No dobře, Řekyně nejsem ani trochu, i když si to sami Řekové občas myslí, ale na místní poměry jsem si za ten rok a kousek už zvykla. Ze svojí návštěvy doma tedy trochu odhaduji, co by u nás mohlo řecké turisty překvapit.
“Tak osvěžující zeleň! Tolik trávy a krásných košatých stromů!”
“Oni mi v restauraci nepřinesou vodu automaticky? A ještě si ji musím kupovat??”
“Proč všichni čekají na přechodu na zelenou?”
“Ta Praha má krásně čisté ulice a tolik zajímavých budov všude. Kutná Hora jakbysmet!”
“Ta okurka, rajče a paprika ze supermarketu nemají vůbec ale vůbec žádnou chuť. I když k tomu přidám řeckou fetu a řecké olivy (které v Bille mají :-) ), bude to mít k řeckému salátu na míle daleko.”
“Tady jsou superzorganizovaní, na všech zastávkách autobusu jsou jízdní řády a mapy městské hromadné dopravy.”
“Tenhle národ je asi z většiny v depresi, skoro nikdo se neusmívá, prodavači v obchodech nejsou moc přátelští, a přitom tu nemají takovou ekonomickou krizi...”
“Mají tu krásné kavárny, tady si s tím interiérem opravdu dají záležet. Ale chybí jim tu takový ten hlučný život přetékající do ulic, tady někteří okonce chodí do kaváren pracovat na počítači nebo si číst...”
“Třetí den v kuse prší. Jak je to vůbec fyzikálně možné?”
“Tatranky, tvarohové koláče a makové buchty, mňam!”
(To je tedy opravdu spíš výrok navrátivšího se Čecha ;-) který si užívá, co v Řecku nemají... popravdě, neumím odhadnout, jak by na české dobroty reagovali)
