#potrat

[tisicduvodu]

22. 1. 2025 Svět má empatii vůči neplodným a spontánně potrativším, ale ne pro ženský, který to nechtěj. Jako kdybych byla defektní. Nevděčná. Slepá, jen si neuvědomovala, o jakou radost se připravuju.

Konstantně se mi chce zvracet.

[tisicduvodu]

13. 3. 2025 Čtvrtej potrat. Čtvrtej. Já mám kontext, vím, proč se věci odehrály tak, jak se odehrály; stejně nemůžu setřást ten „three divorces“ pocit. Stejně jsem se dneska náhodně rozbrečela kvůli dítěti, který jsem nechtěla. Hormonální chaos, říkám si.

[tisicduvodu]

15. 3. 2025 Předevčírem mi otec napsal, že mi k němu na trvalou adresu přišel dopis. Přišel mi o deset dní dřív, ale otec se podle všeho nedíval do schránky. Když jsem se ho zeptala, kdy bude doma, abych mohla s poštou domluvit nové doručení, protože jsem v pracovní neschopnosti a opravdu nemůžu opustit město (a snažila se přitom nepřemýšlet nad tím, jak jsem mu dva týdny předtím napsala, že jdu na operaci a on mi neodepsal), řekl mi, že netuší, kdy bude doma. Ale zato mi prozradil, že když si zaplatím 600,– na půl roku za dosílky, nebudou mi dopisy chodit na trvalou adresu. V mezidobí jsem si vzpomněla, že mám vlastně dopis na poště i tady, tedy jsem se v době vycházek po terapii a kontrole u praktičky vydala k přepážkám pátečního odpoledne (taktická chyba) s plným močovým měchýřem (větší taktická chyba). Po půl hodině sledování sestřihu stand-upů Taylor Tomlinson na mobilu a modlitbách, aby mi pooperační pánevní dno udrželo tíhu vypitého Rájce, jsem měla možnost zjistit, že dopis, pro který si jdu, mi přišel z práce. Po pěti týdnech v pracovní neschopnosti jsem obdržela druhý vytýkací dopis. Výzvu k odstranění závad v pracovním výkonu. Na neschopence. Jedna ze závad byla opět to, že jsem v pracovní době byla u lékaře (samozřejmě s propustkou i předběžným schválením, že tam jít můžu), refrén z první výzvy. Další dvě nové sloky byly tematicky ve stejném duchu – záměrné zkreslení banalit, aby působily jako problém pro člověka, který nemá vhled do fungování firmy. V mé domovině máme takové poetické úsloví čert sere na jednu hromadu. Mohla bych popsat několik desítek stran papíru, ale tohle by stejně bylo blíž tomu pocitu, kterej teď mám. Chce se mi vzdát existence jako celku. Letošek se zdá, že trvá už tak šest let.

[tisicduvodu]

8. 3. 2025 Včerejšek orámoval čtvrtý týden pracovní neschopnosti. Moje výčitky vůči práci a sobě, že jsem se „vzdala“, pořád trvají. Nedokážu přesvědčit sama sebe, že moje nemoci nejsou selháním vůle. V mezidobí se mi rozjíždí infekce dělohy a alergický reakce na fraxiparin. Bojím se usnout, abych neprospala sepsi.

Normální život.

[tisicduvodu]

4. 3. 2025 Stihla jsem to. Přežila. Uvidíme, jaký následky mě čekaj (mimo píchání fraxiparinu a zůstávání na pozorování – snad jen na den).

[tisicduvodu]

27. 2. 2025 Den před termínem interrupce jsem dostala střevní chřipku. Termín bylo nutný odložit, ale jestli se mi do pondělí neudělá líp, už bude moc pozdě. Budu pak moct vykládat dítěti, že za svou existenci vděčí norovirům.

[tisicduvodu]

19. 2. 2025 Kvůli bolestem, který mám už skoro rok, jsem byla na ultrazvuku celýho břicha. Doktorka mě opatlala gelem až za ušima, odcházela jsem obalená od slizu po 10 minutách, který strávila rozplýváním se nad pohybujícím se srdcem parazita. Ukazovala ho sestřičce na monitoru sonografu. Do oblasti, kde mám bolesti, ani nezajela. Málem si nevšimla, že mám zdvojený močovod, musela jsem ji upozornit, že alespoň to by do zprávy měla napsat. Uvedla ho jako „zdvojenou ledvinu“.

Jsem jen chodící schránka na jinej život. Zastiňuje mě plod, který vypadá jako špatně slepený pterodaktyl, jsem nucená poslouchat slova jako „to je vaše miminko“ a v duchu křičet není není není a obcházet všechny svoje doktory, který nezajímá, jak mi je, jen zkoumají, jak dobrá jsem loď, a společnost tlačí a utěšuje, že každá žena má v sobě mateřský instinkt, zatímco já mluvím na gynekologii s ošetřující lékařkou o sebevražedných myšlenkách, protože to je sotva rok, co jsem byla na nuceným potratu, během kterýho se něco stalo, když jsem byla v narkóze, někdo mi něco udělal a já už nikdy nezjistím kdo ani co, proč jsem krvácela z konečníku ani kde se vzala sexuálně přenosná infekce, kterou můj jedinej sexuální partner neměl, zůstala jen pudendální neuralgie a pocit neurčitý paniky a hlavně na to ne–

Jak můžu udělat tohle rozhodnutí? Sofie, už dávno neznamenáš moudrost, jen šílenství života na provazu nad propastí–

Mlč, mlč už–

[tisicduvodu]

25. 12. 2024 Brečím. Dojel mi letošek. Potrat. Nezpracovaný věci. Rozedřený místa v mým podvědomí, kterým se vyhýbám obloukem. Když se tam pustím, bojím se, že se propadnu moc hluboko; děsí mě hlubiny, do kterých nedohlédnu. Křehkost příčetnosti.