Devětatřicet bílých oblaků,
rozuteklo se mi po obloze.
Mám chuť je všechny znovu pochytat,
tak jako korálky rozlité po podlaze.
Jednapadesát velkých kapek,
tiše a pomalu dotýká se země.
Kapek velikých jako sami oči,
kterými pozoruju němě;
třicetšest malých černých teček,
co hromadí se za poslední větou.
Mlčení dlouhé jako sami dny,
když čekáš, až jarní stromy znovu rozkvetou.
24.5.2020













