Selfíčka.
Jsem stydlivej člověk. To se pozná i podle toho, že nejsem schopná z ničeho nic na ulici vytasit telefon před milionem lidí a udělat si selfíčko.
Taková veřejná forma narcismu. Takový lascivní čin. Narcismus je pro mě přijatelný, v této formě, maximálně v soukromí. I tak je mi často nepříjemná vidina, že by ta moje selfíčka (všechna), měl někdo vidět.
Nevadí mi, když si fotím selfíčko s někým. Asi to beru, že ten dotyčný je můj narcistickej komplic. A necítím se v tom tak sama.
Ovšem někdy je dobrý se umět vyfotit i sám. Třeba když někam sami jedete a chcete mít odsud vzpomínku… Protože nejste ani schopni někoho požádat, aby vás vyfotil. Asi na tom narcismu budu muset zapracovat.
Pořekadlo na závěr: Od narcismu už jen krok k nacismu.
Takže radši ne.
