Takže... Dnešní sen jo.. zabijácký stroj-pavouci! Nevím kde to začalo a jak.. ale pavouk se spustil ze stropu a rozdělil se na dalších pět pavouků co vystřelil do stran. Ty se rozutekli a vytáhli ke stropu a proces se opakoval jak atomové štěpení. Jediný způsob jak to zastavit, bylo na něj šlápnout když byl na zemi a připravoval se vypustit další. Jakmile se tě pavouk dotkl, konec.
Takže svět byl již zničen a pár přeživších bojovalo o život. Byla jsem v nějakým městě a budově co vypadala jak obchoďák nebo škola 🤔 narazila jsem na množící se pavouky a křičela. Doběhla jsem dolů kde mě někdo zatáhl do safe místnosti. Chvíli jsme tlachali a pak najednout se ze stropu začal spouštět pavouk 🙆🏼♀️ borka ho zašlapala na zemi a běžely jsme ven a že se vydáme za mojí babi na venkov. Já jsem nechtěla nechat ale ve městě manžela a snažila jsem se mu dát souřadnice autobusu co jezdil.
S borkou jsme postupovali přes město a ona chtěla zkontrolovat skupinu vědců co pracovali na řešení. Došli jsme za nimi a všude byli divné cáry pavučin.. ze zadu se otevřeli dveře a vykoukl vědec s hrůzou v očích a ptal se jestli jsou už pryč. Byli.. pak jsme cosi řešili pod mikroskopem 🤔 už nevím co.. ale než jsme skončili, ze stropu za námi se spustil pavouk a stihl se rozdělit a další se plazili k nám 🙆🏼♀️ vědec vstal a vystrčil nás ze dveří ať utíkáme pryč s nějakým notesem.. on zůstal a snažil se kolem sebe šlapat. Když jsme běžely ze schodů, jeho křik utichl.
Dostaly jsme se za město a čekali na bus na venkov, ve kterém mě měla čekat manželovo tvář. Po dlouhém čekání a rozhlížení se okolo, dojel. Nastoupili jsme, přivítali jsme se a jeli. Krátce před výstupem tam začla nějaká borka otevírat okna, což byl téměř rozsudek smrti. Všichni jí tam pacifikovali, ale jedno okno jim proklouzlo a dostal se tam pavouk 🙆🏼♀️ řidič dupl na brzdu a otevřel dveře pro únik. Běželi jsme jak o život a nekoukali zpět.
Když jsme dorazili k malému městečku... všude byli pavučiny a k nám se blížili pavouci.
A to už jsem se probudila 🙆🏼♀️
