Smrt a dívka
100 % jsem dala Kostičasu, 100 % jsem dala Vidořádu… Umíte si představit, jak vehementně jsem si nedočkavostí ohryzávala ruce před vydáním The Song Rising? Rozhodla jsem se tedy odolat touze přečíst 3. díl na jedno nadechnutí a rozložit si čtení do více dní, abych si ho mohla náležitě vychutnat. A už to nikdy neudělám, bylo to kravina.
Paige se na konci minulého dílu stala kmotryní Syndikátu a zjistila, že oním tajemným zrádcem první rebelie v Šeolu byl Jaxon. Ten se po fiasku v Kruhu růží vrátil do otevřené náruče Nashiry Sargasové, zatímco Paige založila Vidořád a vidoucí rozdrolila do vojenských buněk, které se chystají na válku se Scionem. Ten však přichází s přenosným Senshieldem, který dokáže detekovat stále vyšší řády. Vidořád se stahuje z ulic a zamíří do tunelů pod Londýnem, Paige a nejužší vedení však vyráží na cestu, Senshieldy je třeba zničit.
When you dream of change, it shines bright, like fire, and burns away all the rot that came before it. It's swift and inexorable. You cry for justice, and justice is done. The world stands with you in your fight. But if there was one thing I had learned in these last few weeks, it was that change had never been that simple. That kind of revolution existed only in daydreams.
Už teď vám můžu říct, že The Song Rising nedám 100 %. Proč? Zatímco první dva díly byly samy o sobě skvělé, představovaly nová místa, postavy, i řadu zajímavých informací o vidoucích, The Song Rising tímto způsobem nefunguje. Je prostě pokračováním stojícím na pevných základech z minulých dílů. Ano, máme tu tři nová prostředí (londýnské stoky a další dvě citadely ve Velké Británii), ale jejich potenciál je jen okrajově využitý. Byla jsem hodně natěšená, když se za Vidořádem zaklaply poklopy londýnských kanálů, a nesmírně zklamaná, když prošli pár chodbičkami, ukryli se v nějaké díře a za chvíli běžel příběh úplně jinam. Ani citadely a gangy vidoucích v dalších městech nepoznáte tak detailně, jak byste si přáli, většinou se totiž budeme s hlavními hrdiny schovávat v různých konspiračních bytech, ze kterých se dělají unáhlené partyzánské výpravy do okolí. Ale víte co? Já to Shannonové odpouštím, protože to přece jen byla nutná příprava na 4. díl, který přinese to, co autorka slibovala v nedávných rozhovorech – přeplujeme La Manche a podíváme se dál.
Když odhlédnu od toho, že The Song Rising z hlediska rozvoje univerza nepřináší mnoho nového, musím přiznat, že autorka píše pořád líp a líp. Perfektně zvládnutá akce, realistická zápletka, která nevylučuje chyby, přešlapy, pochybnosti a nečekaná úmrtí. Z průšvihů se postavy hrabou jen horko těžko, nikdo tu nemá jasně navrch, rebelie není jednotná a vidoucí bojují mezi sebou, prekérní situace tu nezachraňuje nějaký Deus ex machina. Paige se jako charakter vyvíjí velice přirozeně, stejně tak ještě naplno nevyužila svůj dar – to je vlastně jedna z věcí, která se mi na celé sérii líbí nejvíc, žádná postava není „hotová“, pořád se všichni mění a překvapují. Co se naopak vůbec nevyvíjí, je vztah Paige a Strážce. Tentokrát trochu zavazel a všechny ty společné scény byly tak nějak… divné. Chvíli spolu, chvíli od sebe, i tady je jasně cítit příprava na 4. díl.
Samantha Shannonová ve 3. pokračování The Bone Season trochu zaškobrtla, ale pořád je to top kniha, pořád ji řadím vysoko nad všechny ostatní. Jedinou konkurenci má totiž autorka sama v sobě, a tak si The Song Rising vyslouží vysoké 90% hodnocení. Kdybyste totiž nečetli jedničku a dvojku, dáte jí stovku.
Hodnocení: 90 %
P.S. Zapomněla jsem Shannonové vypsat diplom za to, jak v příběhu pracuje s hudbou. Pusťte si ke čtení recenze Smrt a dívku od Franze Schuberta.
P.S.S. Už víme, kde je duch Jacka Rozparovače. Chudák Didion.