#jmls

[lucerojara31]

Hay amores que no son para ti y hay amistades en las que prefieres huir

[muchaslegracias]

Jak jsem na to vlastně přišel

„Ahoj, ano, já jsem racionální, díky za optání a hezký den.“ Takhle bych se mohl představovat vlastně každému, kdo ještě neměl to štěstí (smůlu?) se seznámit se mnou. Přátelé a známí autorovi jistě dají za pravdu, že překvapení a nepromyšlená rozhodnutí vskutku nepatří mezi jeho oblíbené kratochvíle. Nasnadě je tedy otázka: „Proboha, proč Kostarika?“ Stručná odpověď zní: „A proč ne?“ To se zdá nedostatečné, viďte? Tak zde je odpověď úplná.

(Někdy v polovině psaní mi došlo, že tenhle příspěvek bude pekelně dlouhý – ale snad aspoň trošku čtivý. Já se každopádně aspoň vypíšu. Psychoterapie nebo tak něco. Enjoy.)

Byl jsem člověk, který miloval plány. Harmonogramy, organigramy, timeliny, pětiminutovníky, všechno tak přesné, tak provázané, tak pěkné. Jenže pak do vašich plánů vstoupí životní realita a se svým typickým despektem je rozšlape, rozdrtí, spálí a zasype tunami jodizované soli. A to bolí.

Měl jsem veliké plány. Step by step, měsíc za měsícem, nejméně na pět dalších let. A selhal vlastně už první následný krok. Věděl jsem, že pátý ročník práv chci strávit v zahraničí, protože další sezónu v tuzemsku v plném pracovním a školním zápřahu bych už fyzicky ani psychicky nevydržel. Neustálé pendlování mezi Ostravou, Brnem a Prahou, řešení rodinných, pracovních i akademických problémů, to není k vydržení ani pro člověka, který vydrží jako pes – jako třeba já. Potřebuju změnit prostředí!

Naše fakulta a univerzita nabízí hned několik možností, jak vyjet na studijní pobyt do ciziny. Krom obligátního programu ERASMUS+ jsou to i bilaterální dohody. Ta na naší fakultě nejstarší a nejprestižnější je s chicagskou The John Marshall Law School a nabízí plně hrazený semestrální studijní pobyt. Hlásil jsem se tam už loni, ještě coby student 3. ročníku, a pohovor i závěrečný raut byly velice příjemnou zkušeností. O úspěchu jsem si tehda žádné iluze nedělal, starší mají logicky přednost. Coby čtvrťák jsem měl druhou a poslední šanci.

Další semestr bych pak strávil na Tenerife přes ERASMUS+ - s ohledem na svůj prospěch a bonifikace jsem se neobával, že by mi tato škola unikla. A budu tak na anglicky i španělsky mluvící škole. Jeden semestr ještě v akci, Kanárské ostrovy jako maximální relax.

Víte, k něčemu se zde přiznám. Byl jsem si úspěchem naprosto jistý. Byl jsem tak moc sebevědomý, tak moc jistý vlastním egem, vlastními znalostmi, dovednostmi, schopnostmi a zkušenostmi, tak moc jistý vítězstvím, že mne ani na chvíli nenapadlo, že by to mohlo dopadnout jinak. Odevzdal jsem podrobnou šestistránkovou (!) přihlášku se srdcervoucí životní sob story, plnou elokventních frází a obratů, plnou všech těch determination, ambition, dedication, responsibility & experience fláků, své po střechu natřískané CV, zkrátka vše, co americké univerzity přímo zbožňují. Na pohovoru jsem pak kupříkladu dopodrobna rozebíral negativní dopady absence konsensuálních republikánských senátorů jako Olympia Snowe z Maine na nynější fungování komory a americkou domácí i zahraniční politiku jako celek a jediné, na co jsem nebyl s to briskně a s profesionálním úsměvem zodpovědět, byl dotaz, jak bych v Chicagu trávil volný čas. Inu, upřímné „I am not familiar with such concept“ jsem říct nemohl, a tak jsem jen vykoktal nějaký nesmysl.

Úspěchem jsem si byl tak jistý, že jsem se převelice zaradoval, když jsem se na slavnostním rautu dozvěděl, že letos vyjedou hned dva studenti – paráda, aspoň nepojedu sám! Jsem zvědav, koho ke mně vyberou. A pak, pak nastalo vyhlašování. A moje jméno nepadlo. Nebylo ani první. Ani druhé. Nebylo ani mezi náhradníky. Nezaznělo vůbec.

Sedíte za stolem v Internacionalu, s oním profi úsměvem a vřelým potleskem blahopřejete vítězkám (kterým to samozřejmě přejete, protože nejste závistivá zrůda). A vevnitř se ve vás rozlévá jako ropná skvrna oceánem prázdnota a beznaděj. Žádné Chicago. Žádné Tenerife. Žádný velký plán. Vnímáte kradmé pohledy a šeptem sdílený úžas, že Mezenský to projel. Žádný velký plán. Žádný plán. Nic. Jen prázdno a tma. Zase. A všude kolem.

(Na tomto místě bych chtěl poděkovat Báře a Míši, kterým jsem se onoho večera na Skypu sesypal, za jejich podporu, účast a vstřícnost. Díky, díky moc! Netuším, co bych si bez vás tehdy v noci počal.)

Trvalo to ještě celý další den. V hlavě si neustále přehráváte, kolik jste toho pro váš skvělý velký plán obětovali, kolik času, úsilí, energie, emocionálních investic to stálo, co všechno jste si museli odepřít, a přesto to nestačilo. Rozvířený kolotoč dříve nevídaných pochyb rotuje mozkovnou a naráží do spánků a kvílí, co jste ještě měli udělat? Co ještě navíc? Kolik ještě toho mám obětovat?! Nejhorší přitom je, že úpěnlivě nechcete být za zahořklého zoufalce utápějícího se v návalech zhrzené sebelítosti. Ale najednou vás ta temná beznaděj přemáhá – ale přemoci nemůže a nesmí, máte přeci povinnosti a zahrabat se před světem v provizorní pillow fort fakt není řešení.

Kde je tedy ono „díky, já jsem racionální, díky za optání“? YouTube vám servíruje tu nejdepresivnější muziku a vy při šestnáctém poslechu uhrančivé balady Stana Smithe „Stay With Me“ nakonec docházíte k závěru, že je načase vzít si k srdci jedny z veršů textu:

„Why am I so emotional? No, it's not a good look, gain some self-control.“

Tak jo. Žádný velký plán není. A nebude. Velké plány nefungují, protože život podle plánu prostě nejede. Klik, klik, klik. Obejdu se i bez plánu. Centrum zahraniční spolupráce Masarykovy univerzity. Potřebuju změnit to prostředí. Hm, meziuniverzitní dohody. Tak do Chicaga nepojedu, no. Vyhodí mne dveřmi, přilezu oknem. Mají přijímací řízení otevřeno ještě měsíc. Trocha administrativy navíc mne nezabije. Motivák, doporučující dopis, transcrip of records. Zařídím se jinak, jako ostatně v životě už tolikrát. Dávají stipendium. To by přece vůbec nemuselo být od věci – na ERASMUS+ můžu jet i přeci někam jinam. Seznam zemí. Rusko ne, zima. Asie ne, nezájem. Izrael ne, sem tam bomby. Státy, Kanada a Austrálie ne, moc draho. Brazílie ne, neumím portugalsky. Mexiko ne, drogové gangy. Kostarika… a proč ne?

Ano, přesně tak. Proč vlastně ne? Jdeme podat přihlášku. A upřímně, Chicago nebo San José? Já mám jasno.

Moje první skutečně spontánní rozhodnutí v životě. Snad to bude stát za to.

[mznaturalglam-blog]

@sameolsix 🎓🎉🎉🎉 Congratulations!! #JMLS #lawgrad #attorneyinthemaking

[coopteachesmath]

View this post on Instagram

#TBT last year I participated John Marshall Law School's Legal Education Access Program - Pre Law Summer Institute. It was an AWESOME experience. It was an one week journey into law school. I took Property Law classes with a following exam, gave oral arguments before mock judges, understood law admissions, took #LSAT prep classes, toured #Chicago,met a lot of wonderful people and so much more. If I had the chance, I would do it all over again. It got me really excited for law school. I CAN'T WAIT!!! (Sorry I didn't take more pictures, I was very busy and...still fat) #JMLS #blackandeducated #TeamEducation #TeamExcellence #LawSchool #BlackLawyer #GoingToTheNextLevel (at The John Marshall Law School)

[gossipdepartement]

Jet 708354 JML-S Adjustable Mini Lathe Stand

Floor Stand for Jet Mini Lathe 1014

Binding:Tools & Home Improvement

Brand:Jet

EAN:0662755260339

Feature:Strong and sturdy lathe stand for use with the jet mini lathe

Feature:Adjustable height accommodates all wood turners

Feature:V-style leg design…

View Post

[threatsinc]

My Approach #JMLS (at John Marshall Law Library)