili jsme byli asi 160m. Takže jsme se za ní vydali. Nějak nám blbnuly souřadnice, ale jak jsem již psala do logu logickým uvážením jsme místo našli, přísahám, že jsem ho celé ohmatala. A ještě si dělala legraci, že to snad zase nebude nano.:) No jasně že byla. Na to šel Martin, vše ohmatal. Do toho mu říkám, že už jsem tam byla a nic tam není. Fakt jsme to nevzdávali. Ale nakonec už byla zima a radši jsme si řekli, že půjdeme. Když v tom slyšíme našeho malého, jak volá. "Mám to." A když jsme se otočili byl na místě, na kterém jsme hledali a prostě ji držel v ruce. Nechápu to. Je to náš malý šikula a obrovský pomocník, snad také budoucí kačer.:) Snad ho to nepustí.:)

[jitumar-blog]

Skalky skřítků

měla to být rychlovka.:-D Nejdříve jsme zastavili u cedule, která příběh skřítků popisuje, byl tak krásný, že jsem u něho skoro brečela, ale to je asi normální?:-D No svítilo sluníčko, tak jsme vyrazili a zjistili, že je to 2,5 km stoupání, už jsem tam párkrát byla, ale jako prcek, nepamatuji si. A tak jsme stoupali, což byla pro mě brnkačka.:-D Ufuněnec. V polovině velikého kopce začalo lejt, ale když říkám lejt, tak myslím jako z konve. Pršelo šíleně. Okamžitě jsme promokli na kost. Ale neotočili se, přidali jsme do kroku a nějak jsme tam tím bahnem došli. Ke skalám skřítků, jsme ale nedorazli všichni, bylo to kluzké a náš nejmladší se bál, tak jsme ho netrápili, však jsem měla foťák a fotila jsem.:) Moc jsme si okukování chodbiček užili s mojí maminkou. A pak se honem vrátili za klukama. "Našli jste?" ptáme se. Pak jsem jen otočila hlavu a v okamžiku, kdy kluci říkali, že ne, ale že je něco napadlo jsem odešla a našla.:) Takže jsme měli radost, rychle zalogovali a pospíchali zpět, aby nás nechytl další liják. Dole jsme byli kupodivu rychleji..:-D a cestou jsme se mohli kochat výhledem až  na Karlovy Vary, konečně totiž bylo něco vidět a opravdu to stálo za to. No a nám se píše 30. Děkujeme

[jitumar-blog]

Putování Karlovými Vary

No putování to sice nebylo, ale hezky od začátku. Jeli jsme na narozeniny kamarádky malé princezny a cestou domů jsme si usmysleli, že bychom si , už tak hezky prožitý den, mohli ještě trochu víc zpříjemnit. Nastartovali aplikaci a vydali se cestou pro kešku nazvanou na Kraji na kraji. Věděli jsme, kam jet, takže krátká procházka přes areál Krajského úřadu byla maličkost, navíc jsme objevili jedno schované hřiště a moc hezký malý parčík.:) Opravdu pěkné místo. Musím uznat, že tady se peníze investovali dobře. Škoda, že to je míň pro lidi, když je to tak z ruky. Ale aspoň se to tolik neponičí. Místo, kde byla krabička uložena jsme objevili hned, jen to dolování, to bylo něco. Ale vydolovali jsme a mohli jsme se vydat dál. dalším cílem byla Lípa v Tuhnicích. O té jsme také věděli, kde je.:) Tohle je krásný strom, jen to okolí. Fuj. No občas se při cestách za keškami přesvědčíme o lidské bezohlednosti, a o lidech, kteří zřejmě neznají popelnice, sběrné dvory  a slušné vychování. na druhou stranu je to dobré poučení pro malé děti. Protože, když mají rádi přírodu, jakože náš Matýsek má. Tak pak je mu líto hodit na zem malý papírek, když vidí, jak lidi umí huntovat. Ještě aby mu to aspoň vydrželo a taky aby lidi dostali rozum, ale dost o zahořklých vzpomínkách. Strom je nádherný a skrýš je jasná.:) Jen to dolování.:-D To jsme si velice užili, potřebovali jsme jen trochu nápad.:)Odlovili i když kolem neustále někdo chodil a vydali se dál. Ten den poslední Vysoké napětí, tam jsme se prošli trochu bláta, namočili si nohy a drali se křovím.:) ale opět radostně zajásali, když to nebylo zbytečné. malý objevitel objevil a tak se radoval o to víc ze svého již druhého nálezu.:) Opět moc děkujeme za pár bodíků a těšíme se na příště.:) Ten den se psalo 11.5.2013

[jitumar-blog]

Sokolov rekultivace dolu Gsteinigt

Velkou, převelikou radost, nám udělala obnovená keš u nás u rybníčka, kam chodíme s psíkem na procházky. Ještě ten den po Sokolovských památkách a výletu na Bernard, jsme si pro ni prostě museli dojít. Nápověda magnet, to bude brnkačka. Ha ha ha. Kam nás to ty souřadnice zavedli? Po nějakém kovu ani památky. Hm. A tak jsme pořádně četli logy. A hned bylo jasné, že nemáme hledat nic kovového. Martin našel docela rychle a schovka nás mile překvapila. Někdy mě pozitivně udivuje, co jsou lidi schopní vymyslet. Klobouk dolu za to i jakou si s tím dají práci. Opravdu šikovné "zabalená" až tak moc dobře, že jsme nepochopili časté krádeže a ničení. Nechápu, jak to někdo mohl najít, jen tak bez souřadnic a nápověd. Ale důležité je, že je obnovená a moc zábavná a na místě, kolem kterého chodím skoro denně. Vždycky si vzpomenu. Moc děkujeme. Kéž by jich kolem baráku bylo ještě víc.:-D

[jitumar-blog]

Poklad svatého Bernarda aneb jak nás to trklo už doma.

No, kdo zná Bernard věděl by, ale zjistili jsme, že se najdou i lidi, kteří to neví. Keš jsme pročítali doma a opravdu hned nám bylo jasné, kde bude poklad zakopán. Ovšem přijeli jsme na místo a poctivě vše počítali a zjišťovali, však to neděláme z povinnosti, ale pro zábavu. Ono se to stejně hodilo.:) Jenže jsme si všimli tří dalších, no asi vypadáme vždy také, tak moc nenápadně, ale je pravdou, že kdybychom nevěděli o co jde, tak si jich asi nevšimneme.:) Protože kolem bylo hodně lidí, rozhodli jsme se ke skupince nehlásit, abychom nevzbuzovali podezření, začalo pršet, tak proč si nejít sednout na něco dobrého ke svačince.Třeba smažák s hromadou hranolek. Jo dobrá odpolední svačinka. Posilnila a my se mohli pustit do pokračování. Zmíněná trojice ne a ne se odhodlat, akorát nám potvrdili, že jsme se s krabičkou nemýlili. Ale raději jsme jeli nejdříve na Zámeček Královské poříčí, což nás zavedlo o kousek dál, na hezké místo avšak odlov byl jednoduchý a docela hodně rychlý. Nikde ani noha, tak jsme si to užili. No a po zalogování, byl čas vrátit se hezky zpět na místo činu.:) Vlezla jsem hezky pro krabičku jen s tužkou v ruce, ale kód, který jsem potřebovala nefungoval, a sakra. Okamžitě jsme povolali akci B, Martin utíkal do auta pro notes abychom zjistili, že heslo mnou zadávané, souhlasí s heslem námi zapsaným. Někde je chyba. Martin zasáhl, pootočil čísílkem a bylo. Poklad byl náš. Akorát jsme již neměli moc času se pořádně rozkoukat, zalogovali jsme a utíkali, aby nás nikdo neviděl. Uff. Ale bylo to opravdu zajímavé a moc hezký zážitek. A opravdu, dle nápovědy, trklo nás to.:)

[jitumar-blog]

Sokolovské památky

Tohle měla být rychlovka, zdálo se. Prošli jsme staré náměstí a poctivě vše počítali. Abychom na konci zjistili, že nás souřadnice vedou zase nějak moc daleko. Ciferný součet všech úkolů měl dát 48 nám dal 61. A sakra. Byli jsme přesvědčení, že nás to vede někam úplně jinam a tak jsme zabalili kufry a jeli na další výpravu. Po té jsme se vrátili. Museli jsme. byli jsme zvědaví a tak jsme prošli staré náměstí znova a zjistili pár chyb. Super. Ale výsledek byl 52. Souřadnice nás vedli na to stejné místo, jako předtím a tak jsme si řekli, že za to nic nedáme, když to zkusíme.:) Octli jsme se uprostřed ničeho obklopeni vším možným:) A našli, hned. Asi 3 minutky. Že bychom už měli trochu zkušenější oko?:) Přeci jen 26 keší na našem účtě je už hezké číslo. Keška byla skvěle schovaná a našel ji náš sedmiletý geosynek.:) Měl obrovskou radost a my také, čím více ho to bude bavit, tím  více budeme moci organizovat cesty za krabičkami. Bez protestů.:)) Blíží se nám léto a takové výlety se budou hodit. Jak říkám dokud budu moct, tak budu hledat jak divá. Pak holt bude krátká pauza. Alespoň pro mě.:)

[jitumar-blog]

Památník turnerům padlým v I. světové válce

Dnešní druhá. O pomníčku jsme věděli díky našemu geokešování po Sokolově.:) Takže jsme nepotřebovali ani souřadnice a GPS mohla odpočívat. Výpočet byl jednoduchý a nález také. Jen nám bylo líto, že je na takovém místě, tak málo maskovaná. No ale radost udělala, to je jasné.

[jitumar-blog]

HARD

Tady jsme asi přišli o rozum.:) hledali a hledali a hledali a ne a ne najít. Prošli jsme všechno, dokonce i to, co se netýkalo nápovědy. Pootevírali všechna okna. Martin lezl po židli aby všude dobře viděl. A nic. Jediné, co jsme měli z první návštěvy byl jen krásný výhled, a nový zážitek, protože jsme ani netušili, že se na hardku dá jít.:) Byla prostě zamčená. Klíče nám ale půjčili na policii jen na občanku, takže opravdu nebyl problém, se za touhle nano vydat.:) Ale šli jsme domů zklamaní. Kolem nás kdo psal, nikdo nenašel, opravdu divné. Až před pár dny dorazilo, že vyměnili zaplněný logbook. Tak jsme se tam vydali znova. Znova na policii, znova do schodů, a znova do stejných míst a našli, hned.:) Měli jsme radost. Naše 21. A dnešní první z krásných 6ti..:) 

[jitumar-blog]

Kostel sv. Kunhůty

Tady není moc co spát. doporučuji zastavit v Těšovicích a přejít houpací most, hlavně děti by takový krátký výlet mohl bavit. Cestou po nedokončené cyklotrase jsme tam byli hned. A Kešku našli velmi brzy.:) Bez  práce, bez námahy, takový rychlý geobodík.:) Za který děkujeme. Už je nám totiž krásných 20.

[jitumar-blog]

Kamenný most do nikam - Karlovy Vary

Dnešní malinké zklamání. jeli jsme kolem, tak proč se nezastavit. Místo nás okouzlilo a úkoly bavily.:) A pak jsme počítali. Odpovědi, jsou tak jasné, muselo to být správně. Někde, ale byla chyba a tak nás souřadnice zavedli do lesíka plného podpapíráků, spálenišť, drátů a kabelů, lahví, hadrů, špíny a bordelu. Až to člověka zamrzí, že jsou lidé tak bezcitní. vrátili jsme se zpět a počítali znovu. Všechno stejné. Nevím, kde jsme udělali chybu. Všechno bylo tak jasné. Rozhodli jsme se jet domů, tedy po prozkoumání okolí. Zklamaní, z místa a že se nám zas nezdařilo. Martin si ale na poslední chvíli všiml jedné zastávky. A tak jsme se vrátili a hledali, Martin našel. Šikulka náš, byla to nápověda k ulovení keše. Tu jsme pak ulovili v celku rychle. Jen jsme do teď nepochopili hint - trhni. Protože nebylo čím, kde jak? Asi nám to nikdo neřekne. Z tohoto dne jsme byli trošku zklamaní. Keška mohla být zajímavá, ale to prostředí, ta zvláštní nápověda a výpočet, ve kterém jsme se spletli, ale i kdybychom se přetrhli jiná čísla bychom nevydolovali. Každopádně i tak jsme za ní rádi.Popostrčila nás až na krásnou 19. Děkujeme.

[jitumar-blog]

Sokolov zámecký park-Husovy sady + památníky Vítězslava Eibla

Od rána bylo tak nějak pěkně, a tak jsme si naplánovali vícero kešulí po okolí našeho bydliště. Byli to krabičky, na které jsme měli už delší dobu políčeno. Ale z časových důvodů prostě nešlo jít hledat.

Mysleli jsme, že jich zvládneme víc.:-D To bych, ale asi nesměla jít já. No už  prostě potřebuji více pauziček. Ale myslím, že jsme si to náramně užili. V parku Husových sadech a u zámku, jsme prošli samozřejmě několikrát. Ale tolik času samotného, jsme v něm jisto jistě nestrávili nikdy. Podotýkám, že procházka nám zabrala 5 hodin. Park jsme tedy prošli křížem krážem a poctivě počítali cedule a metry na nich zaznamenané. V úkolu bylo počítat veverky, přecházející most přes silnici. Most - lávku spíše. A nebo nevím, jak přesně to nazvat. My jsme ale viděli veverku už před tím, než jsme k lávce došli a byla krásná. Spočítat ty přecházející nebyl problém. Jen jsme tak přemýšleli, že by nás zajímalo, zda to ty veverky chápou. No budeme doufat. pro nápovědu jsme si došli v celku rychlým tempem. Ale najít první mikro keš, tak to jsme opravdu nedávali. S Martinem jsme se ujistili již několikrát, že souřadnice nás vždy zavedou na místo, kde keška je. Přesto jsme pobíhali po okolí, jako veverky shánějící oříšek spadlý ze stromu a zakutálející se  bůh ví kam. Až jsme to chtěli vzdát - ZASE!!!

Sedla jsem si na zem, opřela se o strom a pozorovala mé blízké, jak cupitají po místě námi nalezeném a v hlavě omílala otázky. Kde je? Kde je? Až jsem zvedla oči a koukla se. Dvě stejné věci a přeci, každá jiná. Zatáhla jsem a vrátila zpět. Nevěřila jsem. Já ji našla.:)

Byly tam souřadnice k finálce. Opsali jsme je a cupitali zase o kousek dál. Sluníčko svítilo, cestou jsme dostali chuť na přestávku a něco dobrého. Nejdřív ale povinnosti. Na místo jsme došli hned a rozprchli se. Došla jsem k tomu, koukala na to, sahala na to a odešla jsem. Prostě jsem to přehlédla a přitom to bylo tak jasné. Naštěstí jsem na hledání nebyla sama a tak jsme tentokrát nalezli celkem rychle.:) Radost byla veliká, tahle cesta za krabičkou mě zatím asi bavila nejvíc, kdybych mohla dám jí bod. Takhle vím, že se těším až ji půjdu s ToMiKri, LiLu*MaJa a Alias Kačenkou:) A budu se koukat, jak se nad tím trápí a baví zároveň:)

Po mňamce se šlo dál. Další povedená cesta přes naše krásné město, zajímavě pojatá. Památníky jsem nikdy neviděla a to kolem nich chodím denně. Počítali jsme a došli až do cíle a zase ZASE hledali. No jo, když někdo kouká jen na jednu stranu.:-D ještě že mám toho svého geomuže.:) Ale štve mě, že lidi jsou tak zvědaví. Div si krky nevytáhnou do velikosti žirafy, jen aby viděli, co to tam ti divní dva s těmi dětmi dělají? našel Martin, schovka výborná a nápověda perfektní. 

Celý den byl díky těmto kešulým jedním z těch milejších v Sokolově. Moc za ně děkujeme.

[jitumar-blog]

# 2 - 12.55.000 - OLSOVA VRATA - LIPA - KOSTEL A..

Dneska jsme si přes nepřízeň počasí udělali super výlet do Karlových Varů na Letiště. Mělo přistávat veliké letadlo a nejen to. Na letišti pracuje náš strejda, jako hasič, a po odletu letadla vyjel s hasičským vozem a ukázal, co všechno to šikovné autíčko umí. Radost kluků byla veliká. No jo, ale co mi dospělí, nám se sice všechno tohle také líbilo..:) Ale když už jsme tam, zajiskřili nám očka po kešce v Olšových Vratech. Měli jsme s sebou dva malé šikovné kačery, mojí ségru Míšu a švagra Toma.:) Také se do kešování vložili a proto byl cíl jasný. Občas popršelo, občas vysvitlo sluníčko, ale procházka to byla velice milá a bihužel trochu  krátká. Jsme zvyklí i na delší multinky.:) Ale nedá se říct, že by nás nebavila. Míša měla všechno rychle spočítané a tak na nás za chvilku volala, že už loguje. A my pomalejší vzadu, jsme se dneska vyjímečně, jen přidali.:) Ale bylo to fajn.:) Od kešky jde opět krásně pozorovat letiště a proto doporučuji, jako rodinný výlet.:) No a my si píšeme 16 bodů. A kdo ví, co přinese bouřka, že by dalších pár bodíčků následující den?:)

[jitumar-blog]

Loketské pevnosti

V Lokti jsem byla už několikrát, ale ne na tak krásném místě, jasně procházení se po pevnostech, bylo takové zmatené, vzhledem k tomu, že jsme se řídili souřadnicemi a občas jsme si pobloudili.:) Bylo to ale moc zajímavé, hezké a poučné. Až na ty schody. To je něco, co už opravdu nedávám, ještě, že mám s sebou vždy dva takové siláky a ti mi hodně pomáhají:) za chvíli mě, ale asi budou muset nosit na zádech.:-D Procházka byla opravdu nádherná, moc jsme si to užili. Vše jsme našli, velkou rotundu, malou rotundu, novou rotundu, kašnu, pítko, školní jídelnu i Bílého koně. Jen ne mikro kešku s posledním chybějícím číslem. Bohužel, ale píše se, že ji občas někdo sní, tak nevím do čeho je zabalená.:-D, ale právě proto, bylo náhradní řešení a to nám pomohlo. Jen jsme nemohli uvěřit, že závěrečná finálka je na místě, které jsme našli. Bohužel jsem tam nemohla ani já, vzhledem k náročnosti terénu a mému malému batůžku, o který se musím trochu víc starat a Matýsek nemohl také, ze stejných důvodů, jen bez batůžku ve předu, ale na zádech.:) bylo to prostě nebezpečné a proto patří naše veliké dík, tomu nejstatečnějšímu hrdinovi naší rodiny a to je Martin, manžel, tatínek a tatínek budoucí, nasadil za kešku svůj život a když se s ní objevil, měli jsme velikou radost a byli jsme na něj náležitě hrdí. Píše se číslo 15. Zatím v té naší malé rodinné soutěži vedeme.:-D Ale o tom až později....:)

[jitumar-blog]

14.

číslo čtrnáct je bez fotky. Ne že by jsme si nechtěli zvěčnit každý okamžik z našeho nového zájmu, ale tentokrát by to opravdu mohlo lecčemu napovědět. Souřadnice kešky WWW se musejí najít. Hledání bylo zábavné, avšak pro mě s hranicí, nebýt Martina, určitě bych se ke konečným souřadnicím nedostala.:) Ale hledání bylo originální a opravdu zábavné, to se musí uznat a určitě zkusit. Když jsme je dali dohromady, tak jsem zjistila, že krabička je opravdu za barákem, takže jsme čapli psa a šlo se. No a tam jsem zjistila, že bych bez toho mýho Martina, tu krabičku prostě nedostala. Byla na stromě (jak říká nápověda, takže nic neprozrazuji). Vysoko, jasně vylezla bych klidně až pro ni, ale nevím jak bych se dostala na strom, který má první větev ve dvou metrech, když mi dělá problém zvednout se ze dřepu. A to mám před sebou ještě tak dlouhou cestu. Každopádně ani jsem nemrkla a Martin držel krabičku v ruce. Obdivně jsem na toho svého muže koukala a pak mu říkala Tarzane.:) Zalogoval mezi větvemi  fialovým fixem.:) Kolem projelo spousty aut se spousty zvědavými mudly. Někdo na nás i troubil a tak nevím, zda to byl nějaký pohoršený důchodec a nebo kačeři, co tam byli nějaký ten čas před náma, ale ať to bylo, jak chtělo. My máme krásných 14 bodů. Už aby se nám to zakulatilo. Těšíme se na další výzvy, alespoň do doby, kdy dám trochu té pomalé chůze.:-D