4. 6. 2026 Co vám nikdo neřekne ve všech těch hrozně chytrých a vůbec ne zkreslujících seriálech a filmech o lékařích a nemocných je, jak často není problém samotná choroba, ale člověk, který vám má pomáhat ji zvládat. Zádrhele ne vždycky vznikají v nedostatku informací nebo dostupné léčby, ale z nedůvěry těch, kteří vládnou bločkem s recepty.
Proletěla jsem se z hypertyreózy zpátky do hypotyreózy. Laboratorně, prokazatelně. Souběžně s tím se ovšem probudily i moje TRAK protilátky (ty aktivně stimulující štítnou žlázu, aby produkovala mnohem víc hormonu, než má), takže ač mám laboratorně nízký volný tyroxin (fT4, hlavní hormon štítné žlázy v laboratorní diagnostice tyreopatií), protože beru léky, které ho blokují (Thyrozol), moje příznaky kombinují hypo- s hyper- projevy. Může se to dít, je to popsaný fenomén u lidí, kteří mají mou kombinaci diagnóz (je nás 0,1–0,3 % v populaci, jako vždy a se vším u mě). Takže když jsem si dle instrukcí endokrinoložky vzala souběžně s tím lék, který uměle ten hormon dodává (Euthyrox), s intencí blokovat mojí patologickou a nepředvídatelnou nadprodukci a nahradit ji tou kontrolovanou uměle, udělalo se mi zle. Včerejší přijímací řízení na Empirickou a komparativní lingvistiku jsem absolvovala po agresivním ranním zvracení a jiných pochodech, s palpitacemi, vlnami veder, pocením a strachem, že před komisí zkolabuju (83/100, přijatá). Když jsem konzultovala svůj stav s lékárnicí, protože se mi nedařilo spojit s mojí lékařkou, potvrdila mi, že taková reakce může nastat, pokud je dávka pro organismus příliš vysoká – není to typické, ale zjevně se to děje. Když se mi konečně podařilo spojit s mojí doktorkou, dostala jsem vynadáno, že si zasahuju do léčby (nevzala jsem si dle instrukcí lékárnice, která mě zná roky, další, protože jsem se bála, co to udělá), a že si ho mám znovu vzít a dokončit kúru tak, jak jsme se domluvily.
Takže tu teď sedím, je mi vedro, na zvracení, potím se a děsím se, co mě čeká v příštích 24 hodinách, než moje tělo zvládne levotyroxin odbourat. Praktická naštěstí souhlasila s mou interpretací situace a řekla mi, ať zítra radši dorazím na statim odběry, abychom měly přehled, jestli nepřestřelujeme mojí hyperaktivní štítnou žlázu suplementací, která není potřeba.
Za chvíli to bude 4 měsíce, co jsem ve stavu nestabilních hormonů štítné žlázy. Jsem vyčerpaná a většinu času mi není dobře, ale je to kolísající, po těle i mozku migrující nedobře, na který se nedá adaptovat, protože se proměňuje v řádu dnů. A zase mě neposlouchají ti, od kterých potřebuju, aby mi věřili. Naivně jsem si chtěla myslet, že několik skorosmrtí v „já jsem vám to říkala“ situacích bude stačit, aby mýmu úsudku konečně bylo uvěřeno v nově vzniklých situacích, ale ne. Ega lékařů jsou nekonečný zdroj frustrace.
