#livingingreece

[chterzidislawoffice]

Residence Certificate for EU Citizens in Greece: Successful Issuance for Our French Principal

⚖️ In Immigration Law, small procedural details may substantially affect the outcome of a case.

From lawful residence status to administrative compliance and protection of residence rights, proper legal preparation remains essential.

📖 Our latest article presents a successful residence certificate case involving a French EU citizen in Greece and outlines important legal considerations for foreign nationals residing in the country.

👉 Read the full legal analysis here: [Successful legal assistance for obtaining a Residence Certificate for an EU citizen in Greece – Case study of our French principal]

[paulina-59-blog]

Heaven on my doorstep.. 😎☀️🏊‍♀️💙 #beachlife #swimming #summerishere #beach #livingingreece #heaven #lovinglife #blue #seasidelife #bluesea #workingathome (at Heaven Beach Bar) https://www.instagram.com/p/CPvn8YNlrpk/?utm_medium=tumblr

[reckopersky]

Když jsem seděla venku v parku, psala článek a jedla u toho toust se šunkou... jedna z těch koček, co chodí každý večer do místní taverny. Ty, co se živí dumpster divingem, nejsou takhle fotogenické...

[reckopersky]

Laiki: trh ve vedlejší ulici

Jednou z mých nejoblíbeněších věcí na životě v Řecku jsou místní trhy, kterým tu i cizinci říkají řecky “laiki”. Jako jediný český ekvivalent mě napadají farmářské trhy, ale tak to vypadá pouze z dálky. Na laiki totiž nakoupíte zeleninu a ovoce, které nejen že vypadá daleko lépe než v supermarketu, ale ještě k tomu je znatelně levnější. A hlavně, je to úplně běžná záležitost.

Ať bydlíte skoro kdekoliv, vždycky najdete jednou týdně někde poblíž půlku nějaké ulice plnou stánků s ovocem, zeleninou a občas i domácími potřebami či květinami. Zpočátku pro mě každé sobotní dopoledne bylo svátkem, kdy jsem si užívala krásně poskládané ovoce, pokřikování prodejců a přátelskou atmosféru. A taky jsem bývala pokaždé překvapená, že kilo pomerančů stojí opravdu jen šedesát centů Teď už je to běžná součást života, až je mi skoro líto, že si tu atmosféru užívám už jen tak obyčejně... 

[reckopersky]

Takhle to vypadá jeden blok od mého bydliště. Kostel ve stylu spíše ostrovním, skvěle funguje jako víkendový budík a nedávno jsem přišla na to, že ze strany je vchod dolů do jakéhosi nízkoprahu, kam se po škole schází místní mládež hrát fotbálek...

[reckopersky]

Řecky neumím říkat ne

Vlastně neumím řecké ano. To se totiž řecky řekne “ne”. Nedělám si srandu, klidně si to vygooglete, zní to úplně jako naše české “ne.”

Ne se řekne “óchi,” to používám celkem pravidelně, kdykoli se domlouvám někde v obchode lámanou řečtinou, rukama a nohama a oni mě nepochopí, tak se ohradím, “óchi.” Na souhlas ale radši kývnu hlavou, utrousím obligátní hm, a jinak neverbálně dávám najevo, že se trefili. Protože myslet ano a vyslovit ne, i  když vím, že ten zvuk tady znamená přesný opak, to zkrátka nedávám. 

[reckopersky]

Olivovníky a pomerančovníky (ten někdy příště) rostou i na ulici. Po měsíci mě to přestalo udivovat, ale hosté mi to nadšení z exotického občas připomenou. 

[reckopersky]

Jak se pozná podzim

Když žijete v zahraničí, sem tam se vám stýská po něčem (a taky po někom!) z vaší vlasti. Mě tu posledních pár týdnu neskutenčně chybí podzim.  Takový ten náš, kdy se stromy zbarvují, pak listí snášející se k zemi a procházky, kdy to šustí pod nohama... Tady to na první pohled vypadá, že se krom teploty od léta nic nezměnilo. Sama pro sebe jsem si tedy začla hledat, podle čeho se tu ten podzim tedy dá poznat. A zde jsou výsledky mého zkoumání: 

- Na trhu se přestávají prodávat nektarinky a začíná sezóna granátových jablek. - Na jindy vyprahlých kopcích se objevují stébla trávy poté, co poprvé od května zaprší. - Řekové začínají nosit bundy, já si přes tričko občas musím vzít sáčko.  - Hlavní turistický nápor polevuje, ceny v destinacích se dostávají do rozumných mezí (takže si můžu dovolit se konečně podívat někam na ostrov - i když popravdě, v tom hlavním turistickém návalu bych si to beztak neužila..). 

Teď už se asi pomalu chýlí ke konci, a zatím se zdá, že na něj bude navazovat období dešťů, kdy je v práci větší zima než venku (nemáme topení, ty tři měsíce přežijeme ve vrstvách svetrů), a jsem zvědavá, co dalšho zajímavého objevím. S pečenými kaštany se tu začalo už před měsícem.