I was so incredibly sad in this picture..
RMH
todays bird

祝日 / Permanent Vacation
occasionally subtle

⁂

@theartofmadeline
will byers stan first human second

izzy's playlists!
One Nice Bug Per Day
hello vonnie
Aqua Utopia|海の底で記憶を紡ぐ

Product Placement
Monterey Bay Aquarium

Discoholic 🪩

Andulka
macklin celebrini has autism
almost home

if i look back, i am lost
dirt enthusiast

Love Begins
seen from United States

seen from United States
seen from United States

seen from United Kingdom
seen from United States

seen from United States
seen from United States
seen from United States

seen from United States
seen from United States

seen from United States
seen from United States

seen from United States
seen from United States

seen from Australia

seen from United States
seen from Thailand

seen from United States

seen from United States
seen from New Zealand
@princessthyra
I was so incredibly sad in this picture..
dneska se mi zdál sen o takovém zážitku, podobnému Titaniku...
Byla jsem na lodi co se potápěla, s Jackem (z Titaniku) a po akčním boji o život jsme zůstali v lodi i když byla pod hladinou a točila se a my s ní. Našli jsme nějakou skulinu a tam mě namáčkl dokud byl vzduch a zavřel.
Probudila jsem se na pláži?! A sledovala koně co vypadali zvláštně.. přišla za mnou nějaká osoba a řekla mi že to se tak změní věci za 30 let. 30!?
Ukázalo se že od katastrofy z lodí uplynulo 30 let a já nějakým způsobem zůstala jako v ten den.
Následovala změť úryvků jak se v civilizaci potkávám s přáteli a lidmi z mého mládí a oni byli v jejich padesát-šedesátkách:( Třeba Gumídek na základně.. skoro se nezměnil a byl tam už jen jako vážený host.. Maťa byla babička už.. a největší rána že můj manžel nebyl už můj.. měl jinou rodinu.. při shledání jsme stáli dva metry od sebe a jen koukali.. objala jsem ho ale necítila objetí zpět.. a moje rodina.. babičky, rodiče.. no 30 let.. byla to těžká adaptace a přišlo že se dokonce moje historie v mládí změnila v pár věcech.. že to co mi říkají tak nebylo..
Projížděla jsem sociální sítě a koukala na příspěvky co pro mě byli jak kdybych je psala před týdnem.. četla jsem příspěvky co mi lidí psali na zeď jako kondolence.. někteří z nich každý rok na narozeniny... Přišlo mi kvanta zpráv za ty roky.. Jirka psal do hluchého chatu snad každý den nebo týden.. sledovala jsem na zdi jak mý nejbližší mají rodiny, co zažili.. média se mnou chtěla mluvit a celý fenomén se stal hitem.. a já jen chtěla zpět..
Byl to zvláštní sen, ale probudila jsem se v náladě že se to tak stalo.. dokud jsem neslyšela tiché pochrupování manžela na mými zády..
Takže... Dnešní sen jo.. zabijácký stroj-pavouci! Nevím kde to začalo a jak.. ale pavouk se spustil ze stropu a rozdělil se na dalších pět pavouků co vystřelil do stran. Ty se rozutekli a vytáhli ke stropu a proces se opakoval jak atomové štěpení. Jediný způsob jak to zastavit, bylo na něj šlápnout když byl na zemi a připravoval se vypustit další. Jakmile se tě pavouk dotkl, konec.
Takže svět byl již zničen a pár přeživších bojovalo o život. Byla jsem v nějakým městě a budově co vypadala jak obchoďák nebo škola 🤔 narazila jsem na množící se pavouky a křičela. Doběhla jsem dolů kde mě někdo zatáhl do safe místnosti. Chvíli jsme tlachali a pak najednout se ze stropu začal spouštět pavouk 🙆🏼♀️ borka ho zašlapala na zemi a běžely jsme ven a že se vydáme za mojí babi na venkov. Já jsem nechtěla nechat ale ve městě manžela a snažila jsem se mu dát souřadnice autobusu co jezdil.
S borkou jsme postupovali přes město a ona chtěla zkontrolovat skupinu vědců co pracovali na řešení. Došli jsme za nimi a všude byli divné cáry pavučin.. ze zadu se otevřeli dveře a vykoukl vědec s hrůzou v očích a ptal se jestli jsou už pryč. Byli.. pak jsme cosi řešili pod mikroskopem 🤔 už nevím co.. ale než jsme skončili, ze stropu za námi se spustil pavouk a stihl se rozdělit a další se plazili k nám 🙆🏼♀️ vědec vstal a vystrčil nás ze dveří ať utíkáme pryč s nějakým notesem.. on zůstal a snažil se kolem sebe šlapat. Když jsme běžely ze schodů, jeho křik utichl.
Dostaly jsme se za město a čekali na bus na venkov, ve kterém mě měla čekat manželovo tvář. Po dlouhém čekání a rozhlížení se okolo, dojel. Nastoupili jsme, přivítali jsme se a jeli. Krátce před výstupem tam začla nějaká borka otevírat okna, což byl téměř rozsudek smrti. Všichni jí tam pacifikovali, ale jedno okno jim proklouzlo a dostal se tam pavouk 🙆🏼♀️ řidič dupl na brzdu a otevřel dveře pro únik. Běželi jsme jak o život a nekoukali zpět.
Když jsme dorazili k malému městečku... všude byli pavučiny a k nám se blížili pavouci.
A to už jsem se probudila 🙆🏼♀️
Oh hello Tumblr. Long time no see :D My life is still shitty tho. Just keep going ^^
Jestli i člověk může zemřít na žal.. tak jako labuť..
New year.. same shit
Jsem byla jen taková porozchodová náplast.. a teď? Rychle strhnout a zahodit.. fml i guess?
Just keep smiling.. for tears you have your sleeping pillow.. :)
Dnešek fakt.. wow
Celý víkend jsem nejedla.. což mi došlo až když jsem při odjezdu umírala na zadním sedadle.. uřvaná, hladová, opilá, udoutníkovaná a bože tak sad.. jen jsem bezvládně ležela a koukala na mraky.. snažila se dýchat, celá se třásla.. myslela jsem jen na to abych se už neprobrala..
Fml
I just wanna die...
Když chceš aby kolem tebe všichni byli šťastní.. ale očividně klíč k tomu je.. že ty nebudeš.......
Yay... just friends (:
Dnes je to samé “dežavíííí”.. zajímalo by mě proč je dnešek můj check-point.. O.o
Well.. here we go again.. :D
Im ready to die.
I want to end my life
Právě jsem z odpadu vytáhla svou paruku.. o.o