#krchovsky

[kmblx-issues]

“Všechno je jako dřív; jen trochu jiné.” —  J.H. Krchovský

[kmblx-issues]

"Živý a krutý sen vzbudil mne nad ránem: jen jsme se míjeli ... Sen o mém bolu - tys byla vlaštovkou, já starým havranem nad jedním světem, a nikdy ne spolu. "

—  J. H. Krchovský

[smutnedievcatko]

Bylo mi dneska tak smutno z mých vlastních slov jimiž furt naříkám, jak žiju stěží tak jsem si v podvečer zašel sám na hřbitov abych si upřesnil, co je to Nežít

Chodím a přemýšlím; přituhlo, stmívá se nemám se k odchodu, postávám před branou a koukám se strachem na vločky ve vlasech jestli v nich roztají, anebo zůstanou

Slyším však hrobníka: „Hej, pane, zamykám mrtví chtěj taky spát, běžte už domů!“ poslušně odcházím, proboha, ale kam?! vracím se k aleji hřbitovních stromů

- J.H.Krchovský (Valčík s mým stínem, 1982) 

- toto je nová láska!

[gracecalime]

Na dobrou noc 😇📖 #prase&činky #krchovsky #poems

[rouge-minerai]

___

[pismena]

Dnes jsem si koupil květináč a zasadil pažitku Děkuji, Bože! Není zač… dnešek byl plný zážitků.

J. H. Krchovský

[mesmerizing]

Na samém konci temné chodby v tunelu pod městem kde jsem nikdy nebyl za dlouhou řadou vytlučených světel zmítán průvanem a zimnicí potmě a poslepu narazil jsem na zeď z betonu a ze střepů na hluboký a ztvrdlý otisk své tváře... na opačném konci zaslechl jsem s ozvěnou vzdálený nářek a já zjistil že nejsem tady ale za stěnou že nejsem odlitkem ale formou že nejsem uvnitř ale vně jsem zazděnou zatvrdlou šlápotou hlubokým otiskem mě

J. H. Krchovský

[hirea]

Dům ve tmě, v domě tma, dům na samotě a ve tmě já, a ve mně tma; sám v domě na klíně chovám týden mrtvé kotě zemřelo steskem, asi dva dny po mně.

(J. H. Krchovský)