Den 10. velký návrat do komunity a den 11.
Konečně se po několika dnech nám dostavilo vysoce kvalitního spánku. Bylo to až tak kvalitní, že Péťa místo toho abych vstal například v 10, zevliv v posteli až skoro do 11, kdy byl naplánovaný odchod z hostelu. Tato skutečnost ho vůbec nějak nerozhodila, a neřešil ani podívný pohled paní majitelky a ostatních pracovníků.
V Kaoshiungu byla celkem pěkná pláž, byla užásná do té doby než jsme dojeli do Kentingu, teďka byla prostě pouze pěkná. Vyjíždíme lehce před 12, počasí sice moc nepřálo ale my jsme zvyklý na všechno. Po snídani v 7/11 a krátkém bloudění se dostáváme na pláž, které je placená. Řešíme to jednoduše a říkáme "No vůbec". Čas plynul a do příjezdu do komunity zbývalo asi 3 hodiny, i přesto jedem podle našeho plánu. Najíždíme na loď a necháváme se unášet spolu s ostatními do asi 10 minut vzdálené pláže. Po krátkém koupaní se rozhodujem odjet, protože toho času nebylo moc, to byl proč jsem napsal Mr. Changovi aby počítal s tím, že dojedem až v 6-7 (změna o 2-3 hodiny). Náš ležérní styl cestování příliš neprozpíval být někde v čas, naštěstí manažer byl schovívavý a neřešil to, jenom napsal OK!
Teďka se dostat z tohoto velkoměsta, tohle se nezdálo jako těžký cíl, nicméně opak byl pravdou. Po několika radách jak odsuď vyjet se dostáváme na dálnice, která se nám stává osudnou. Jinak na dalnici skútry nesmí. Úplně jsem si koledovali o pokutu. Bylo nám přáno a tato nepříjemnost se nám vyhnula, avšak po sjetí z dálnice zjišťujeme, že náš skůtr to nějak nedává v zatáčkách. Sem tam to dřelo :D. Na křižovatce zjišťuje jeden zajimavý fakt. Máme propíchlou pneumatiku. Vůbec nevím co dělat, každopádně Péťa bere nohy na ramena a ptá se jedno týpka zda nevím, kde bychom to mohli opravit. Pár milisekund přemýšlí a jde za svým známým přes rušnou ulici. Opravář udýchaně přiběhne, a nevidím to na nic jiného , než aby nám odtáhl náš skůtr do svého autoservisu. Kde zjišťuje příčinu. Něco nám propíchlo plášť kupodivu. Po chvilce domlouvání, nám říká, že to zalepí nějakou žvýkačkou. Musíme doufat, že s tím někde dojedem, aspoň do komunity. Během této návštěvy měníme olej, a žárovku zadního světla. Všeho všudy to vyšlo na pár babek. Spokojenost byla na naší straně.
Při druhém pokusu se snažíme být opatrnější abychom se té proklaté dálnici vyhnuli , to se nám povedlo. Přece nejsme žádní šulini, no ni? :D Při projíždění první vesnice to vypadá na správný směr. Jupí. Z toho všeho nám solidně vyhládlo a míříme kde jinde než do 7/11.
Cesta se zdála být nekonečná, jelikož několikrát sprchlo, a párkrát vyhládlo. Inu na mapě to vypadalo na menší kousek, ale někde se stala chyba. V jednom tí šopu si dáváme něco na spravení, během čehož se dostáváme do rozhovoru o naší "životní cestě" kolem Taiwanu. Musím dodat, že jsme se zkamarádili na tolik, že mě paní pustila k ní na záchod. Prostě Taiwanci umí sbírat plusové body! Celkově cesta zabrala skoro 4 hodiny, každopádně to dopadlo dobře, a v pořádku jsme dojeli. Žádné velké uvítaní se nekonalo, i přesto štěstí nám přálo a jednu sousedku jsme potkali. Mě přišlo, že je ukecaná ještě více než předtím. Prošli si okolí komunity s mým komentářem a jejím. Ten její samozřejmě byl v činštině, a když se měl zeptal Péťa jestli rozumím, byla odpověď více než jasná. Prostě za 7 týdnu se nedá naučit čínsky :D. Večer se žádná velká šou nekonala, nějaké pivka a surfování, přece kvůli toho jsme jeli na ten Taiwan no ni ?: D
Den 11.
Ani jeden se nikde nehnal mě stálo bylo lehce nevolno, ale na pořadu dne byl nějaký výlet po okolí. Jsem tady přece vyrostl a znám to tu ne? Po snídaní, kde nemohl chybět Míčang (hnědé rýžové mlíko, na to jsem se těšil snad od začátku výletu :D) , nám byla ta snídaně darovaná, což Péťa opět nechápal - se nikde neženeme. Moje vyhlídnuté místo bylo asi hodinu odsuď, a dalo by se říctl, že to bylo jenom přes cestu, proto surfujem odhadem asi do 3 odpoledne a po lehkém hecování jedem do hor/pralesa. Do těchto končin jsem zavítal několikrát a strašně se mi to líbilo, krásná příroda, atmosféra ... Jenomže díky mému orientačnímu smyslu se dostáváme na jinou silnici, která nás vede na opačnou stranu hor, kde bychom sice dojeli na předem určené místo, ale trvalo by to asi půl dne. Tolik času nám nezbývalo, blížil se večer, a navíc jsem nezkontroval hladinu v nádrži a asi po hodině a půl byla v nádrži pouze rezerva, co se dá dělat. Top tohoto výletu byla pauza, kdesi v horách, kdy Péťa jako správný šmejdil, to šel očíhnout, hodit očko, nicméně spustil alarm, protože se dostal do nějakého baráku. NO, co však ujedem :). Vzali jsem nohy na ramena a jeli do oblak. Po cestě zpátky nás míjelo policejní auto a my se modlili, aby to prošlo. Samožejmě, že to prošlo! Další topem výletu byla Taiwanská kuchnyně. Nevím jak ale po haluzi jsme našli celkem příjemnou restaraci s neuěřitelně pohostinýma lidma, kteřá uměli pouze čínsky, až na jednoho . Byl to mladý synek znající pár slov/vět anglicky a díky mu nám nic nebránilo v cestě abych se dobře najedli. PO počátečním zmatku paní za plotnou nám připravila něco od srdce a po nělika dnech, to bylo jídlo za dobrou cenu a s vysokou kvalitou. Jako na oplátku Péťa jí chtěl dát dýško, jenomže jsem mu říkal, že takhle to tu nefunguje a jednoznačně ho odmítli. Lehce vyšŤaveni jedem zpět do komunity, kde pokračujem ve večerním programu desátého dne (pivo a net).