One Morning | Botswana 🇧🇼 | @letz_photographybw | Letso Leipego | #afrobougee #inmyskin #culture #trueartists #onemorning #whatisblack #botswana #traditions #nouveaunoir #artdirection #native #locals #botswanatourism
seen from United States

seen from United States

seen from Malaysia
seen from Italy

seen from United States

seen from United Kingdom
seen from Hong Kong SAR China

seen from United Kingdom

seen from Malaysia
seen from United States
seen from Russia

seen from United States
seen from South Korea

seen from Malaysia
seen from United States

seen from United States
seen from Germany
seen from China

seen from United Kingdom

seen from United Kingdom
One Morning | Botswana 🇧🇼 | @letz_photographybw | Letso Leipego | #afrobougee #inmyskin #culture #trueartists #onemorning #whatisblack #botswana #traditions #nouveaunoir #artdirection #native #locals #botswanatourism
The Sherpherd - These picture showcases the life of Badisa, true artists in their own fields: the ability to communicate with livestock, the craft of milking, skinning, making their own biltong and various accessories from the animal hides. | Botswana 🇧🇼 | @letz_photographybw | Letso Leipego | #afrobougee #inmyskin #culture #trueartists #onemorning #whatisblack #botswana #traditions #nouveaunoir #artdirection #native #locals #botswanatourism
#olabs #olabsme #onegoodday #onemorning #itsme #aibeelicious #mevibes #aibeenture #fun #pretty #gray #ingray #mirror #mirrorselfie #selfie (at OLABS اولابز) https://www.instagram.com/p/Cpf1uwqrcsr/?igshid=NGJjMDIxMWI=
#AWhiterShadeOfPale: #OdeToASmallLump of #Spikiness i found in #Amazonia #onemorning, a #macro #viral #horrorstory of #yesteryear. #warning: #disturbing #graphical #imagery ahead... #andthismydears, is how #viruses #makethejump, without a #control #option and #proper #command #thebuckstopshere, #hopefully. #HeresTo2021 (at Canberra, Australian Capital Territory) https://www.instagram.com/p/CJxPnOPJfmH/?igshid=1r3c35uq8dh1g
Squirrel eating while I was enjoying a cup of coffee. #squirrel #onemorning https://www.instagram.com/p/CDHmu1mJXfP/?igshid=1pdhsgl4438hy
Flanér.
Je poklidné sobotní ráno, venku tepleji než obvykle a já pospíchám mojí oblíbenou Heřmanovou ulicí směrem dolů k Vltavské. Mám na spěch jako vždycky. V hlavě mám nespočet roztěkaných myšlenek, které neumím roztřídit ani utišit. Myslím na to, že bych měla dělat věci včas. Myslím na to, že jsem si zase opět nechala vše na poslední chvíli. Myslím na to, že jsem unavená, vyčerpaná a nechce se mi nikam mezi lidi. Hlavně se soustřeď a přestaň fňukat. Napomenu sebe samotnou svým vnitřním a pořádně naštvaným hlasem. Přidám do kroku. Nenávidím chodit pomalu. Protože na to není čas. Blížím se k Řezáčově náměstí, přebíhám ulici U Smaltovny, která kříží Heřmanovu. Kavárna Liberál. Čtu už po stopadesáty při svém příchodu do kavárny. Na tabuli letmo zahlédnu: Špenátový krém a Kuřecí medailonky s dušenou zeleninou a jasmínovou říží. “Psh!” Ufrknu si. Paráda, nemám chuť vůbec na nic. Otevírám dveře. Jistě by za ně šlo zatáhnout mnohem šetrněji a tišeji, ale to si uvědomuji až po té co třísknou o zeď uvnitř, vedle stolu. Pár hlav se na mě vylekaně otočí. Jen se pousměju na pozdrav a jejich nechápavé pohledy oplácím svým pohledem omluvným. Zavírám za sebou, už o něco opatrněji a mířím si to přímo k baru, k velkému stolu, kterému říkáme osmnáctka. Koukám, že dnes pracuje Lucie s Emou. “Čau, Terezo!” Vzhlédne Lucie hlavu od počítače s kasou, kam zamyšleně a soustředěně zapisuje objednávku ze šestnáctky. Vřele se usměje. Ta holka je vždy tak pozitivně naladěná, až mě to bolí. Je to sice obdivuhodné a určitě jí to šlechtí, jenže já si nemohu pomoct, působí to na mě vynuceně a mnohdy až křečovitě. “Čau, čau.” Přidá se k ní i Ema, která zrovna vychází z kuchyně a v rukou nese několik hrnků a tácků, které následovně pomalu otírá modrou utěrkou. Já mám tu malou blondýnku stejně ráda. Dnes má zase každou ponožku jinou a její obličej prozrazuje, že včera asi byla na nějakém pátečním mejdanu. “Zdravim všechny.” Pronesu a sundavám si svůj nový černý batoh z materiálu proti dešti. Odhodím ho vedle židle a sundavám si i kabát, který pověsím na věšák vedle reproduktoru. Hraje celkem příjemná hudba. Jak už nám Jakub několikrát připomínal, neměly bychom pouštět nic, co by mohlo zvednout návštěvníky ze židle a donutit je opustit prostor co nejrychleji. Sbohem The Soft Moon. Jdu rovnou za bar a začnu si dělat kafe. Vezmu automaticky dvojpáku. Tentokrát budu potřebovat trochu nakopnout. Sáhnu po největším hrnku a spustím to. Ta vůně, je naprosto fantastická. Na pár vteřin se zamyslím, jestli nejsem závislá na kofeinu. Myšlenka mě však opustí stejně rychle, jako ke mě příjde. Kávu ještě dotočím horkou vodou a zasypu dvěmi plnými lžičkami třtinového cukru. Profesionální barista specializovaný na přípravu kávy by mě nejspíš zkritizoval za to, že sladím, ale na to já kašlu. Přeci si ten život musím trochu osladit! Pousměji se nad vlastním vtipem a usednu konečně k tomu stolu, který je dnes v těchto brzkých hodinách výjmečně prázdný. Většinou tohle místo obsadí jinačí frajeři s notebookama. “Jak to de. Dneska pracuješ? Nebo děláš něco do školy?” Ptá se mě Ema, která si právě vymačkává citron do plného půllitru Coca Coly s ledem. Aha, tak tady někoho bolí hlava po včerejším tahu. Pomyslím si a otevírám svůj notebook. “Jojo, do školy. Dělám takovou věc na vizuální kulturu. Flanér se to jmenuje,” Koukám do otevřeného notebooku. Obrazovka je od čehosi umatlaná a za klávesnicí se usadil nějaký hnus. “Fakt. To vůbec nevim co je.” Uchechtne se, zavrtí hlavou a náruživě začne hltat Colu. “Prostě pozoruješ a zapisuješ co se děje kolem tebe. Je to na vizuální kulturu.” Dovysvětlím jí a pokusím se setřít veškerou špínu ze svého počítače. Ema chce ještě něco poznamenat, ale přeruší jí hlas příchozího staršího tejpka, takovýho štamgasty, kterej je tu pečenej vařenej, a ve finále děsně nalitej. “Prosím jednu velkou dvanáctku, slečno.” Odvrátím hlavu od baru a zhluboka se nadechnu. Založím si nový soubor s prázdnou stránkou. Stránka je stejně tak prázdná a blbá, jako moje dnešní nálada. Podívám se směrem z okna. Na náměstí je obvyklý sraz místních bezdomovců, kteří v nejhorším případě chodí dovnitř a otravují lidi, jestli jim nedají na chleba. To jim tak budeme věřit, že na chleba. Stačí je pak chvíli sledovat a už si to valí rovnou za roh do krámu, pro to nejlevnější krabicový víno. A jsou šťastní. Jak málo jim stačí. Najednou mě napadne, že já si vlastně vůbec nemám co stěžovat. Najednou se zastydím. Mám se vlastně dobře. V rámci možností. Uvědomím si, že se mračím. Promnu si čelo a pohédnu zpět do monitoru na tu prázdnou stránku. Začnu psát.
とある日の朝の風景 One morning landscape #OneMorning #morning #landscape #MorningSun #ある日 #朝の風景 #朝 #朝日 #風景 #Japan #kanagawa #sagamihara https://www.instagram.com/p/B5OxbJnA2X6/?igshid=1gubfv31ny1yx
A cutie he is 🐩 . . . #nap#sleepy#onemorning #poodle #dog #doggo #animal #pet #familymember #furryfamilymember #toypoodle #dwarfpoodle #mix #dogsofinstagram #poodlesofinstagram #instadogs #instapoodles #poodlesofinsta #🐩 (ved Strømmen) https://www.instagram.com/p/BygMOTfIrQU/?igshid=68dpc5n57jy