#munjeong

[xqhro]

i miss my man

[ziptossglobalservice]

NO.648 115/115 MUNJEONG STATION FULLY FURNISHED SHORT-TERM AVAILABLE CLEAN DUPLEX APARTMENT

NO.648 115/115 MUNJEONG STATION FULLY FURNISHED SHORT-TERM AVAILABLE CLEAN DUPLEX APARTMENT

Fully furnished, short-term available rental studio apartment near Munjeong station Line #8 in Seoul . Clean, Spacious and managed by asset management company which has English speaking managers who can help you when you have a problem with the studio.

* 6 minutes to take a subway (Munjeong Line #8) * Well Furnished Duplex Apartment with Elevator * Amenities like CVS, Shopping Mall, and others…

View On WordPress

[black-gun-blog1]

Seokjin Kim

Jméno: Kim Seokjin Skupina: BTS Věk: 25 Postavení v gangu + Gang*: munjeong, obchodník s bielim mäsom Sexuální orientace: pansexuál  Povaha postavy: Sociopat s prvkami egoizmu. Inteligenčný kvocient nad 140, extrovert a cholerik, 

Příběh postavy: “The world around us is burning but we’re so cold…” Aj keď má Kórejské korene, nenarodil sa tam. Jeho cesta začala vo Švajčiarsku, meste Schwyz.  Rodičia boli obidvaja vysoko postavené osobnosti v Kórei a presne to bol dôvod prečo museli odísť, zmeniť identitu a začať od znova niekde úplne inde. To bolo obdobie pred vojnou. Keď vojna vypukla, Seokjin bol práve v Kórei, na návšteve u starých rodičov, alebo tak ich nazývali jeho rodičia. V skutočnosti to boli vysoko postavený psychológovia, ktorí mali za potrebu “kuchať” SeokJinov mozog, získať z neho informácie. Dalo by sa povedať že bol pre nich exemplár pre experimenty. Každé dni hodinové sedenia o tom istom, takže vojna bola pre Seokjina vykúpením.  Videl všetky tie hrôzy. Smrti. Prosby. Plač. Smrad zo spáleného mäsa. Všetky tieto faktory by človeka ovplyvnili no Seokjina nie. Fascinovalo ho to. Mohol niečo robiť. Už nemusel sedieť hodiny u psychológov, ktorí z neho dostávali informácie, pre nich potrebné. Keď sa upokojila vojna, takzvané tiché obdobie, Seokjin sa rozhodol konať.  Najprv to išlo ťažko,dokonca aj pre tak inteligentného človeka ako on. Chýbala mu empatia a asertivita takže pomoc iným bola preňho strata času. Išiel si len za svojím blahom, svojím pokojom a kľukatou cestičkou sa dostal na mená dvoch gangov.  Mal chuť zabíjať, nutkanie vidieť utrpenie. Chcel  spôsobovať psychickú aj fyzickú bolesť ľuďom, ktorý priam žobrali na kolenách o odpustenie. Seokjin to bral všetko ako hru. Hru na život a na smrť, pričom smrť bola jeho favoritka, a na jej stranu sa pridal. Sprvu zabíjal len tak pre zábavu pričom svoje vraždy plánoval. Nechcel nič gýčové, nič  prvoplánové. Na menšie obdobie sa zasa odmlčal od gangov ktoré vznikli a išiel na vlastnú päsť. Všetko sa ale zvrtlo a Seokjinova Sociopatia začala potrebovať pomoc, alebo to aspoň predstierať . Preto sa rozhodol vyhľadať šéfa jedného z gangov a získať uňho ‘ochranné krídla’.

[black-gun-blog1]

Kris Wu

Jméno postavy: Kris Wu Přezdívka: Nicks, Beast Skupina: Ex- EXO Věk: 25 Postavení v gangu + Gang*:  Vrah - Munjeong Sexuální orientace: Bisexuál Povaha postavy:Něco jako Jekyll a Hyde.. Někdy totální nervák který by nejraději vyzabíjel všechny okolo sebe, zalezlý ve svém "doupěti". Jindy zase vysmátý, ze všech si utahuje a nejraději by nedělal nic. Nálady se mu většinou mění podle toho jak se vyspí no může se to změnit i z minuty na minutu bezdůvodně. Většinou si nepamatuje co ve svém "Hyde" záchvatu kde udělá a uvědomí si to až po chvíli proto v tu chvíli je lepší se držet dál. Stále to ale nemění nic na pravdě že je to classy bastard který se nebojí překročit své hranice aby dostal co chce i kdyby to mělo znamenat opuštění své vyhřáté postele na určitou dobu. Příběh postavy: Od malička si nepamatuje nic jiného než střídání pěstounských rodin. Jeho rodiče asi neměly čas se starat o dítě nebo byl jednoduše nechtěný. Díky svým záchvatům u moc rodin nevydržel až do chvíle, kdy se dostal do bohaté rodiny mafiána. Tam byl vychováván od svých 11 let k tomu aby se dokázal sám probojovat drsným světem tam venku. Naučily ho jak zacházet se zbraněmi, sebeobranu ale hlavní co jej naučily bylo nabourávat se i do těch nejsložitějších systémů. Díky jeho záchvatům ho sebou často brávaly na akce a nemusely se tak bát že se odněkud nedostanou živý. Díky tomu jak byl vysoký a hubený byl dost rychlí a zručný ať už šlo o zbraň či nože nebo mačety. Díky tomu si v jeho nové rodině vysloužil přezdívku "BEAST" Spíš než aby ale zůstaval doma v teple a řešil problémy s přístupem na síť si vysloužil jednosměrnou vstzupenku do světa zbraní a mrtvých těl bezvládně se povalujících na zemi. Ve svých 20 letech měl na kontě případy jako nabourání se do sítě FBI, NATO či Area 51 a mnohočetná zabití I vysoce postavených lidí. V osudný den kdy byl zabit jeho šéf, zničen jejich gang a Koreu zničila 3. světová válka neměl najednou kam jít ani co dělat. Začal se potloukat městem, žil z peněz co měl na učtu jako úspory na horší časy. Přežíval unuděný doma na gauči až do doby kdy ho zkontaktoval šéf jedno povstaleckého gangu a i napříč tomu jakou měl povahu mu nabídnul slušnou práci. Jistě že to hned přijal a vydal se za svou novou prací.

[black-gun-blog1]

Shin Hoseok

Jméno postavy: Shin Hoseok

Přezdívka: Wonho

Skupina: MonstaX

Věk: 24

Gang: Munjeong/ vrah

Sexuální orientace: Bisexuál

Povaha podstavy: Wonho býval přátelský a stále se usmívající mladík, který rád rozdával radost kolem sebe. Zdržování se ve společnosti druhých v podobě různých oslav a slavností, navštěvování fitness a drženi se zdravého životního stylu.. To bylo jeho. Jediné, co ho v tu dobu zajímalo, bylo co nejvíce si užít života. Avšak otupělý okolím, se stal chladným a samotářským. Uznal za vhodné se spoléhat jen sám na sebe, nýbrž na okolí. Možná to zní sobecky, ale měl k tomu svůj důvod a tím byl strach. Strach z bolesti, kterou mu často lidé způsobili. Jediné, co ho vždy drželo nad vodou, byl alkohol, sex, cigarety, posilování a práce.  Nikoho si jen tak nepřipustí k tělu a kontaktu s lidmi se vyhýbá. Občas se však najde pár lidí, kteří dokáží jeho povahu tolerovat a dokáží v něm najít i to dobré(což se stává jen zřídka). K ženám se vždy chová něžně a se ctí. Stále má toleranci vůči něžnému pohlaví, které si zaslouží tu nejlepší péči.  Když však padne slovo na práci, poslechne na slovo. Bezproblémový chlapík, který dokáže vykonat vše,co je zapotřebí. Vše si rád dělá sám. Ať už to jsou plány, či následné zrealizování. Jeho styl je pokaždé jiný. Záleží na tam, jaký uzná za vhodný. Většinou však jeho praktiky končí dlouhou přehlídkou, jeho oblíbených mučicích nástrojů. V působení bolesti se vždy vyžívá. Už kvůli hluku, kterou většinou jeho oběti napáchají, si nechal dokonce vybudovat svojí „pracovnu“, kterou byla odlehlá opuštěná budova. Ve svém volném čase se zajímá o anatomii těla medicínu, čímž pádem dokáže léčit menší, či střelné rány. Příběh postavy: Wonho vyrůstal už od mala bez otce. Nijak se nehlásil o jeho přítomnost což malého kloučka tolik netrápilo. S matkou se mu žilo dobře. Roli otce, mu nahrazoval jeho děda, který mu věnoval dost času. Ukázal mu, jak si vyrobit vlastní samostříl z dřevěného prkénka a gumičky. Na jejich zahradě, měl dokonce i vlastní stromový „palác“ ve kterém se rád s dědou k večeru schovával a poslouchal různé strašidelné příběhy. O pár let později se do jeho života připletl mladší bratr, který taktéž měl otce neznámého.. Zprvu jím opovrhoval a stranil se mu. Všímal si, že většina pozornosti směřovala právě k němu. Postupem času, kdy byl o pár let starší, bratrská láska začínala být čím dál jasnější. Dokonce jej pouštěl k sobě na stromový palác, kde si četli komiksy, či si vyprávěly různé příběhy. Uplynuly roky a malý Wonho pomalu dospívá. Našel si práci v malém supermarketu, jako výpomoc matčině známé. Částí z peněz přispíval na živobytí a většinu utratil za pobytí s kamarády. Ať už to byly oslavy narozenin, či tzv. „chlastačky“. V den, kdy se vrátil s víkendového pobytu s kamarády, dozvěděl se velmi smutnou zprávu. V den jeho odjezdu, umřel jeho milovaný děda na infarkt. Samým zdrcením, byl zalezlý v pokoji, nechtíc nikoho vidět. Byla to osoba, se kterou toho zažil nejvíce a společně s jeho matkou jej vychovával. Od té doby to s ním šlo z kopce. Někdy mu přišlo, že smrt jeho dědy, na něho snesla všechnu smůlu. Jeho přítelkyně ho podváděla s jeho nejlepším přítelem, matka se zasnoubila s mužem, který ji pod vlivem alkoholu bil a zneužíval, bratr, ovlivněný novou partou, začal brát drogy.. Horší už to být ani nemohlo. S tímhle nedokázal vyžít jen tak. Tímhle začaly jeho návštěvy v barech, kde hledal uspokojení v cigaretách, sklenkách alkoholu a lehkých děvách. Občas se zapletl i do různých bitek, které nakonec skončily v jeho prospěch. Domů  však chodil dobitý, jako pes. Matka měla o něj strach, on si s tím však hlavu nelámal. Díky jeho častým pobytům v barech, si jej vyhlídl boss místní mafie, která mu nabídla místo v jeho rodině. Nebylo to však zadarmo. Nejprve to začalo nevinnými krádežemi, pak už přešlo na vraždu. Čirou náhodou se jednalo o jeho nevlastního otce, které mafii dlužil nemalé peníze. Aby se dostal do mafie, musel tuto práci odčinit sám. Nikdy předtím člověka nezabil. Na povzbuzení padlo pár dobrých sklenek tvrdého alkoholu. S revolverem v ruce, si to poté namířil k sobě domů. Máma byla v práci, a nevlastní otec sám doma. V tuhle dobu již spal a dobře věděl, že ho jen tak neuslyší. Už nějakou dobu měl problémy se spánkem, proto mu doktor předepsal léky na spaní. Se zbraní v ruce, přišoupli k posteli a namířil ji k jeho hlavě. Netrvalo dlouho a po bytě se rozlehla hlasitá rána. Bílé prostěradlo se začínalo zabarvovat do tmavě rudé barvy a Wonho odchází se zdviženou hlavou z pokoje. Cestou potkává jeho matku, která jen při pohledu na něj tušila, co se stalo. Od té doby, se své rodině vyhýbal. Již nedokázal pohlédnout do matčiných očích, které se topily v slzách plné bolesti. Ve svých vražedných akcích pokračoval a začal se zdokonalovat i ve svých praktikách. O několik let později, se uchyluje k členství gangu Munjeong.

[black-gun-blog1]

Jay Park

Jméno postavy: Jay Park Přezdívka: —– Skupina: —— Věk: 30 Postavení v gangu + Gang*: Pasák + Munjeong Sexuální orientace: Gay Povaha postavy: Patrí k ľuďom, ktorí sa dokážu veľmi rýchlo, ľahko a nepríčetne vytočiť. Stačí mu málo k tomu, aby začal po niekom kričať či niekoho udrel. Vie byť pomerne násilný a zlý, no dáva si pozor na to, aby všetko z jeho pozície šlo tak ako má. Často býva sarkastický, neprajný a škodoradostný. Málokedy hovorí o svojom detstve či minulosti. Nesnaží sa nikoho si obľúbiť a ak sa k niekomu správa milo, je to len z čisto vypočítavých dôvodov. K jeho zlozvykom je, že mnohokrát chodí bez trička a smeje sa na veciach, ktoré vtipné nie sú. Síce je na pozícii pasáka, no Jay-ovou záľubou je ľuďom spôsobovať bolesť a trápiť ich. Väčšinou si však dáva pozor na to s kým čo robí, s kým sa zhovára a stýka. Nemá dobrý vzťah k zvieratám. Příběh postavy: Nikdy nebol človekom, za ktorého ho ľudia mali. Mysleli si o ňom, že to je milý chlapec, ktorý má len problémy s dodržiavaním pokynov a pravidiel. Vraj sú to veci, ktorými prechádza každý tínedžer. “Netreba sa ničím znepokojovať, sme si istí, že tieto veci ho čoskoro prejdú.” hovorievali školskí psychológovia a učitelia. S týmito slovami sa dokázala jeho matka a otec vždy uchlácholiť a nechať veci tak ako sú. Stačilo im pár rozhovorov s kvázi odborníkmi, ktorí ich utvrdili v tom, že Jay je celkom úplne v poriadku. Robili to len preto, lebo nemali chuť sa zaoberať ďalším nepodareným chlapčiskom. Mladý Park bol však omnoho viac ako len nepodarené decko. Jeho výkyvy nálad, zmeny správania a sklony k násiliu sa začali prejavovať už keď bol malé dieťa. Keď mal deväť rokov, jeho mladšia sestra dostala na narodeniny mačku. Volala sa Lily a mala krásnu snehobielu srsť, ktorá sa leskla, keď na ňu dopadalo svetlo. Zakaždým, keď dostávala najesť, kývala chvostom do strán akoby to bola nejaká jej rituálna súčasť toho, čo práve robila. Jaya to vždycky fascinovalo a sledoval ju popritom, ako to robila. Nie len preto, že mu pripadala niečím krásna, no takisto ho priťahovalo to, ako sa jej srsť vlnila. Jedného dňa sa však všetko zmenilo. Mladšia sestra bola s kamarátkami vonku a Jaya nebavilo sledovať, ako Lily chodí okolo, šuchtá sa mu popod nohy a obtiera sa chvostom o jeho telo. Bola hladná a on sa rozhodol, že jej otvorí jednu z konzerv, ktorú doma mali. Obyčajný ochutený tuniak predpripravený pre mačky. Pomaly jej obsah konzervy vylial do misky, no Lila bola tak nedočkavá, že začala do plechovky štúchať nosom až nakoniec Jaya od hravosti uhryzla. V tom okamihu sa mu pred očami obrátil celý svet. Nešlo o to, že ho to bolelo -v skutočnosti to takmer vôbec necítil- ale išlo o to, že si to vôbec dovolila. Hnev, ktorý v ňom narástol sa natoľko stupňoval až sa stalo niečo úplne mimo toho, čo normálne deti robia. Keď sa domov vrátila Jayova sestra a hľadala Lily, nikde ju nedokázala nájsť. Zvyčajne sa jej mačka šúchala okamžite o nohy, no teraz jej nikde nebolo. Začínala byť znepokojená, no Jay mlčal a nič nehovoril. Bol zavretý u seba v izbe, aby ho nikto nerušil. Jeho sestra bola čoraz viac zúfalá a tak vlietla do jeho detskej izby. Pohľad, ktorý sa naskytol sedemročnému dievčatku sa jej zaryl do pamäte úplne navždy. Malý, deväťročný Jay stál s krvavými rukami, tričkom a nohavicami pred stenou, na ktorej bolo pribité mačacie telo. Krv bola úplne všade. Z jej úst sa vydral odporný, bolestivý krik, nehovoriac o tom, keď si všimla, čo má mačka v ústach. V mačacích ústach bola pripevnená ostrá plechovka. Jay sa na svoju sestru len nechápavo pozrel s nevinným výrazom očiach, ktorý ju vydesil viac ako samotný akt. “Bola hladná, tak som jej dal najesť.” povedal pokojným hlasom. Roky ubiehali a jeho správanie sa nijako nemenilo. So sestrou nemal v žiadnom prípade dobrý vzťah, to isté platilo o rodičoch. Každý člen jeho rodiny sa ho viacmenej bál. Jay sa zaplietol s partiou chlapcou, ktorí nepatrili zrovna k najlepším ľuďom v širokom okolí. Drogy, alkohol, sex.. to všetko a ešte viac bolo pre nich úplne normálnymi pôžitkami. Zvrátenosť, ktorou oplýval bola nenormálna. Stupňovalo sa to do takých koľají, kedy sa nad sebou on sám viac už nezamýšľal. Chvíľu chcel pomoc, ale potom si povedal, že to nemá žiaden zmysel. Vyhľadával obete, ktorým mohol spôsobiť bolesť. Zbožňoval pohľad na krv, na spotené telá ľudí či vystrašené tváre. To všetko ho dokázalo vzrušiť a on vedel, že to je to, čo ho napĺňa. Niekto musel byť v meste ten blázon. A v tomto prípade to bol on. Svet sa však veľmi rýchlo zmenil. Technológia nastupovala do popredia takou rýchlosťou, že ľudia nestačili poňať všetko, čo sa naokolo dialo. Popravde, ani vojnu niektorí nezaregistrovali. Do samotného konca ju pár ľudí považovalo za výmysel, za niečo, čo nie je možné. Každý si myslel, že ľudská rasa je natoľko vyspelá, že veciam akými sú vojny a utrpenie sa vyhne veľkým oblúkom. Jay je však toho živou výnimkou. A ako sa hovorí..výnimka potvrdzuje pravidlo. Počas vojny stratil celú svoju rodinu a väčšiu časť partie, s ktorou sa stretával. Stávalo sa mu, že nevedel čo si počne ďalej. Obzvlášť v prostredí, ktoré bolo kompletne zničené. Nemal prakticky žiaden domov, nikoho, kto by ho podržal. Bol natoľko schopný, že si rýchlo pripomenul jednu vec. On nepotrebuje, aby ho niekto podržal. Seoulom sa túlal niekoľko dní. Prehrabával rôzne časti spadnutých domov, aby našiel jedlo. Najviac ho zostalo v skladoch supermarketoch, ale tie boli vyrabované tak rýchlo, že človek by tam nenašiel ani prázdny plastový pohár od jogurtu. Každý chcel prežiť, no nie každý na to dostal právo. To právo ležalo v rukách dvoch skupín, dvoch gangov a Jay vedel, že do jedného z nich sa musí dostať. Jeho schopnosti pracovať s ľudmi boli dosť presvedčivé a vedel na akú pozíciu sa hodí úplne presne. Po nejakom čase sa skutočne dostal do jedného z gangov a tým bol práve Munjeong, kde začal pracovať ako pasák. Staranie sa a výcvik prostitutiek či už mužských alebo ženských mu šlo s úžasnou ľahkosťou. Napĺňalo ho to, pretože v tom bol dobrý predsa aj predtým. Gang bol miesto, kde naozaj patril, kde sa mohol prejaviť a kde mohol získať ľudí, ktorí ho budú aspoň trochu chápať. Vedel však, že aj tu niektorým bude naháňať strac. No to ho zaujímalo zo všetkého najmenej.

[black-gun-blog1]

Lee Yeji

Jméno postavy: Lee Yeji  Přezdívka: Yezi | Crazy dog Skupina: Fiestar Věk: 22 Postavení v gangu + Gang*: Vrah | Munjeong Sexuální orientace: Bisexuál Povaha postavy: Chladná. Šílená. Sebevědomá. Nebojácná. Nemilosrdná. Na druhou stranu je hodně pracovitá, obětavá a někdy i veselá. Když má příkaz zabít, bez řečí zabije. Nemá ráda lidi, ale své pravé přátele, kterým 100% důvěřuje, chrání jako svou vlastní rodinu. Řídí se podle sebe, nikoli podle toho, co jí ostatní řeknou. Do své blízkosti nepouští ne leda tak někoho. Pokud je s přáteli, dokáže se odvázat od své chladné povahy a být veselá a užívat si života jako puberťák.  Příběh postavy: Problémová. Ano, Yeji byla od mala hodně problémová. Začalo to už na základní škole. Nebyla jako ti tyrani, kteří dělali všem zle a na učení ani nesáhli. Yeji se pilně učila, byla na pohled velmi pohledná a roztomilá, ale její druhá stránka byla přesný opak.Většinu času chodívala v černém, pohled měla už od mala vražedný a nenechala si nic líbit. Nepouštěla si nikoho k tělu a i kdyby se o to někdo snažil, dopadl by velice špatně. Její rodina nebyla tolik při penězích, aby zajistili Yeji dostatečné vzdělání a proto byla snad na té nejhorší základní škole, která v Seoulu existovala, kde se naučila sotva ty základní věci jako čtení, psaní a počítání. Jeden vedle druhého to byl grázl, co byl drzý a obtěžoval ostatní studenty. Ano, tady se Yeji naučila bránit a být necitlivá a krutá. Bát se, utíkat nebyl její styl, spíše naopak vyhledávala potížisty a zajišťovala si už od začátku pomocí jak fyzických tak psychických věci respekt. Málokrát se stalo, že velká síla osob, byla na ni více než velká, tak bylo samozřejmostí, že Yeji chodívala domů zbitá. To ji ale neodrazovalo. Uměla si to zařídit i jiným způsobem. Žalování, pomluvy a mnoho ostatního. Ačkoli i ti si to zařizovali podobně a proto Yeji dostávala hodně napomenutí. Trápilo jí to? Samozřejmě, že ne. Brala to jako formu strachu od druhého, tudíž to byla pro ní výhra.  Vystudovala základní a střední, avšak její povaha byla víc než nepřívětivá. Drzá a necitlivá vůči ostatním. Ubližovala všem kolem sebe až do takového stádia, kdy ji rodiče násilím zatáhli do blázince, kde strávila více než 2 roky. Uznali ji za šílenou, agresivní a nebezpečnou pro okolí. Snažili se jí vyléčit různými praktikami, násilím, ale vzpírala se hodně dlouho, dokud nepoznala několik lidí právě v blázinci. Ti se jí svěřili o několika gangech, co v Seoulu byli. Brala to automaticky jako její nové útočiště.  Rozhodla se pro útěk z blázince. Mohlo se to zdát jako nemožné, ale i přesto to zkusila. Svět po válce byl v hrozném stavu včetně lidí, co se z toho těžko vzpamatovávali, ale Yeji to brala jako plus v útěku, co se ji podařil. Bylo na ni vyhlášeno pátraní. Potřebovala změnit naprosto identitu. Změnila účes, styl oblečení. Gang byl pro ní nový domov a zároveň skrýš. Věděla, že tam bude v bezpečí a nenajdou ji.

[black-gun-blog1]

Park Choah

Jméno postavy: Park Choa

Skupina: AoA

Věk: 27

Postavení v gangu + Gang:  Vrah, Munjeong

Sexuální orientace: Bisexuální

Povaha postavy: Bývala velmi usměvavá, ale teď se na jejím obličeji objevuje velmi zřídka či zcela nikoliv. Nedůvěřivost se v ní ještě více prohloubila a dávala jí najevo svému blízkému okolí. Nepředstírala již svou nevinnost nýbrž si snažila každého udržet od těla už jen svým dojmem. Nikdo by si netroufl říct, že by bylo možné z takové milé ženy udělat chladno-krevnou bestii bez jakéhokoliv slitování nad lidmi. Doba se však změnila a Choa s ní.

Příběh postavy: Narodila se v Busanu jednomu staršímu páru, který však toužil více po synovi než dceři. Starali se o ní pouze z povinnosti, číšil z nich chlad a čirý nezájem o maličkou Choa. Ta si postupem času chtěla získat jejich pozornost všemožnými způsoby, které se stupňovaly až do obrovských problémů, jež dopadly na stará a vetchá bedra rodičů. Nevědíc si s ní rady, bez jakýchkoliv výčitek své dítě dali do dětského domova. Setkávala se zde se staršími a ne příliš hodnými dětmi, což jí přineslo mnoho problémů. Byla nucena se nijak neprojevovat a za každé porušení pravidel, které byly vryté do paměti všech dětí, následoval krutý trest. Což Choa velmi dobře věděla, když se snažila utišit šustící obal od cizích sušenek, jež se snažila mermumocně otevřít. Lidé často dělají chyby a jejich následky si uvědomují až je příliš pozdě. Ucítila pevný stisk dlaně za prameny jejích dlouhých vlasů a pak jen palčivou bolest na různých místech a nebylo nic. Absolutní prázdno. Slyšela pouze tlukot svého srdce a občasné hlasy vytrácející se do dálky. Svým způsobem to bylo klaustrofobické místo, ze kterého nebylo jakéhokoliv úniku. Čas, který v tuto dobu ubíhal, se zdál poměrně krátký. Opak byl pravdou. Když se probudila, nejprve vše byla jedna velká nejasná bílá šmouha. Teprve poté se začaly vykreslovat jednotlivé obrysy objektů a ona poznala, že se nenachází ve své posteli, nýbrž v nemocnici. Jakýkoliv nepatrný pohyb končetinami jí zabolel, proto se jej snažila omezit pouze na pohyb hlavou do stran. Pomalu si prohlédla neznámou místnost. Zrak jí padl na vedlejší lůžko, které nebylo prázdné. Zaregistrovala chlapce, který si jí prohlížel stejným zvědavým pohledem jako ona sama. Ten jeho úsměv se jí vryl do paměti a nedokázala se jej i doteď zbavit. Choa tehdy získala spolehlivého kamaráda, přítele a hlavně bratra, který se o ní vždy staral. Od té doby, co je oba dva propustili, drželi při sobě. Dlouhé vlasy se jí ukázaly jako nehorázná přítěž a slabost, a proto se jich jen s radostí zbavila jen co mohla. Jelikož se nechtěla vrátit zpět, zvolila si život na ulici se svým opatrovatelem. Těšil jí ten fakt, že za ní již konečně někdo stojí, když v těchto časech nikdo nemohl nikomu věřit. Válka již probíhala několik let. Opravdu netušila jak se dokázali udržet na živu, když se neměli ani čím bránit. Přežívali v opuštěných polorozpadlých domech a živili se pouze jídlem, které někomu ukradli. Seoul již nebylo město pokroku, nýbrž se zdálo, že se všichni vrátili do dávných let. Občané Koreje měli teď stejné přání, aby to již vše skončilo. Tu noc, kdy vše utichlo a klid se rozprostřel městem, se ukryli v suterénu domu. Jen tak byli schopní přežít nálet leteckých vojsk všech národů. Korea byla tímto pohřbena a Choa s bratrem také. Pod sutinami stavby, které jim zachránily tímto život před oddílem pěšího vojska. Několik dní museli přežít s pouhou konzervou a jednou láhví pitné vody než se jim odkryla cesta díky výbuchu nedalekého granátu. Opravdová hra o přežití mohla začít. Panika vládla všude. Neexistovala žádná pravidla a velmi rychle se panika přeměnila v chaos. Aby zůstal ve městě alespoň nějaký přijatelný pořádek, všimla si že všechny řídí jakási organizace. Později se však dozvěděla, že se jedná o gang Samjeon. Dlouho řídil pořádek a nastavoval jistý pomyslný řád mezi prostými lidmi a na pustých ulicích. Najednou však ze dne na den se všechny jednotky stáhly do pozadí. Avšak i tak vládl mezi lidmi poměrný klid. Nevěřila by však, že se stane svědkem potyčky dvou gangů. Jedna kulka jí zasáhla do hrudi a tím potyčku ukončila. Hyuně nebyla lhostejná a postarala se o ní. Poskytla jí zázemí a péči dokud se neuzdravila. Poté také i místo špeha v jejím gangu a pro jejího bratra pozici vraha. Chtěla svou prací se jí zavděčit. To však byla minulost. Pracovala pro Hyunu velmi dlouho, vnímala Jangji jako svou rodinu a cítila se šťastná v takto těžkých časech. Ne každý měl takové štěstí jako ona a její bratr. Všechno se ale v krátkém čase změnilo. Ten den po dlouhé době smočil, po vláze prahnoucí, déšť. Již několik dní její bratr trávil na misi, ze které nebylo jisté, že se vrátí. Choa však měla naději, že to zvládne. Věděla jaký je a čeho všeho dokáže. Nikdy nepochybovala o jeho schopnostech a už jen každý den vyčkávala kdy zase uslyší jeho hlas a ucítí bratrovo pevné objetí. Ten moment, kdy slyšela zaskřípání jen téměř držících dveří na pantu, klapot těžkých bot, nedokázala zapomenout. Viděla svěšená ramena a zkroušený výraz ve tváři vysoké postavy. Nikdo však za ním nešel. Bratr tu nebyl. Ptala se, kde je. Nedostalo se jí řádné odpovědí. Agma pouze věnoval Choa zvláštní pohled. V jeho očích se značila lítost, která v něm nikdy nebyla. Rukou hmatal po čemsi ve svém promočeném kabátě. Kapky deště stékající po Agmově obličeji dopadaly na cosi, čemu se nedalo zdaleka říkat ani stůl. Zvuk po dopadu těžkého předmětu přiměl přestat hledat jakoukoliv přímou odpověď v jeho tváři a zrak přesunula na stříbřitý předmět. Zbraň jejího bratra. Potřísněná zbytky krve, kterou déšť nestačil smýt. Bez jakéhokoliv dodatečného slova Agma se znovu vytratil a nechal jí tam sám. Směsice myšlenek a emocí jí zabraňovala propuknout v pláč. I když měla při sobě svou rodinu, cítila se příliš sama. Popadla zbraň a vyběhla s ní do deště. Běžela na jediné místo, kde se cítila v bezpečí. Tam, kde se setkala s Chenem. O jejich vztahu nikdo netušil a on byl jediný, kdo jí zbyl, kdo by jí vyslechl a dokázal utišit vnitřní nerovnost vzbouřených emocí a zbavit faktu, že tomu nedokázala uvěřit. Čekala na něj na tom místě pár dní. Poté se tam ještě vracela. Vždyť jí slíbil, že se vrátí. Věděla, že mu mohla věřit. Jeden z mála. Nebo se snad mýlila? Potácela se bezduše po prázdném městě, i když nebezpečí číhalo na každém rohu. Čekala. Čekala dlouho, ale on se nevrátil. Nedokázala se se vším srovnat. Proto odešla pouze se zbraní svého bratra a dvěma zásobníky vstříc smrti či novému začátku. Hyuně nic neřekla. Slehla se po ní zem. Opustila Seoul. Vydala se do pustin, které z Koreje zbyly. Lidé, kteří zde žili buď zešíleli nebo se živili lidským masem. Několikrát se s nimi setkala, unikla vždy o vlásek, ale získala pokaždé více a více zkušeností. V tomto pekle na zemi se dostala do stádia, kdy zabíjela vše živé, co potkala. Jakékoliv city byly násilně potlačovány, aby se stala silnější. Pocítila vždy radost když mohla svým nepřátelům rozříznout hrdlo, zbavit je života bez jakéhokoliv slitování nebo mučit je tak, jak byla ona mučena v zajetí nepřátel. Uběhlo několik let co odešla. V tuto chvíli ani netušila kudy jde, kde se nachází, čím je, co je, kdo je. Mnoho otázek, téměř žádné odpovědí. Vzpomínky se vytratily a nahradily je jizvy, které zdobily její kůži. Její návrat do Soulu nebyl cílený. Popravdě by se nejraději městu mrtvých vyhla řádným obloukem, ale zvědavost jí vtahovala zpátky dovnitř. Nabídka na nastoupení do gangu jí přistála až přímo pod nohy, když člověk z Munjeong zkřížil Choa cestu. Málem byl života zbaven další nevinný člověk, jehož jméno by se připsalo mezi milióny další. Hyunseung byl uchvácen jejími dovednostmi a proto trval na svém návrhu. Neznal ji. Nevěděl odkud je a kdo je. Riskoval, ale to přeci dělal velmi rád. Přijala jeho návrh. Byla však nevyzpytatelná. Nikdo nikdy nevěděl co udělá a to jí stavělo do výhodné pozice.